Jak vypadá den letušky?

Report máte v 5:25, takže na pátou si voláte předraženýho taxíka, kterýho vám pochopitelně nikdo neproplatí, nicméně první bus na letiště jede až 7 ráno, takže vám nic jiného nezbývá.

Prostitutka z Pretty Women

Pokud tedy nechcete pěkně ostře šlapat pěšky, což se sice taky dá, ale v zimě, kdy fouká vítr a kosa je jak na Sibiři, to opravdu není žádná hitparáda.

Nehledě na to, že s sebou vláčíte kufr na kolečkách, kterej je tak tichej, že občas spouští alarmy aut, která míjíte.

Než přijede taxík, poslepu si vyčistíte zuby a vytvoříte si za pomoci tuny laku a padesáti sponek předpisový účes, což je úkol spíš pro pana ing. Kaplického (dej mu pánbůh věčnou slávu), než pro rozespalýho smrtelníka.

Pak si na obličej naplácáte dvě kila mejkapu, nalakujete nehty, a když si oblečete řvavě modrou uniformu, připadáte si rázem jako ošklivá kamarádka Julie Roberts v Pretty Woman.

Taxíkem do práce

Nejdrsnější je kabát. Jsem si jistá, že dřív to musel bejt cirkusovej stan, než na to někdo našil kapsy.

Naházíte do sebe snídani. Půlka skončí na uniformě, ale to vem čert. Ten přiblblej taxikář už na vás zvenku troubí a budí sousedy. Vezmete si kabelku a kufr, přičemž si okamžitě zničíte ty pracně nalakovaný nehty, a razíte.

Taxikář se vás nejdřív zeptá, jak dlouho jste v Irsku, a když mu suše odpovíte, že sedm měsíců, zklamaně to vezme po dálnici, protože si uvědomí, že ten trik s báječnou, skoro dvojnásobně dražší zkratkou po vedlejší silnici, na vás už pravděpodobně zkusil nějakej chytrák před ním.

Kafe, cigáro a špatné počasí

V kanceláři si dáte kafe a cigáro s kolegy, zanadáváte obligátně na počasí (nejvíc nadávaj Italové, Španělé a Portugalci) a podíváte se, s jakou posádkou dneska letíte.

Šéfové posádek se dělí na pohodáře, lenochy, hyperaktivní ambiciózní idioty, přičemž zvláštní skupinu tvoří gayové z bývalého východního bloku, kteří zřejmě v pubertě museli dost trpět a teď‘ si tady léčí komplexy.

Absolvujete briefing. Pohodáři předstírají, že vám pokládají záludné otázky týkající se bezpečnosti na palubé, ačkoli se vás ve skutečnosti ptají, jak jste dopadli na tom mejdanu předevčírem. Pokusíte se stihnout ještě jedno cigárko.

Monsters jsou tady!

Pak naskáčete do dodávky, která vás doveze k letadlu. Letadlo zkontrolujete, máte na to asi deset minut, a pak šéf kabiny řekne do mikrofonu: "Pozor, monsters!" Pasažéři jsou tady.

Nakládání pasažérů je obvykle ze všeho nejveselejší. Každý by totiž správně měl mít pouze jedno příruční zavazadlo, ale jelikož to až donedávna nikdo nekontroloval, lidi na to zvesela kašlali. Takže se snažíte narvat do přeplněných overhead lockers ještě jeden a ještě jeden kufr a pot se z vás jen leje. Sice to správně dělat nemusíte, ale víte, že kdybyste to neudělali, budete mít zpoždění určitě. Takhle ho budete mít jen možná.

Tady se sluší podotknout, že jste placeni pouze za hodiny, kdy je letadlo ve vzduchu, takže jakékoli zpoždění se vám hrubě nevyplácí.

Odmrazujeme, stojíme na zemi, soucítíme

Bohužel dnes v noci napadly asi čtyři centimetry sněhu. Takže letadlo se musí nejdřív odmrazit. Vtip je vtom, že Irové považují sníh za něco, co se může přihodit nejblíž tak ve východní Evropě, takže na celém letišti mají pouze jeden stroj, který to odmrazování zvládne.

Pilot oznamuje dvacetiminutové zpoždění. Pak dalších dvacet minut. Pak další půlhodinku. Pasažéři naštěstí většinou spí. Za hodinu už jsou ale vzhůru a začínají reptat.

Někteří by potřebovali cigaretu. Soucítíte s nimi, ale to je asi tak všechno, co můžete v danou chvíli udělat. Jinak nesmíte nic, jen poslouchat nadávky. Nemůžete jim dokonce ani nabídnout panáka, protože bary smíte otevřít až po startu.

Všichni mají hlad a žízeň

Když je letadlo po třech hodinách konečně odmražené, všichni už jsou vzhůru a vzteky bez sebe a může se letět. Vzhledem k tomu, že se tři hodiny čekalo, mají všichni cestující hlad a žízeň.

Začnete dělat servis, ale v půlce vám dojde všechno jídlo. Kdybyste letěli nějaký krátký let, dostanete tolik jídla, že si vzadu pomalu nebude kam sednout, ale dnes máte jen čtyři krabice sendvičů, ačkoli letíte do Finska. Zadním řadám proto rozpačitě nabízíte tyčinky Snickers a brambůrky a modlíte se, aby nesežraly vás.

Ať mě finská koza práskne

Konečně jste ve Finsku. Musíte s pasažéry ven, proto na sebe pod uniformu, která je vám beztak o čtyři čísla větší, navléknete svetr, který má proti předpisům kapucu a navíc s červenými proužky, ale v tu chvíli je vám srdečně jedno, jestli vás nějaká finská zmalovaná koza z checkinnu nahlásí, protože venku je minus 5 a vy máte na nohou jen lodičky.

Pak čekáte s pasažéry 20 minut venku. Celá procedura nalodění a vylodění by přitom měla dohromady trvat 25 minut. Jak vám ochotně vysvětlí blonďatý finský dispečer, letiště je malinké, security nestíhá a tolik pasažérů najednou se dovnitř nevejde.

Ještě se u toho usmívá, čemuž se zas tak nedivíte. Kdybyste na sobě měli kožich a boty s chlupatou podšívkou jako on, asi byste se taky usmívali. Takhle máte pouze křeč čelisti, jak jektáte zubama.

Klidně mě zabte, madam

Druhá vlna pasažérů na palubě a hurá zpátky do Irska. Pořád jim nemáte nabídnout co k jídlu, ale tentokrát to zas tak nevadí, protože jak čekali tři hodiny na letišti, najedli se tam. Na náladě jim to ovšem nepřidalo.

Pamatujte, že ať už se podělá cokoli, radary, motor letadla, parkovaci hodiny na parkovišti u letiště, kolečka u pojízdnýho kufru, vždycky je to bez výjimky vaše vina. Takže to mlčky přijměte a vyrovnejte že s tím.

Naučila jsem se s kamennou tváří odpovídat: "Yes, it‘s my fault, madam. Kill me, pleas!" Jestli mě za to jednou někdo práskne, pravděpodobně dostanu padáka, ale ten se nakonec může ve 30 tisících stopách hodit, že.

Nakonec se dostanete domů. Jste totálně mrtví a přemýšlíte, zda ta černá skvrnka na levém uchu je či není omrzlina. Mrknete ještě na Facebook a přečtete si zprávu od kamarádky, kterou jste od maturity neviděli: "Týýýýjo, ty jsi letuška, to musí bejt supér! Jak vypadá den letušky? Cynicky se zachechtáte a jdete spát."