Pokud budou na Slovensku vládnout gauneři

O budoucnosti Vysokých Tater se dnes mluvilo v televizním pořadu Adresa: Střední Evropa.

Na kanálu ČT24 hovořil s šéfredaktorem Horydoly Kubou Turkem moderátor Michal Fiala.

Zajímalo ho především, co by se stalo, kdyby Vysoké Tatry přišly o statut národního parku. To jim reálně hrozí od Světové unie ochrany přírody (IUCN).

ROZHOVOR Kuba Turek

Slovenské Tatry mohou přijít o statut národního parku. Světová unie ochrany přírody totiž Slovensku pohrozila, že Tatry přeřadí do nižší kategorie chráněné krajinné oblasti. Důvodem jsou stavební aktivity, které jsou podle unie v rozporu se správou národních parků světového významu. Ministerstvo životního prostředí takové tvrzení odmítá a Tantranský národní park bude před unií už za několik týdnů obhajovat na kongrese v Barceloně. Svůj komentář k osudu slovenských velehor nám přislíbil Jakub Turek, šéfredaktor časopisu Horydoly, kterého tímto zdravím do Prahy, dobrý den.

Světové unii vadí především podnikatelský boom, rostoucí počet sjezdovek a nových staveb, které hory ovládly po větrné smršti v roce 2004. Je podle Vás změna, kterou Tatry během let prošly, opravdu tak razantní?

Z pohledu běžného návštěvníka zatím ne. Vichřice zničila velkou část hospodářských lesů, ale to se děje každé půlstoletí, kdy nepřirozené smrky dorostou do dospělosti a nejsou schopny odolávat přírodnímu výběru. Takže to co vidíme my teď, viděli v minulém století návštěvníci už dvakrát - netknuté hory a příroda v nich a pod nimi holé pláně, ze kterých ční hotely, penziony a další budovy. Je však doslova cítit ve vzduchu, že se chystají velké věci. Dvě sjezdovky a pár rozšířených ubytovacích kapacit jsou evidentně jen začátek.

Tatry jsou oblíbeným cílem nejen Slováků, ale i českých a jiných zahraničních turistů. Co je pro ně nejčastějším lákadlem, sportovní vyžití a nabízené služby či přírodní romantika národního parku?

Komerčně vedou služby na úpatí hor. Největší turistickou atrakcí na Slovensku je bazénový komplex Tatralandia, vydělávají lanovky, na Lomnickém štítě je otevřená kavárna a apartmán, ve skiareálech se v zimě lyžuje a v létě jezdí na koloběžkách, rozvíjejí se různé typy horských drah, lidé platí lázeňskou péči...

Je ovšem otázkou, zda je to dobře z dlouhodobého pohledu. Za takovou "zábavou chudých" můžete zajet kamkoliv. Ať už je to v Praze, Bratislavě, Moskvě, nebo třeba Kuala Lumpur. Hory jsou ale jenom jedny. Mají svoji duši, příběh a ten táhne návštěvníky už více než sto let. Atrakce se mění, ale pěší, horolezecký nebo lyžařský výlet do hor přitahuje zájemce pořád stejně.

Kdyby Tatry přece jen spadly o stupínek níž na žebříčku chráněných krajinných oblastí, ovlivnilo by to podle vás nějak turistickou poptávku?

Myslím, že ne bezprostředně. Turisté budou pořád jezdit. Ale tento negativní krok zapadne jako důležitý kamínek do mozaiky, co si návštěvníci o Tatrách myslí.

Jezdím do těchto hor s velkých horolezeckým oddílem nejméně dvakrát ročně na týden na některou vysokohorskou chatu. Starší (tím už myslím i sebe) jsou rádi, že se do Tater dostanou bez pořadníku jako dříve, ale lidi, kteří jsou ve věku kdy studují na vysokých školách, věci vnímají velmi ostře. Mají srovnání s Alpami, Himálajemi nebo Andami. Vadí jim špinavé noční rychlíky na Slovensko, špinavé toalety na horských chatách i na nádražích, nepříjemná obsluha v restauracích, drahé ubytování...

Navíc Tatry by vypadly z prestižních katalogů, internetových seznamů, z nabídky cestovních kanceláří. Už takhle si Slovensko odřízlo mnohé perspektivní turistické trhy tím, že některé státy na východ mají vízovou povinnost. Proč by se třeba Ukrajinec nebo Rus doprošoval o slovenské vízum a trmácel se do nějakého malého neznámého pohoří, které notabene není cenným národním parkem, když může za stejné peníze a bez obstrukcí letět na dovolenou třeba do Egypta.

Řada ochranářů vidí problém v neexistující zonaci a jasném vymezení katastru Tantranského národního parku. Proč podle vás podobný dokument chybí a existují nějaké náznaky toho, že by příčinou mohly být úzké vazby podnikatelských subjektů a místní samosprávy či nějaké jiné zájmy?

Samozřejmě nevidím pod prsty a hlavně do hlav úředníkům a podnikatelům. Je však jasné, že Vysoké Tatry a také Roháče jsou jako národní park zbytečně veliké. Už botanik Karel Domin, který byl ideovým otcem tohoto národního parku, prosazoval na začátku první československé republiky daleko menší rozlohu. Chtěl chránit jen tak zvané jádrové území, které zhruba odpovídá ploše, kde jsou holé skály, roste kosodřevina nebo horská limba. Zbytek je totiž hospodářský les a tam ať si každý dělá co uzná za vhodné.

Ochránci národního parku se s tím však nespokojí a chtějí mít vliv na co největší území. Je to otázka spíš politická, protože vrchní ochránce přírody je jeden z nejmocnějších lidí v regionu. Ať je to ředitel národního parku, chráněné krajinné oblasti nebo ředitel odboru na okrese. Může zakazovat, regulovat, přikazovat a omezovat.

Jak vidíte budoucnost Tater vy? Podaří se podle Vás Slovensku obhájit tento přírodní poklad a mohou další stavebí investice horám opravdu tolik uškodit?

To je otázka politiky, ničeho jiného. Pokud budou na Slovensku vládnout gauneři, zlikvidují velkou část přírody. Krátkodobě na tom vydělají, dlouhodobě jim to bude jedno.

Jeden ochránce přírody z Tater mi už před lety říkal, že ochrana přírody udělala chybu tím, že příliš zakazovala. Lidé, kteří nemají autentické zážitky z přírody, odkud je ochránci vyhnali, záměry ochránců nemohou podporovat. Připadá mi, že právě to se děje.

Myslím, že největším přirozeným spojencem zelených úředníků je za normálních okolností vzdělaná střední vrstva, která si za své těžce vydělané peníze užívá mimo jiné také výletů do přírody a dokáže si zdůvodnit, proč některá omezení musí dobrovolně dodržovat. Příkladem je třeba silné ekologické cítění Rakušanů. Takovou podporu jsem na Slovensku nezaznamenal.