Chcete vidět Himálaj? Neplaťte za strach!

Přitom ale nejde o nic víc, než že agentury drží ceny vysoko jen díky podvědomému strachu lidí z velkých hor.

Vidět Mount Everest nebo obejít hradbu Annapuren či si vylézt na některou z přístupných pěti- nebo dokonce šestitisícovek je stejně dobře možné i za méně, než polovinu peněz, které žádají cestovní kanceláře. Jak na to?

Agenturní praxe

Nejvýnosnějším hříchem všech cestovních agentur je nenápadně přiživovat strach potenciálního klienta z neznáma. Zní to až komicky, ale velká většina lidí, kteří o Nepálu zatím jen slyšeli, si podvědomě myslí, že v Káthmandů rovnou z letadla nastoupí do stěny osmitisícovky a pravděpodobně ve stejné chvíli bez agentury také zahynou.

Jenomže dnešní Nepál je i přes všechny politické kotrmelce civilizovaná země s vynikající turistickou infrastrukturou a každá cestovní kancelář prodávající zájezd sem neudělá pro organizaci výletu vůbec nic navíc, než že prostě koupí turistický program od místní nepálské cestovky, přirazí k tomu svůj tučný zisk, postraší klienta diapozitivy a drsným vyprávěním svých průvodců a prodá zájezd klidně za trojnásobek běžných nákladů na trek.

Průvodce je také turista

Takže jak se k Mount Everestu dostat bezpečně, nezahynout a přitom za to nezaplatit tolik? Buď se tam vypravit na vlastní pěst, což lidem s menší zkušeností s cestováním po Asii a především lidem bez zkušenosti z větších nadmořských výšek nelze doporučit, nebo zkusit najít nekomerčního průvodce.

Takoví lidi jsou sice zřídka, ale přece jen k doptání kolem horolezeckých nebo turistických oddílů. Takový průvodce má prostě hory rád a po důkladné domluvě s vámi pojede třeba jen za to, že se mu v partičce pěti šesti lidí složíte na letenku.

Naopak hodně cestovních kanceláří poskytujících zájezdy do Himálaje disponuje průvodci, kteří spočítají účastníky na letišti, v Káthmándů najmou taxíky a odvezou klienty do hotelu, varují před zeleninou ve slupce a během treku vždycky ráno řeknou: Večer se sejdeme tam a tam. To je trochu drahý parťák.

Napálená cena. A k tomu... A k tomu...

Běžný trekař potřebuje v Nepálu někoho se zkušeností nejen místopisnou, ale zároveň někoho, kdo poradí, jak se nenechat oškubat od místních lidí, nebo kolik ve skutečnosti bude stát nosič a zda je vůbec potřeba.

A to už se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu – porovnání skutečných výdajů. Běžně za trek k Mount Everestu zaplatíte v cestovní agentuře kolem pětadvaceti tisíc korun a k tomu letenku do Nepálu, tedy dalších čtyřiadvacet tisíc. Takže jsme na padesáti tisících korun.

Jenomže potom musí účastník zájezdu platit kompletní stravování, vízum a různé poplatky. A najednou jsme nejméně o dva tři tisíce korun výše. A pak teprve přichází do kalkulace kapesné, dárky a další drobnosti.

Celková suma za pohled na Mount Everest nebo Annapurnu vyjde v péči cestovní kanceláře bez problému na šedesát tisíc korun.

Tentýž výlet za polovic...

Proč platit tolik, když například autobus, který vás přiblíží třeba k Annapurnám vyjde třeba jen na 6 dolarů, denní ubytování v lodži na nějakých 40 korun a najíte se za dalších padesát? Platit v Káthmándů za hotel více než osm dolarů je zbytečný luxus a poplatek za vstup do národních parků také není otázkou desetitisíců korun.

Z vlastní zkušenosti vím, že za 150 až 200 dolarů bez velkého omezování obejdete ve dvou týdnech celé Annapurny, nebo to dotáhnete přes Namche Bazar až do základního tábora pod nejvyšším vrcholem světa!

Jsou rizika...

Jsou ovšem cestou nebezpečí, která by nezkušení trekaři bez průvodce pokoušet neměli. (Byť znají Alpy a chodili i v Rumunsku.) Vedle pohybu v nadmořských výškách nad čtyři tisíce metrů s rizikem horské nemoci a vůbec specificky horských zdravotních komplikací je to třeba i zvláštní vysokohorská hygiena, nebo chování v případě kontaktu s maoistickými povstalci.

I tak ale platí: Toužíte vidět Himálaj? Je blíž, než jste si až dosud mysleli!

Autor je novinář, cestovatel, potápěč a nekomerční průvodce.