Chorál zní v ústech, srdci, uších, duši

Je úterý svatého týdne, den plný očekávání a zpytování svědomí, opouštíme Fontfroide a vyrážíme do Pesquié, do podhůří Pyrenejí. Na zelených loukách tam stojí nový kamenný klášter sester benediktinek a zbrusu nová zvonice čeká na zatěžkávací zkoušku velikonočního Gloria.

V původním opatství byly mnišky spokojené až do chvíle, kdy jim pod okny začaly troubit kamióny na nově zbudované dálnici. Začaly se tedy shánět po osamocenějším koutu, kde by mohly Bohu sloužit a s dobrým úmyslem jim postupně přicházely i prostředky k jeho realizaci. S nutnými přestávkami tedy klášter Matky Boží v Pesquié staví již dvanáct let, v současné době chybí již jen kostel.

U nás se do podobného dobrodružství pustili před pár lety trapisté z francouzského opatství Sept-Fons a v Novém Dvoře nedaleko Teplé u Mariánských Lázní jich již šestnáct slouží. Tamní mnišská komunita se skládá způli z Čechů. Není náhoda, že benediktinky z Pesquié o českých trapistech vědí a myslí na ně.

Opatství Notre Dame du Pesquié s padesáti mniškami se živí výrobou vynikajících sýrů a marmelád, knihvazačstvím, prodejem náboženských předmětů a nahrávek gregoriánského chorálu.

Na první pohled je zřetelná duševní rovnováha, kterou sestřičky z práce a modlitby čerpají. Hovoříme o tom, zda je možné, aby mniška byla smutná. Přechodně se to prý stává, ale s vírou, s kuráží, s úctou a přátelstvím k sestrám a v poslušnosti matce představené lze takováto stadia překlenout. Pro šťastný život je třeba nalézt svá nejhlubší přání a nebát se je uskutečnit.

Sestřičky se denně po chórové modlitbě rozprchnou do práce, je snaha uplatnit a rozvinout schopnosti každé z nich s přihlédnutím ke společnému cíli. A tím cílem je svatost. Dojít spolu do nebe.

Jako hosté jsme pohoštěni vejci do ztracena a pórkovým nákypem, odpoledne prolézáme farmu: švýcarské krávy jsou na maso, pyrenejská rasa štíhlých dojnic dává smetanovější mléko. Poté si vyslechneme přednášku o vzniku a významu "impropérií", to je Kristových slov z kříže, které se předčítají při velkopátečních obřadech.

Odjíždíme po nešporách, při nichž nás mnišky ještě naposled překvapí svou praktickou láskou. Když při prvním verši žalmu zjistí, že používáme starší latinský překlad, bleskurychle si jako jedna žena vymění notový materiál a my můžeme v klidu beze zmatků pokračovat ve zpěvu.

Bohu díky, aleluja, aleluja!