Cimrman a dlouhé peníze na Altaji

Cílem výpravy je najít na Altaji (Ruská federace, Republika Altaj), bezejmenný vrchol, na ten vystoupit a následně ho oficiálně pojmenovat po Járovi Cimrmanovi.

Jde o to, aby se Cimrmanovo jméno objevovalo od roku 2010 v mapách.

Platí státní firmy

Celý projekt má vlivné sponzory. Patří mezi ně státní podnik Česká pošta. V poštovních pobočkách lze zakoupit darovací certifikáty v hodnotách od dvou set do deseti tisíc korun a tímto způsobem akci finančně podpořit. Nejedná se však o sbírku, protože by musela být registrovaná Ministerstvem vnitra.

Nad podnikem přijala záštitu Nadace Charty 77, ministr zahraničí Karel Schwarzenberg a místopředseda vlády Alexandr Vondra. Mezi sponzory najdeme například další státní instituci Český rozhlas, státem podporovanou Hospodářskou komoru, síť sportovních outdoorových prodejen Rock Point, reklamní agenturu Ogilvy nebo hudební televizi Óčko.

Slavný horolezec Radek Jaroš

O Velikonocích vyrazila na Altaj v prvním sledu malá skupinka vedená horolezcem Radkem Jarošem. Jejím úkolem bylo najít vhodnou horu a cestu na ni. Zatím se mluví o vrcholu vysokém 3610 m n.m. někde poblíž poblíž nejvyšší hory Altaje Üč-Sümer, později přejmenované na Běluchu.

Celý projekt byl údajně iniciován jistým panem doktorem Šajchislamovem, který nějakou dobu na Altaji žil, teď ale bydlí v Českých Budějovicích. Je prý velkým fanouškem Divadla Járy Cimrmana, právě v jeho hledišti se naučil česky. Přišel s nápadem a že pomůže expedici zorganizovat.

O expedici má natočit hned dva dokumenty pro Českou televizi devatenáctiletý idol Vojta Kotek, syn jednoho z herců Divadla Járy Cimrmana.

Co se na oficiálním webu nedozvíte

Bezejmenné hory neexistují! Je hloupost myslet si, že by mohla na Altaji existovat hora beze jména. Všechny potoky, řeky, hory a údolí mají odedávna svá místní jména. My je jenom neznáme.

Mapy jsou totiž většinou příliš generalizovány, než aby se tam každé jméno mohlo objevit. Na české automapě také neuvidíte Vyšehrad. Navíc jsou mapování prováděna především ruskými specialisty, kteří pochopitelně místní situaci neznají do detailu.

Do map se místní jména dostávají někdy zkomolená, anebo v nich chybí zcela. Nemluvě o šílenostech, které se děly během komunismu, kdy byly hory pojmenovávány na politickou objednávku. Ve Střední Asii tak dopadl třeba Pik Kommunizma, Pik Lenina, Pik Korženěvskoj.

Je ošklivá namyšlenost domnívat se, že místní lidé na Altaji, kteří uprostřed divoké přírody žijí a jsou s ní provázaní a závislí na ní, chodí kolem hory, pro kterou nemají jméno. Že je tedy na nás, abychom jim ji pojmenovali.

Oficiálně pojmenovat horu není jen tak

Pojmenování, nebo spíše přejmenování, hory je i v Rusku složitý a zdlouhavý proces. Takový návrh musí být projednáván a schválen v altajském národním parlamentu El-Kurultaj. Ale ani to nestačí. Poté co na Altaji návrh odsouhlasí, postupuje dál k schválení do Moskvy.

Naděje, že se české expedici podaří horu oficiálně přejmenovat, je naštěstí minimální. Cimrmani to ovšem slibují a za tímto účelem vybírají peníze.

Zástupci české výpravy o svých plánech na Altaji s nikým nemluvili, nikoho se na dovolení neptali, přesto se však zvěst o jejich záměru rychle šíří.

Místní lidé jsou pobouřeni českou troufalostí nebo spíš drzostí. Na Altaji to vře a není se čemu divit. Původní národy Altaje – Altajci, Kumandinci a Teleuti jsou maličká etnika, která se zoufale snaží přežít a nerozplynout se v ruskojazyčném živlu. Kumandinců je posledních pár stovek.

Pád komunismu pro malé sibiřské národy znamenal začátek národního kulturního obrození, obnovování starých tradic a hledání a nacházení vlastní, léta potlačované, identity.

Na úřad místní altajské vlády přicházejí rozhořčené dopisy, vyjadřující protesty vůči záměru české výpravy, které jsou podepsané významnými etnografy, představiteli nevládních organizací i spolků sdružujících místní nepočetná etnika.

V altajských novinách Altajdy Čolmony se pravidelně skloňuje jméno Járy Cimrmana. To, ale na rozdíl od Čechů, Sibiřanům vůbec legrační nepřipadá. Stává se pro ně totiž symbolem hlubokého nepochopení.

Na celé akci nás nejvíc pobuřuje nabubřelost a povýšenost, která se přitom k pánům z Divadla Járy Cimrmana, tak proslulých svou laskavostí, vůbec nehodí. Možná, že se do toho dostali ne tak úplně vlastní vinou. Následky jsou však tristní. Víme, že nejsme sami, komu se celý ten nápad s expedicí nezamlouvá a tak jsme se rozhodli iniciovat otevřený dopis adresovaný předsedovi altajské vlády i hlavním altajským sdělovacím prostředkům, v němž se místním lidem za chystanou cimrmanovskou expedici omlouváme.

Kdo vydělá velké peníze?

Rozpočet na expedici je údajně tři miliony korun. Zatím je vybráno něco málo přes čtyři sta tisíc korun. Přesto organizátor slibuje, že co zbyde, půjde na humanitární účely. Lze tedy předpokládat, že na charitu nezbyde nic.

Za poslední týdny roste konto lineárně a tímto tempem by organizátoři do odletu expedice vybrali přibližně osm set tisíc korun. Vzhledem k tomu, že se pochybnosti o expedici začínají objevovat i ve velkých médiích, nedá se očekávat, že by vybral o mnoho více.

Vypadá to, že na celé akci se pokouší profitovat především špičková a jedna z nejdražších světových reklamních agentur Ogilvy, která propojuje komerční svět s médii, účastníky expedice a populárním divadlem.

Otec nápadu Šajchislamov si zároveň nahrává malou domů. Jako spolupracovník českobudějovické cestovní kanceláře Jihotransa zajišťuje klienty na zájezd do zapadlého kouta planety. Na údajně nepojmenovanou horu mohou vyrazit s Cimrmany za 39 200 Kč.