Islámský Abrahám obětoval syna

Na 10. ledna tohoto roku připadá jeden z nejvýznamnějších svátků, které si muslimové po celém světě připomínají.

Porážejí dobytčata

Když byl Abrahám vyzván obětovat život svého syna, rozhodl se, i přes obrovskou bolest, kterou mu toto rozhodnutí činilo, že příkazu uposlechne. Alláh byl spokojen s Abrahámovým důkazem víry a poslušnosti a na poslední chvíli nahradil Ismaela za beránka.

Jako připomenutí této významné události nyní muslimové, kteří si to mohou finančně dovolit, rituálně porážejí dobytčata (kozu, ovci, krávu či velblouda) a jejich maso rozdávají chudým a nemajetným.

Pohyblivý svátek

Svátek Idul Adha začíná desátým dnem měsíce Dzú-l-hidždža, tedy posledního měsíce islámského kalendáře. Islámský kalendář se řídí lunárním cyklem a je o jedenáct dní kratší než obecně používaný gregoriánský kalendář, který se sleduje sluneční cyklus.

Pro určení dne svátků a tedy i Idul Adha je tedy rozhodující fáze měsíce. Z tohoto důvodu se může přesné datum svátku v různých oblastech světa, v závislosti na místní viditelné pozici měsíce, drobně lišit.

Ceny letí do nebes

Týden před svátkem se na mnoha místech přístavního města na východní Jávě Surabayi začínají objevovat první prodavači obětních koz a ovcí. Prodávaná zvířata obvykle pocházejí z Lamonganu, Madury, Jombangu a dalších nedalekých míst.

Obchodníci se sjíždějí do velkého města, kde očekávají více zákazníků i větší zisky. Cena průměrně vzrostlých zvířat, která se běžně pohybuje od 100 do 200 tisíc rupií (250 – 500 Kč) se s přibližujícím svátkem zvedá na 350 - 450 tisíc rupií. Těsně před Velkým dnem nejsou výjimkou ceny šplhající až na 600 - 800 tisíc rupií. Velká statná koza může stát až milion a kráva je na prodej za pět až šest milionů.

Zvířecí pasažéři

Zajímavým výjevem, který můžete před svátkem v ulicích Surabayi běžně spatřit, jsou becaky (rikšy), které se namísto transportu lidských zákazníků prohánějí ulicemi Surabayi s mečícími zvířecími pasažéry. Většina lidí preferuje tento způsob dopravy zvířat od prodejců domů, neboť převážet kozy na motorce je nepohodlné a automobily po převozu zvířat zapáchají jako kozí chlívek.

V den svátku se věřící scházejí za ranního rozbřesku ke společné motlitbě, která se obvykle koná na otevřených prostranstvích a v mešitách. Po motlitbě se muži shromaždují na vyhrazených místech a porážejí předepsaným způsobem zvířata. Ženy vypomáhají s porcováním a balením masa, které je následně distribuováno mezi chudé a potřebné.

Autorka je spolupracovnicí sdružení Tenggara. Překlad Pavel Sýkora.