Jezdí na stejné místo do Tibetu

Vaší hlavní oblastí zájmu je Asie a především Tibet. Proč?

Asie je pro mne zajímavá, protože se mohu z její duchovní tradice hodně naučit. Meditační techniky, jógové techniky... Když jedu do Latinské Ameriky, najdu tam katolickou evropskou kulturu. Asie, především indická kultura, zkoumala duchovní život lidské bytosti a došla v tom velmi daleko. My jsme zase mistři v objevování vnějšího světa. Vyrábíme přístroje a rozvíjíme se v technickém duchu. V Asii vyvinuli svou vlastní tradici, která není kopií evropského světa. Samozřejmě, Asie se mění, mnoho asijských kultur kopíruje náš způsob, protože co se techniky týče, zaostávají.

AUDIO:
BRUNO BAUMANN O TIBETU
(12 MB, MP3, 6:27 min)

A Tibet?

Tibet ...ten má duši. Když jedete do Patagonie, najdete stejnou krajinu, nádherné světlo, hory, to všechno je v Patagonii také. Ale Tibet, to je syntéza lidí a přírody. Tibeťané zachovávají dědictví indického buddhismu, který vymizel v 11. století. A nyní toto dědictví Tibeťané přinášejí zpět do Indie. Dalajlama a všichni tibetští duchovní vůdci žijí v Indii. Z tohoto úhlu pohledu můžeme říci, že čínská agrese přenesla buddhismus zpátky do Indie. Kdysi Tibet importoval buddhismus z Indie, teď ho přináší zpět. V Tibetu, na místech s velkou duchovní silou, jako například Kailash, ale pořád najdete něco, co je odlišné od Indie. Všechny kláštery jsou na určitých místech, myslím tím speciálních místech.

Když vidíte situaci v Tibetu nepocitujete smutek?

Samozřejmě, vidím to utrpení, jak se s Tibeťany jedná, jak je Čína ničí. Je to smutné. Na druhé straně Čínaňé a Tibeťané mají společnou karmu. Jako sousedé musí žít spolu. Nyní jsou v Číně komunisté. Jak jsou tam dlouho? Čtyřicet, padesát, šedesát let... to je nic. Zažili jsme to v Evropě. Mysleli jsme si, že rozdělená Evropa a Berlín budou navždy. A jak rychle se to změnilo. A nyní na Středním východě. Jen před deseti dny jsem byl v Lybii (pozn. redakce: rozhovor se uskutečnil v dubnu 2011). Přijel jsem tam, nic se nedělo. Po třech dnech se udála velká změna. Takže si myslím, že dříve nebo později přijde změna i v Číně. Bude to chvíli trvat, ale nakonec k tomu dojde. A tibetská kultura? Nemám strach, že zmizí. Tibetská kultura je nyní na Západě a v Indii. Tam přežije.

Jak se v Tibetu domlouváte?

Mluvím jen trochu tibetsky, ale umím čínsky. Tibetština má mnoho dialektů a všichni Tibeťané se nyní musí učit čínsky. Není to samozřejmě jazyk, který by milovali, ale s čínštinou se domluvím všude v Tibetu.

Čínština je tedy v Tibetu něco jako angličtina ve světě?

Ano, protože to je vládní politika. Tibetštinou se mluví jen na školách nižšího stupně, ale na všech středních školách a univerzitách se mluví čínsky. Mladí Tibeťané, kteří chtějí přežít a získat dobrou práci, se musí učit čínsky. Tamní byrokracie, to jsou všechno Číňané, takže když od nich něco chcete, musíte mluvit čínsky.

Vaše znalosti tibetské kultury jsou hluboké. Studujete buddhismus, případně se připravujete na cestu předem?

K buddhismu jsem nekonvertoval, ale o Buddhovi jsem napsal knihu. Když někam cestuji, je pro mne výchozí bod, abych se dověděl co nejvíc o tamním prostředí. Nabyté znalosti pak na cestě porovnávám se svými vlastními zkušenostmi. Znalosti jsou velmi důležité. Studuji, ne sice akademicky, ale seriozně. Čtu knihy, učím se jazyky a velmi často jezdím na stejné místo. Do Tibetu jezdím od roku 1985 každý rok. Nejméně jednou za rok, někdy dvakrát, třikrát. Zjistil jsem, že je to proces. Když jedete poprvé, vidíte exotické věci, rozdíly. Když přijede podruhé, potřetí, začnete si všímat věcí, které jste dříve ignoroval. A proto je velmi důležité cestovat na stejné místo více než jednou, abychom získali lepší porozumění.

Pro někoho by to mohlo být nudné, cestovat na stejné místo.

Ano, to je turistický způsob cestování. Udělají frnk, chtějí vidět všechno a jak to uvidí, tak rychle pryč. Já jezdím na stejné místo tak dlouho, dokud mám pocit, že se tam mohu něco naučit.

Kdybyste mohl cestovat strojem času, kam a kdy by to bylo?

Podle mne žijeme v nejzajímavější a nejdynamičtější době. Tudíž bych nejraději cestoval teď. V dřívějších dobách jste mohl vidět jen maličký kousek planety. Nebyly moderní dopravní prostředky. Ted máme šanci mít znalosti celého světa v jakémsi pomyslném supermarketu. Máme tolik informací, které jsme dříve neměli. Můžeme vidět, jak se věci vyvíjejí, a myslím, že to je fantastické. Nepovažuji se za nostalgického cestovatele. Neříkám o něčem, že je to špatné, protože se to změnilo, nebo že je tam příliš mnoho jiných turistů.

Jaký máte v plánu příští projekt?

Cesta dialogu, což je unikátní projekt Hedvábné stezky. Hedvábná stezka byla první příklad globalizace ve světě. Bylo to setkávání různých kultur. To mne inspirovalo k projektu kulturního karavanu. Hudebníci, umělci a cestovatelé ze všech zemí podél Hedvábné stezky cestují spolu jako jedna rodina od města k městu. Tam předvedeme program a pokračujeme dál. Je to projekt na mnoho let. Na jeden zátah cestujeme z Německa až do Pekingu. Na cestě chceme používat různé inovativní formy dopravy založené na zelené energii.

Bruno Baumann byl byl hostem festivalu Kolem světa 2011