Kabrioletem po národních parcích USA

Rozhovor s Tomášem Peterkou jsme vedli po jedné jeho přednášce na veletrhu For Travel v Praze.

Proč jste dnes přednášel zrovna o USA?

Důvodem, proč jsem si zrovna tuhle oblast vybral, bylo to, že nám nedávno skončila vízová povinnost a cestování do Států je už úplně bez problémů. Vlastně stačí jen biometrický pas a na hranicích s USA dát úředníkovi otisky prstů.

Dávat otisky prstů není zrovna běžná věc…

Když nad tím přemýšlím, tak Amerika je vlastně druhým státem, který mi otisky prstů sejmul. Prvním byla Venezuela. Ve Venezuele je to ale běžná praxe, i když si chcete vyměnit peníze. V některých zemích Latinské Ameriky jsou otisky prstů součástí občanky.

Na kolik vyjde půjčit si v Americe auto?

Byla to moje třetí cesta po USA a vím, že když ve Spojených státech auto, tak kabriolet. Půjčili jsme si skoro to nejdražší, co měli v půjčovně, Ford Mustang. Stál nás osmnáct tisíc korun na sedmnáct dní. Samozřejmě se dají půjčit auta nižší třídy, třeba na úrovni našeho Opela Corsy za cenu poloviční. Součástí půjčovného je plné pojištění a dokonce bez spoluúčasti. K půjčení potřebujete kreditní kartu, ne debetní. Je to proto, že půjčovně umožňuje si částku zarezervovat a stáhnout až po vrácení auta.

Jak se jezdí s kabrioletem?

Výhled je skutečně parádní. Jinak je to samozřejmě nepohodlné a nepraktické, na sluníčku vedro, musí člověk mít pořád čepici, jakmile se malinko v podvečer ochladí, už musí střecha nahoru, nebo se musí pustit topení. Ale zážitek je z toho o moc silnější, než z normálního auta.

Kolik se do auta vešlo bagáže?

Byli jsme tři lidi a tři batohy, jídlo a nákupy zabraly kufr a jedno sedadlo vzadu. Chrysler Sebring, další běžný kabriolet, pojme bagáže mnohem méně.

Jak je to spaním?

Američané jsou kempeři. Je tam hustá síť kempů. Cena za noc se pohybovala za jedno auto a tři lidi od dvaceti po třicet dolarů. V ceně je samozřejmě místo pro stan. Kempy jsou různé, většinou plně vybavené, ale jsou i kempy spadající do sítě National Forest. Ty provozuje místní chráněná oblast a jsou hodně jednoduché. Nemají třeba ani teplou vodu na sprchování. Jejich síť je hodně široká. Co se hostelů týče, tam se ceny pohybují od třiceti dolarů na noc.

Jak je to s pohybem uvnitř národního parku?

Je neuvěřitelné, že při tak velkém množství turistů, kteří přijedou například do Yosemitského parku, to dokáží ochranáři bez nějakých velkých zákazů ukočírovat a park nabízí obrovské množství jednodenních i vícedenních treků. U vícedenních treků musíte u rangera nahlásit plánovanou trasu, ale pak vás nikdo nekontroluje a v podstatě si můžete chodit, kam chcete. Rozloha parku je tak obrovská, že u vícedenních treků zdejší velkou návštěvnost vůbec nepocítíte.

Co medvědi?

Problém medvědů berou rangeři velmi vážně a před výpravou vás seznámí s pravidly, jak se chovat. Sprej proti medvědům jsme neměli, ale jídlo jsme dávali každý večer do speciálních kontejnerů. Vypadá to jako popelnice, jen je to masivní, s důmyslným zavíráním dvířek. Na vícedenní treky s sebou musíte brát přenosný kontejner.

Dalo se trekovat ve všech parcích?

V Monument Valley jsme spali v indiánském kempu přímo u skal. Je tam asi třicetikilometrová jednosměrná cesta pro auta, kterou jsme ale s naším kabrioletem kvůli nízkému podvozku raději vynechali. Skály byly nádherné, ale není to místo na nějaké dlouhé treky. Je to v podstatě poušť, vedro je tam strašné a není se kam schovat.

Navštívili jste Grand Canyon?

Strávili jsme tam dvě noci a udělali to, co se dělat nemá. Sešli dolů do kaňonu a vrátili se nahoru ještě týž den. Zavedený způsob je, že sestoupíte do střední části a buď se vrátíte zpátky, nebo tam přespíte v kempu a pokračujete dolů. My jsme měli štěstí na počasí, že nebylo takové horko. Převýšení je tisíc metrů a vracet se odpoledne v tom největším vedru nahoru, abyste to stihli do setmění, je nápor i pro trénované jedince. Když sestoupíte na dno kaňonu, tak překvapeně zjistíte, jak je ta řeka, protékající kaňonem, vlastně malá. I dole se dá trekovat, jsou tam prameny s pitnou vodou.

Jak se jezdí autem po Americe?

Jezdí se tam pomaleji než u nás. Na červené můžete odbočit doprava, samozřejmě pokud nic nejede. Na čtyřproudovkách jsou někde vyhrazené levé pruhy pro auta, která vezou víc než jednoho člověka. Nemají pravidlo pravé ruky. Na křižovatce, kde není hlavní, je ze všech směrů stopka a kdo dřív zastaví, ten dřív jede. Silnice jsou v bezvadném stavu.

Jak bylo ve městech? Bydleli jste v hostelech?

Bydleli jsme vždycky v kempech u měst. Nebyly zase tak daleko od centra. S parkováním v městech to je jak kde, stejné problémy jako u nás. Placené parkoviště stojí tak dva dolary za hodinu.

Jak jste se stravovali?

Studenou kuchyni jsme řešili nákupem v supermarketech a na teplé jídlo jsme chodili do fastfoodů na mexickou kuchyni. Ceny se pohybovaly kolem osmi dolarů.

Co Američané? Na co se Evropanů nejčastěji ptají?

Pro každého Američana je neuvěřitelné, že lidé v Evropě mají tolik dnů dovolené. Normální Američan má dva týdny dovolené, po deseti letech dostane týden navíc. Z toho si ale berou i dny, kdy jsou třeba nemocní. O evropských poměrech si proto mohou jen nechat zdát.