Lavinami zasypaný Island

Jak ovšem pravil klasik, ve skutečnosti je realita úplně jiná.

Skutečně jiná realita

Běžný domorodý turista nemá mnoho šancí opravdovou lavinu hollywoodské velikosti zahlédnout. V skrytu duše ale doufá, že se mu přeci jen něco takového poštěstí.

Velkou prosklenou stěnou bezpečné italské kavárny poblíže sjezdovky, samozřejmě. Občas lze i v Tatrách zahlédnout nějaký ten vysypaný žlab.

Jistě, laviny jsou ve všech horách. Málokterému státu ale decimovaly laviny obyvatelstvo tak systematicky jako Islandu. Málokterý stát řešil takové věci na vládní úrovni.

O islandských lavinách lze říci i to, že byste je raději nechtěli ani vidět.

Západní fjordy

Flateyri je jedno z městeček takzvaných Západních fjordů. Rokem bílého pekla byl 1995. V polovině ledna přišla první předzvěst.

Z jedné z hor nad osadou se uvolnil sníh a zasypal několik hospodářských stavení a dva obytné domy. K újmám na životech nedošlo. Zatím.

Ke konci téhož roku přišla další lavina. 26. října před čtvrtou hodinou ranní si to tentokrát namířila přímo do centra. Zcela zavalila nebo významně poškodila na tři desítky domů.

Ze 74 jejich obyvatel jich bylo 54 v tu chvíli doma. Dvacet z nich našlo v ruinách téměř okamžitou smrt.

Další lavinová neštěstí po celé zemi přiměla vládu k okamžité akci – plánu na zbudování ochranných valů. Na jaře příštího roku, několik měsíců po katastrofě, byl hotov plán zahrnující všechna rizika pohybu sněhových mas.

Začalo se stavět. Val tady nabyl podoby obrovského tiskacího písmena A. Základní tvar tvoří nad městem jakási dvě obrovská svodidla. Ta rozrazí valící se hmotu hned v zárodku do stran a svedou ji do míst, kde napáchá minimum škod.

Nejkratší a také nejnižší z valů, ten spojovací, se staví přímo do cesty těm zbytkům laviny, kterým by se přece jen podařilo překonat patnácti- až dvacetimetrovou zábranu jeho silnějších bratří.

Přes sem set milionů kubíků kamení teď bdí dnem i nocí nad městem. Vozila je sem týdny a týdny obří nákladní auta stavěná na transport velmi těžkých břemen. Hráze zaujímají v krajině dominantní místo. Jsou obrovskými křídly, jež chrání mnoho domů i jejich obyvatele. Obrácený tvar písmena V značí vítězství člověka nad nevybíravou krutostí živlů.

Později někdo vylezl na svah vedle valů a vyskládal tam z kamení obrovského kruhového smajlíka. Možná soused některé z obětí. Možná dokonce její příbuzný. Co tím chtěl říct? Možná: "Nebojte, už je to dobrý!"

Islanďané žijí v drsném a krásném koutě zatím jediné planety, kterou má lidstvo k dispozici. S přírodou si na sebe vzájemně přivykají už přes tisíc let. Adaptovali se. Akceptovali jeden druhého.

Asi proto využívají v teplejších měsících roku prostor ohrazený valy jako místo pro grilování a pikniky, dětské hřiště a vůbec relax a rekreaci. Z míst, odkud před lety přicházela bílá smrt s ledovou kosou, se linou libé vůně grilovaných klobásek a ozývá smích dětí na houpačkách.

Súdavík

16. ledna osudného roku 1995 se po šesté hodině ranní uvolnila v okolních horách mohutná lavina. Zasypala šestnáct domů v centru městečka. Z 26 obyvatel jich čtrnáct včetně osmi dětí zahynulo. Dvanáct zasypaných se podařilo zachránit.

Předchozí den se přihnala mocná sněhová bouře ze severovýchodu a přinesla s sebou množství sněhu. Měnící se směr větru nechal vzniknout rozsáhlým převějím na horní hraně kopců. Jejich pozdější utržení uvedlo do pohybu velké sněhové masy naakumulované na svazích.

S bezprostřední záchranou zasypaných začali ihned jejich nejbližší sousedé. Po čtyřech hodinách úmorné práce s lopatami a hektického zápasu o každou další minutu času se na místo dostali záchranáři z Ísafjörđuru.

Ti s sebou přivezli i několik speciálně cvičených lavinových psů. Díky nim se podařilo zachránit několik dalších životů. Poslední, koho záchranáři vyhrabali z ledového sevření sněhových mas a všudypřítomných trosek stavení, byl dvanáctiletý chlapec. Měl štěstí, přežil zasypaný v ruinách 24 hodin.

Malá mastná skvrnka opatrného optimismu v polévce zoufalství, beznaděje a posttraumatického šoku. Záchranáři nepolevovali ve svém úsilí až do vyhrabání posledního těla. To už byla hluboká noc 17. ledna.

I tahle katastrofa měla svého posla, varovnou předzvěst. Tutéž zimu v polovině prosince zasypala malá lavina jednu farmu s přilehlými ovčíny. O život tehdy přišlo pouze pět zvířat.

Valy, nebo se odvalit?

I v Súđavíku se po roce 1995 hodně změnilo. Šlo se na to ale z jiné strany. Stavba obrovských ochranných valů je velmi náročná. Tak se zdejší obytné domy přesunuly o něco dál, na druhý břeh řeky Eyrardalsá, kde laviny takového rozsahu nehrozí.

Aby se lidé měli vůbec kam vrátit, postavily se nejdříve chaty jako provizorní obydlí. Už rok po události stálo na místě nového městečka jedenapadesát zbrusu nových domů.

Staré domy, které lavina nestrhla, nabídlo městečko k prodeji jako letní rezidence. Stejně tak i chaty. Přírodní živly tak vedle svého destruktivního charakteru prokázaly, že v oblasti cestovního ruchu mohou působit i konstruktivně. Starý Eyjafjallajökull by mohl vyprávět.

Drsný ostrov na severu

Zhruba desetina rozlohy Islandu je permanentně pokryta sněhem. Během chladnějších měsíců bývá kvůli sněhu uzavřeno mnoho cest. Nezřídka se obyvatelé musejí obejít bez elektřiny, obchodů a škol. Někteří bývají ve svých domech doslova zasypáni přívaly nového sněhu. Na ostrově nezahálí ani vítr. Území Islandu patří k největrnějším místům planety. Na mnoha místech lze pravidelně naměřit vítr o rychlostech větších než je 100 km/h (desítka Beauforta neboli silná vichřice).

 Island na HORYDOLY

Na Islandu zmizel most

Rok po výbuchu islandské sopky Eyjafjallajökull

Pod islandskou pokličkou

Bleší trh Kolaportid v Reykjavíku

Treking přes Duhové hory

Lavinami zasypaný Island

Vestmannaeyjar – ostrovy západních mužů

Ďáblův odkaz, jezerní maraton

Na Islandu jsou ufoni!

Prodejte to všechno!

Island na vlastní pěst

Divukrásné příběhy mraků

Levný Island

Jak vypadá Island po výbuchu sopky?

Islandská příroda krizi nepodléhá

Nejhezčí túry světa

Zobrazit místo Island - Iceland na větší mapě