Mombasa Marine Park

Musím to ale upřesnit – jeďte do Keni, pokud nejste umanutí maximalisté jako jeden kamarád horolezec, který uznává jedině Himaláje, protože jsou prostě nejvyšší.

Jiné hory ho zkrátka neberou a ohrnuje nad nimi nos. Nemohu s ním souhlasit. Taky se necpu celý život jen uherákem, přestože mi opravdu jede.

Zastávám názor, že největší dobrodružství spočívá v poznávání nového. Svět je nedozírný, nesmírně mnohotvárný a rozmanitý!

A stejně jako, při vší úctě k Himalájím, se nechci nechat připravit o nižší, ale překrásné Dolomity, Alpy nebo Krkonoše, toužím poznávat stále nové a nové vodní říše.

Říše pod hladinou

Jako každý potápěč jsem samozřejmě dobrodruh a prahnu po dobrodružství. Jedním ze základních kamenů této kratochvíle je přece objevování nového.

Proto hory ani vodu nedělím na lepší a horší, protože žádné lepší a horší zkrátka nejsou. Jsou prostě jen jiné a právě v poznávání této jejich nekonečné rozmanitosti spočívá ono vzrušující dobrodružství.

Podmořský svět v Keni je úplně jiný, než třeba v Tichomoří, v Jihočínském moři nebo v Rudém moři. Je tu jiná voda, dno, fauna i flóra, ale jiné je i podnebí a počasí, příroda a lidé a jejich způsob života.

Cítíte se chudý?

Protože nejen potápěním živ je potápěč, je vedle nádherné přírody a nekonečných bělostných pláží celá řada dalších dobrých důvodů, proč se do exotické Keni vyplatí trmácet.

Chcete dosáhnout naprosté životní spokojenosti? Jeďte do Keni. Zdá se Vám, že vyděláváte málo peněz, že nemáte dostatečně velký a luxusně vybavený byt, že vaše auto již dávno nezáří novotou, že zrovna nemáte na nový kabát? Připadáte si chudý? Pusťte to z hlavy a jeďte do Keni. Po pár hodinách v Mombase pochopíte, že jste vlastně boháč, že si žijete jak pověstné prase v žitě!

Budete, stejně jako já, jen nevěřícně zírat, jak propastný rozdíl je mezi vámi a typickým Keňanem. Jak je také možné žít. Typický Keňan je totiž úplně, ale fakt úplně černý. Nemám na mysli barvu jeho kůže, ale trvalý stav jeho finanční situace. Nemá prostě nic.

Náš typický Keňan žije na břehu překrásného tropického moře, na pláži, která je mu pracovištěm, jídelnou, obývacím pokojem, ložnicí, koupelnou a s prominutím i toaletou. Má jedny kalhoty, jedno tričko, na nohou jedny starší adidasky, které mu při odjezdu daroval některý turista, nebo prostě chodí bos. Zhusta se nosí cosi jako sandály, kterým jsme obdivně říkali mišelinky - šikovně přiříznuté části pneumatiky z motocyklu, přivázané k noze provázky – to nekecám.

Něco jako dům nebo byt podle našich představ většinou nemá, přespává buď v chýši z klacků a trávy, nebo přímo na pláži. Inu, tropy… Vstává za rozbřesku a upaluje na břeh, kde se snaží najít pár pěkných mušlí, které se pak bude celý den snažit prodat za pár drobných vám, neskonale bohatému bílému turistovi z jakési mrňavé exotické zemičky kdesi v Evropě, který si může dovolit ten nepředstavitelný luxus – bydlet v hotelu a třikrát denně se dosyta nabaštit.

Pokud koupíte, bude mít hezký den, protože bude mít co jíst. To se pak vypraví do restaurace pro bíčbojs, což je chýše na kraji buše za krajnicí nevalné asfaltky za hotelem. Tam si za vaše peníze koupí od domorodé kuchařky misku fazolí, uvařených v očouzeném kotli v dešťové vodě na otevřeném ohništi a spolu se spoustou dalších stejných hochů z pláže se nají. Nespěchá, jí pomalu a jídlo si užívá a vychutnává, protože ví, že nic jiného už do večera velmi pravděpodobně nesežene. A ostatně spěchat není kam. A tak plyne život, den za dnem, rok za rokem.

Ještě víc vás ale překvapí, že typický Keňan je veselý, družný a přátelský člověk, který se rád směje, baví s přáteli a i ve své neuvěřitelné chudobě dokáže být šťastný. Nakonec mu budete skoro závidět. Když se s ním seznámíte, zjistíte, že vás, navzdory své chudobě, ve spoustě věcí převyšuje. Náš zhruba dvacetiletý místní průvodce například uměl mimo rodného jazyka velmi slušně anglicky, německy a francouzsky, což já o sobě rozhodně tvrdit nemohu, a byl obdivuhodně pohybově nadaný, protože na přání kdykoli vystřihnul salto nazad bez rozcvičení. Připadala jsem si před ním jako nemehlo přes hlavu i přes tělo.

Typický Keňan je poctivý, nekrade a co slíbí, to splní. Civilizace ho ještě nestačila zcivilizovat. Například jsem si zapomněla sedem set kilometrů od Mombasy na safari na pultu v recepci drahou rychlonabíječku baterií k foťáku. V duchu se s ní rozloučila, jen zkusmo požádala řidiče, který tam jezdil, aby se na ní zeptal. Za dva dny se vrátil, nabíječku mi přivezl a nic za to nechtěl. Jak by to asi dopadlo v Česku? 

Naprosto fantastické je typické keňské dítě. Děti jsou tam prostě nádherné, a to nejen tím, že mají krásně stavěná těla, velké vnímavé oči a když se smějí, a smějí se pořád, ukáží vám hezké bílé zuby. Jsou přátelské, otevřené, všechno je zajímá a přímo prahnou po všem novém. Rády se učí, touží po poznání, po vzdělání.

Podívali jsme se i do školy. To jsou neuvěřitelné zážitky, kdo neuvidí sám, vskutku neuvěří. Škola je neomítnutá budova z betonových tvárnic, otvory pro okna a dveře nejsou vybaveny obvyklou výplní. Uvnitř je podlaha jen z udupané hlíny, na ní primitivní lavice z nehoblovaných prkýnek. Stolky nejsou, děti píší na kolenou, pokud mají čím, propisku nemá zdaleka každý. Tabuli nahrazuje kus ploché břidlice, když se něco napíše, musí to co nejdéle sloužit, křídou se musí úzkostlivě šetřit. Učitelé jsou světci, své povolání jsou nuceni považovat za cosi mezi životním posláním a koníčkem, placeni jsou prachmizerně. Učebnici má obvykle jen učitel, děti nemají na sešit, píše se na co se dá. Hrozná, nepředstavitelná bída. Těžko uvěřit, že z takové školy vycházejí děti, které nejenže umí číst a psát a mají slušné základní vzdělání, ony obvykle ještě umí velmi slušně dva světové jazyky.

Bydlí se v mrňavých chatrčích, postavených výhradně z materiálu, který matka příroda dává zadarmo. Jestli hodláte v Keni podnikat a živit se prodejem stavebnin, umřete hlady. Obydlí o rozměrech většího kozího chlívku slouží bydlení celé velké rodiny. A rodiny opravdu velké jsou, ostatně čím se chcete doma večer bavit, když je tma.

Booking.com

Staví se jednoduše. To se prostě nalámou asi dvoumetrové pruty, zapíchají se ve dvou řadách do hlíny ve tvaru obdélníku a podélně se spojí dalšími pruty. Vše se sváže trávou a vyplní hlínou smíchanou s řezankou. Střecha je ze slámy, v lepším případě ze starého plechu, igelitu a podobného materiálu. Okenní a dveřní otvory zejí prázdnotou. Při odchodu se zamyká tak, že přes dveře se dají křížem dva klacky.

Vy procházíte touto vesnicí, která před tisíci lety jistě vypadala stejně, až na ten igelit, samozřejmě, koukáte jak blondýna na rovnici a do duše se vám vkrádají dvě radosti. První je, že jste tady a druhá je, že jste tady jen na návštěvě. Žít by tady našinec zcela určitě nechtěl. Velmi, velmi poučné a zamyšlení hodné pro nás, věčné brblaly z české kotlinky.

Potápíme se s podmořskými obry

Až pojedete do Keni za potápěním, vřele doporučujeme podrobně se informovat o místních podmínkách, kdy a kam jet. Pokud vyberete správné období a místo, je dost pravděpodobné, že se budete potápět s velrybími žraloky a mantami. Mimo sezonu to bude o dost horší. S tím je nutno počítat, ale ani tak se nudit nebudete.

V sezóně je ovšem nutno počítat s lehce sníženou viditelností, protože přítomnost oněch nenasytných obrů je podmíněna obdobím, kdy je zdejší moře plné planktonu, který sice spolehlivě tyto nádherné tvory přiláká, ale k luxusní viditelnosti nepřispívá.

Ale nebojte se, velrybího žraloka pod vodou rozhodně nepřehlédnete. Je to něco jako potkat autobus s ploutvemi.

S čím budete bezpochyby spokojeni nadmíru, bude domorodá část personálu potápěčských základen. Zejména ti z vás, kteří už přivykli móresům jejich líných a nespolehlivých kolegů v Egyptě, budou přímo nadšeni. Místní ebenoví kluci s bělostným přátelským úsměvem o vás budou pečovat, že si budete připadat jako v bavlnce.

Všechno těžké odnesou do lodi i zpět, se vším bez řečí ochotně pomůžou a po ponoru vám vymáchají výstroj ve sladké vodě. Nedivte se, práce na potápěčské základně si nesmírně považují a dělají všechno pro to, aby si ji udrželi. Kdyby o ni přišli, už by nemuseli nikdy žádnou jinou sehnat.

My jsme se potápěli konkrétně ve dvou potápěčských centrech Peponi Divers a Diani Marine.

Peponi Divers podle švýcarsko-české rodiny

V Peponi Divers se domluvíte anglicky, německy a francouzsky. Majitel Chris je Švýcar, který odešel od své přepravní firmy ve Švýcarsku před osmi lety do Keni. Základna je velmi pěkně situována, je jakoby zabudována přímo do pobřežního útesu deset metrů nad hladinou, a je z ní krásný výhled na moře. Základna je fakticky součástí hotelu Bahari Beach. Chris zaměstnává šest Keňanů. Každý z nich má okolo dvou tisíc ponorů. Znají dobře lokality, za kterými se svými klienty jezdí, takže pokud sami přehlédnete odpočívající žraloky (jako my), upozorní vás na ně.

Před prvním ponorem jdou s každým klientem do hotelového bazénu, kde proběhne otestování jejich znalostí. Teprve pak s nimi vyjedou na lokality.

Ostrov Mombasa, kde se lidé z Peponi Divers nejčastěji potápějí, tvoří nádherný korálový útes. Lokality pro potápěče se nacházejí v severní části u zálivu Mtwapa a pokračují na jih k Likoni. Celá tato plocha se jmenuje Národní rezervace a mořský park Mombasa. Chráněná krajina byla vymezena a oficiálně vyhlášena keňskou vládou v roce 1986. Uchovává původní krásy především díky kontrole a snaze keňských ochranářů z Kenya Wildlife Service. Za vstup platíte na osobu a den 10 USD. Hloubka pro potápění je od 7 do 300 metrů.

Podívejte se na dalších 100 zážitků, které byste si měli užít v Keni.

Luxusní potápěčská vesnička Diani Marine

Základna Diani Marine je luxusní potápěčská vesnička pro náročnou klientelu. Domluvíte se tu anglicky, německy a dokonce i česky. Přítelkyně německého majitele základny Thomase je totiž Sylva ze Znojma a moc ráda si s popovídá v mateřštině. Černý personál sice také umí česky, ale jen ahoj a děkuji.

Jižní Diani Marine je naprosto odlišná od severní základny Peponi. V čem? Ve všem. Majitel tu žije již 25 let. Celá potápěčská vesnička leží na vlastním odděleném pozemku, kde Thomas nechal postavit čtyři nádherné africké vily, osobitého stylu a la safari, ale s evropskou úrovní vybavení. Thomas sám postavil už tři lodě, na kterých se jezdí za ponory. Největší Maisha pojme 35 potápěčů, menší Nakiya a Natalie 14 potápěčů. Diani Marine má vlastní čerpací stanici a nechávají si dělat i štítky na balenou vodu. Ve vesnici je i řezbářská a truhlářská dílna, kde se vyrábí nábytek a doplňky do vil a místností pro návštěvníky. Kromě luxusních vil je možnost ubytování i v centru základny, kde je deset standardních pokojů, nebo ve velkém safari stanu.

Thomas zaměstnává přes třicet Keňanů po celý rok. Thomas dokonce odkoupil starou loď, kterou nechal potopit a na dnešní vrak se můžete podívat pouze s Diani Marine.

Autorka je šéfredaktorkou potápěčského časopisu Buddy.

Zobrazit místo Turistika na větší mapě

 Keňa na Horydoly

POTÁPĚNÍ Mombasa Marine park

PŘÍRODA Divočina okolo jezera Baringo

HOROLEZECTVÍ Odvážný výstup na keňskou Lenanu

ZEMĚDĚLSTVÍ Příběh čaje

TURISTIKA 6 míst, která nesmíte v Nairobi vynechat