Svobodu pro Tibeťany!

Není jistě náhodnou, že k překonání nepříznivých životních podmínek pomáhá buddhistické chápání života coby koloběhu utrpení způsobeného lidskou touhou po majetku a marnivého sebeuspokojení.

Zničit kláštery imperialistů!

Tibet byl od počátku svého vzniku pro cizince uzavřen z důvodů náboženských, v současnosti politických.

Samostatnost Tibetu byla ukončena v říjnu 1950, když ozbrojené jednotky čínské armády vnikly do Tibetu pod záminkou zajistit ochranu třem milionům Tibeťanů před imperialistickým útlakem.

Výsledkem čínské okupace bylo plošné ničení tibetských klášterů, obrovský příliv čínských přistěhovalců a následný úpadek tibetské kultury.

Dalajláma v politickém azylu

Necitlivé pozemkové reformy prováděné čínskou vládou v padesátých letech logicky vedly k masovým nepokojům, které skončily krvavě potlačeným povstáním. Následně byl duchovní vůdce dalajláma přinucen odejít ze země do Indie, kde obdržel politický azyl.

Nikdy se už do Tibetu nevrátil, avšak zároveň do dnešního dne nepřestává bojovat za nenásilné řešení tibetské otázky. Za jeho úsilí mu byla v roce 1989 na návrh českého prezidenta Václava Havla udělena Nobelova cena míru.

Turisté jen se spolehlivými průvodci

V současnosti je turistický ruch v Tibetu důsledně regulován čínskými úřady. Důvodem všech omezení je objektivní nutnost udržet západní turisty v dostatečné vzdálenosti od věcí, které by neměli vidět, tedy především od zničených tibetských klášterů a dalších míst, kde dochází k porušování lidských práv Tibeťanů.

Během téměř šedesátileté okupace Číňané postupně donutili významné tibetské lámy (učitele buddhismu a zároveň mnichy) opustit své kláštery a přestat učit. Místo nich jsou dosazování loajální Číňané, kteří se snaží rozbít jednotu klášterů zevnitř.

Legální cesta do Tibetu je možná jen pod dohledem čínské cestovní agentury, která své klienty zaveze pouze na místa politicky vhodná a korektní, a stejně tak politicky vhodné budou i informace, které se turisté prostřednictvím svých průvodců dozvědí.

Vesnice žijí tvrdým životem

Chcete-li navštívit odlehlé horské vesničky a setkat se s přívětivými vesničany, nevyhnete se porušení pravidel. Mějte na paměti, že jste zachyceni v databázi turistických kanceláří check-pointů a že vaše kroky nejsou tak úplně svobodné.

Tibetské osady jsou od sebe vzdáleny několik hodin či dní vyčerpávající chůze přes horská sedla a hluboká údolí. Každá tibetská rodina je proto odkázána na své vlastní zásoby, které si buď vypěstovala a nebo donesla či dovezla ze vzdáleného města.

Návštěva je sice vítána, avšak nesmíte se divit, pokud nebudete automaticky pozváni ke společnému stolu. Předpokládá se, že příchozí disponuje vlastním jídlem, minimálně pro sebe.

Pražená mouka, čaj, máslo a sůl

Navíc není vůbec jisté, zda by vám místní strava chutnala, respektive zda byste se cítili touto večeří dostatečně nasyceni. Základem každého jídla je pro většinu Tibeťanů pražená mouka z ječmene zvaná tsampa a slaný čaj s jačím máslem. Obě složky se v dlaních smíchají do malých kuliček a je navařeno!

Máte-li opravdové štěstí, dostanete naservírovanou hustou nudlovou polévku thukpa či malé zeleninové (eventuelně masové) knedlíčky momo.

Jedna místnost pro zvířata a druhá pro lidi

Tibeťané staví krásné tradiční kamenné domy, které dokonale ladící s okolní hornatou krajinou. Často jsme obdivovali barevná vyřezávaná okna. Vnitřní vybavení je však velmi skromné, což nás opět přesvědčuje o nelehké životní situaci místních obyvatel.

Přízemí obývají výhradně domácí zvířata: ovce, kozy, prasata a slepice. První patro tvoří jedna společná obytná místnost, sloužící jako kuchyně, jídelna i ložnice pro celou rodinu. Další místnosti se využívají jako sklad potravin na zimu, která je v těchto oblastech mimořádně dlouhá a krutá.

Jednoduchý den prostých lidí

V dnešní době sice mají některé vesnice i vlastní vodní elektrárnu či jiný omezený zdroj elektrické energie, ale na běžné vaření se stále používá otevřený oheň. U ohniště se večer shromáždí celá rodina a všichni pozvaní hosté. Po krátkém posezení, lehké večeři a několika rundách slaného čaje s jačím máslem všichni jako na povel ulehnou na rozložené rohože či různé staré deky a brzy usnou.

Zatímco my v duchu vzpomínáme na vysilující a zároveň krásný přechod himalájských velikánů, naši hostitelé sní svůj dlouhý sen o svobodě Tibetu a jeho politické nezávislosti na Číně. Máme pro jejich touhu pochopení. Také naše země byla po dvě desetiletí donucena snášet politickou svévoli cizího státu. Snad i Tibet jednou dostane zpět svou ztracenou svobodu.

Čtěte také: Plamen pravdy pro Tibet