Ženě se nelíbilo na dovolené, žaluje magazín o cestování

Švédský magazín o cestování Vagabond přinesl na své oficiální facebookové fanouškovské stránce jen těžko uvěřitelnou zprávu:

Bylo tam jinak

Jistá žena (ve Švédsku již dlouho platí u nás tolik diskutovaný náhubkový zákon a proto nikdo nesmí bez jejího souhlasu zveřejnit jméno; říkejme jí tedy Lisa) se pro přečtení magazínu rozhodla strávit dovolenou na jedné z destinací, o které se na stránkách magazínu psalo (opět není možné říci přesně, o jakou destinaci se jednalo; je možné sdělit jen tolik, že se jedná o letovisko na jednom z ostrovů v jižním Thajsku).

Lisa ale během dovolené nabyla dojmu, že její zkušenost neodpovídá tomu, o čem se na stránkách Vagabondu psalo – a rozhodla se podat na magazín žalobu, ve které požaduje odškodné ve výši čtyř tisíc švédských korun, což je v přepočtu něco mezi deseti a jedenácti tisíci českými korunami.

Není to předčasný apríl?

Redakce jakékoliv pochybení odmítá. "To by byla úžasná služba, kdybychom měli platit čtyři tisíce každému, kdo s námi nesouhlasí," okomentovali novináři celou záležitost na Facebooku.

Stejného názoru jsou i účastníci diskuze, která se pod zmíněnou zprávou rozpoutala. Výjimku tvoří pouze ti, kteří zprávu považují za předčasný apríl.

Švédové mají moc dlouhou zimu

Samozřejmě je nutné mít na paměti, že se jedná o příznivce dotyčného magazínu Vagabond a je tedy celkem snadno pochopitelné, že jejich názor může být těžko zcela nestranný.

Přesto si však některé jejich argumenty zaslouží pozornost "To máte mít zodpovědnost i za to, pokud zrovna prší na nějakém místě, o kterém jste napsali, že tam obvykle svítí sluníčko?" podivuje se jistá Sara Johanssonová.

Další z diskutérů pod nickem Švédská škola v Thajsku (Svenska Skolan Thailand) ironicky dodává: "A kdybyste psali o Švédsku, může vás pak někdo žalovat za to, jaká je ve Švédsku dlouhá zima?"

Co říká selský rozum?

Rozhodnutí soudu samozřejmě nelze předjímat, selský rozum ale napovídá, ale Lisa nemá moc velkou šanci se svou žalobou uspět.

Pokud by tomu tak ale bylo, vytvořil se velmi nebezpečný precedens, neboť pak by mohl každý žalovat různé cestovatelské časopisy a servery a domáhat se náhrady za nevydařenou dovolenou.

Dovedeno do absurdna: Pokud by se někomu nelíbilo na dovolené, může vždycky po návratu prohledat internet, najít nějakou reportáž o dotyčné destinaci a následně prohlásit, že právě tato reportáž ho ovlivnila v rozhodování, kde strávit dovolenou.

Aby pak podobným žalobám cestovatelské magazíny předešly, musely by svou činnost omezit na poskytování stoprocentně ověřitelných objektivních údajů, jako počet obyvatel, úřední jazyk, převládající náboženství a podobně.

Ale podobné informace lze přece vyhledat v každé encyklopedii a magazíny o cestování by se tak vlastně staly zcela zbytečnými. Skutečně by se měl vývoj ubírat tímto směrem?