Cyklistická dovolená na Sardinii

Sardinie má podlouhlý tvar, od severu k jihu naměříme 267 km a od západu k východu 120 km.

Velká část ostrova je pokrytá horami. Nejvyšší hora Punta La Marmora (1834 m n.m.) se vypíná v centrální části ostrova v pohoří Gennargentu.

My jsme pro týdenní cyklistické putování po ostrově zvolili za výchozí bod menší městečko Palau na severu Sardinie. Jedná se o strategické místo pro každodenní vyjížďky.

Krajina je zde na severu příjemně zvlněná, není to žádná nudná placka, ale ani hory tyčících se do neskutečných výšek. Bez problémů jsme denně najeli kolem 75 km a nastoupali 600 až 1000 výškových metrů.

Sezona už skončila

Po příjezdu na ostrov nám správce místního penzionu dal jasně najevo, že hlavní sezóna již skončila. Našli jsme zamčenou kancelář, na dveřích visela cedulka s našimi jmény a telefonními čísly, na která máme zavolat, ale telefonáty nikdo nezvedal. Poté, co jsme neúspěšně obtelefonovali všechny hotline v Česku a v Itálii, jsme se uložili ke spánku v autě před penzionem. Nakonec jsme byli "mile" překvapeni, když nás recepční k ránu vzbudil a předal klíče od pokoje.

Medvědí skála

Tím skončily všechny nepříjemnosti a dovolená mohla začít. První den vyrážíme z Palau na Capo d´Orso. Jedná se o větrem a erozí zvětralý skalnatý blok s medvědí podobou.

Po krátké procházce skalním útesem pokračujeme do příjemného městečka Baia Sardinia. Na to, jak v září je na ostrově již pusto prázdno, je tu až příliš mnoho lidí. Krátce se vykoupeme a pokračujeme zpět do Palau.

Ostrovy Magdalena a Caprera

Druhý den vyrážíme na soustroví La Maddalena, které se nachází jen několik kilometrů od Palau a trajekty sem z místního přístavu jezdí po celý den s půlhodinovými intervaly.

Z ostrova La Maddalena pokračujeme dále na přilehlý ostrov Isola Caprera. Jsou spojené úzkou hrází a po ní vedoucí silničkou. Ostrov Caprera je téměř neobydlený. Najdeme muzeum sjednotitele Itálie Giuseppe Garibaldiho, který ostrov koupil a hospodařil na něm do konce svého života. Na nejjižnějším cípu ostrova se nachází stará vojenská pevnost.

Cestou na severní část ostrova nás chytí vichřice, bouřka, liják a kroupy, pomalu (tedy spíše rychle), ale jistě (tedy spíše stále rychleji) se raději přesouváme na hlavní ostrov La Maddalena. Stejný nápad ale mají řidiči všech aut, takže sjet z kopců Isoly Caprery a přejet úzkou hráz spojující ostrovy s vichřicí z boku se zdá téměř neřešitelné. Podařilo se, počasí se neuvěřitelně rychle zlepšuje a nám se ještě ten den podaří objet i celý ostrov La Maddalena včetně západního pobřeží s krásným výhledem na Korsiku.

Třetí den jsme se vydáváme přes surfařský ráj Isola di Gabbiani (ostrov racků) do městečka Santa Teresa, odkud odplouvají trajekty na Korsiku.

Želvy a rackové na Hlavě

Našim cílem je větrný mys Capo Testa, který tvoří žulové útesy v průzračných vodách Středozemního moře. Cestou potkáme několik málo lidí, ale drtivou převahu na mysu mají želvy, které si vykračují po písčité cestě, jako by se nechumelilo.

Po krátké koupačce, neboť vstup do moře naboso mezi mořské ježky vyplavuje zvýšené množství adrenalinu, se chystáme k návratu. Čeká nás čtyřicet kilometrů a protivítr k tomu.

Bílé hory nabízejí fíky zadarmo

Další den se za použití auta dostáváme do pohoří bělostného vápence Monte Albo, abychom zde na kolech projeli opuštěnými klikatými horskými silničkami. Pozorujeme volně se procházející skot na silnici, ostré bílé skály, horské chatky a úžasnou panoramatickou trasu po vrcholcích bílých hor.

Po patnácti kilometrech stoupání z městečka Siniscola narazíme na dva prameny pitné vody. V tomto místě také dosahujeme maximální nadmořské výšky 820 metrů. Poté vychutnáváme dvacetikilometrové klesání. Mírně zvlněným terénem se po téměř osmdesáti kilometrech dostáváme nezpět do městečka Siniscola na severovýchodním pobřeží.

Cestou poprvé trháme volně rostoucí fíky u cesty a mezi vinicí a silnicí neodoláme právě dozrávajícímu hroznovému vínu. No nekupte to, když je to zadarmo! Den zakončujeme koupáním na písčité pláži Santa Lucia a pozorujeme západ slunce.

Ráj na pobřeží - bílý písek a růžové skály

Pátý den se autem vydáváme na severozápadní pobřeží do příjemného městečka Isola Rossa, pokračujeme na území přírodní rezervace Costa Paradiso, které je ideálním místem pro obdivovatele potápění, klidu a nedotčených drsných přírodních krás.

Všude okolo nás jsou růžová skaliska a křišťálově průzračné moře. Den zakončujeme na bělostné písčité pláži Valledória nedaleko historického městečka Castelsardo s centrem vystavěným na mohutné skále nad mořem.

Daleká cesta do Jeleního přístavu

Na poslední den plánujeme jen odpolední vyjížďku, ale nakonec se z ní stane nejdelší cyklistická etapa na Sardinii. Z Palau vyjíždíme na východ podél pobřeží do milionářského přístavu Porto Cervo. Vydáváme se přes vrchol S. Pantaleo. Podle mapky se zdá, že Porto Cervo bude coby dup, ale vzdálenost do cíle se spíš zvětšuje. Silničky se nějak moc klikatí a Palau je stále v nedohlednu.

Po nesčetných stoupáních a klesáních se dostáváme do zálivu Golfo d´Arzachena a to víme, že do Palau už je to pohodově po rovince jen pár kilometrů.

Na Sardinii se chceme vrátit

Týdenní putování po ostrově končí. Škoda, že vzdálenosti mezi jednotlivými místy jsou příliš velké, aby se dalo zvládnout na kole za krátkou dobu více, než jsme viděli.

Snad tu nejsme naposledy a někdy příště se nám podaří výjezd na nejvyšší horu Sardinie Punta La Marmora, třetí nejvyšší horu ostrova Monte Limbara, nebo navštívit Mys Capo Caccia či městečko Stintino, kde prý má moře jednu z nejkrásnějších barev světa.

VÍCE O OSTROVĚ: Letem světem po Sardinii

Zobrazit místo Běžky a kola na větší mapě