Letem světem po Sardinii

Sardinii protíná od severu k jihu několik pohoří. Nejvyšší vrchol hor Gennargentu je Punta La Marmora s výškou 1834 m n. m.

Korkové duby

Z letiště Olbie míříme do prvního cíle týdenního putování, do starořímského města Alghero na severozápadním pobřeží.

Cesta vede vnitrozemskou pahorkatinou. V Měsíčním údolí při pohledu zpět k východu vidíme na obzoru ostrov Tavolara podobný Stolové hoře. V této oblasti se zpracovává korek z korkových dubů.

Projíždíme horským městečkem Tempio Pausania, kde máme štěstí potkat sardský folklór. Právě probíhá slavnost San´t Isidoro. Průvod s kravskými povozy nás přesvědčí o tom, že tradice tady ještě nevymřely.

Slonovi chybí chobot

Pokračujeme do města Aggius, kde navštěvujeme interaktivní etnografické muzeum. Cestou se zastavujeme u světoznámé Sloní skály, která opravdu vypadá jako slon. Část chobotu mu však prý ulomil projíždějící kamion, skála totiž stojí těsně vedle silnice.

Neptunova vodní jeskyně

Pokračujeme na pobřeží zálivu Asinara do malebného městečka Castelsardo na skalnatém útesu nad mořem. V nitru mysu Capo Caccia se nachází Neptunova jeskyně (Grotta di Nepttuno). Že je tato jeskyně přístupná pouze z moře, není až tak pravda, dá se k ní sestoupit také právě z Mysu Capo Caccia, ale po 656 schodech a překonat tak výšku 110 metrů.

Většina návštěvníků jeskyně volí cestu výletní lodí z města Alghero, do kterého směřujeme. Cesta poskytuje nádherné pohledy na útesy Capo Gallera a Punta Giglio. Při vplutí do ostrůvku Isola Foradada můžeme vidět ve skále profil spisovatele Danta Alighieriho.

Vystoupit z lodi do prostoru jeskyně není vůbec jednoduché. Loď k tomuto výletu uzpůsobená má na přídi speciální můstek s pojezdovými kolečky a je tak umožněno vystoupit z lodi i v případě, že moře není příliš klidné.

Jeskyně je tvořena několika sály. V jednom jsou ze stalaktitů vytvořeny varhany – Sala dell´organo, v dalších jsou sály s tabákovým listem a kopulí - Salla dell´cupola. Skalní dómy jsou propojeny mnoha chodbami a jezírky s útvary ze stalaktitů a stalagmitů. Vše je nasvíceno a ozvučeno.

Nuragové tu byli před námi

Cestou do Cagliari, největšího města Sardinie, kde žije 210 000 z půldruhého milionu obyvatel Sardinie, jsme měli příležitost seznámit se s kulturou Nuragů. Ti žili na Sardinii v době 1800 až 500 let př.n.l ve stavbách postavených z neopracovaných i opracovaných obrovských kamenů, navršených do komolého kužele, uvnitř kterých byla jedna nebo více místností a spleť propojovacích chodeb.

Nuragové zřejmě přišli z Afriky. Nuragy sloužily jako obydlí, panská sídla i obranné pevnosti. Byly stavěny bez jakéhokoliv pojidla, tedy na sucho, jejich výška je i dvacet metrů, váha jednoho balvanu okolo sedmi tun. Nuragů je po Sardinii ještě okolo sedmi tisíc v různém stadiu zachovalosti.

Po nich přišli Římané

Návštěvou římských vykopávek Tharros na Mysu San Marco západně od města Oristano si rozšiřujeme znalosti historie. Tharros byl už tehdy vybaven vlastnímí vodojemy a kanalizací.

Následující den jsme měli naplánovanou cestu vláčkem ve vnitrozemí do oblasti budovaného přírodního parku Parco dei Tacchi. Po příjezdu do nádherného městečka Jerzu postaveného pod vysokými skalami, na nás čekal vláček, ale na gumových kolech. Malé zklamání z nás brzy vyprchá, protože cesta vede skalnatými soutěskami přes městečka Jerzu a Osini.

Sardinie je místo k rekreaci ještě nepoznané, ale možnost pravidelného leteckého spojení i charterové lety usnadňují rozhodování o příští dovolené. Nejen v letní sezoně.

VÍCE O OSTROVĚ: Cyklistická dovolená na Sardinii

Zobrazit místo Turistika na větší mapě

Osobní stránky fotografa najdete na adrese StudioBohm.