Dvanáctihodinovka v Hajnicích je unikátní, říká Jiří Kulka

Hajnická 12 odstartuje 18. července v 8 hodin ráno, průběžné výsledky a statistiky se budou díky profesionální časomíře zobrazovat online na webu závodu. Každý závodník nebo jeho doprovod tak hned uvidí, jak si vede v porovnání s ostatními, za jak dlouho ujel nejrychlejší kolo a podobně. V prostoru startu a cíle u obecního úřadu v Hajnici bude zázemí pro závodníky se sprchami, toaletami, bufetem, cykloservisem a také prostor pro stany. Během závodu se na okruhu navíc budou pohybovat dvě servisní auta.

Tři nejlepší z každé kategorie obdrží finanční price money, které se vypočítává podle počtu ujetých kilometrů. Vítěz získá poukaz na ubytování v apartmánu na Omišské riviéře, druhý a třetí věcné ceny. V ceně startovného je video záznam ze závodu, který bude každému účastníkovi zaslán na emailovou adresu. Součástí Hajnické 12 je tombola, první cenou je opět zájezd do Chorvatska od hlavního sponzora závodu – cestovní agentury Jadran Za Pusu.

Jak Hajnická 12 vznikla a co všechno ji odlišuje od ostatních závodů, říká její spoluzakladatel Jiří Kulka.

Co vás vedlo k založení Hajnické 12?

Byl to nápad mého kamaráda Miloš Višňovského, který měl sen uspořádat na Trutnovsku silniční cyklomaraton na 12 hodin. Má handicapovaného kamaráda Radka, který jezdí na handbiku. Cílem proto bylo uspořádat akci, kde budou moci závodit zdraví i handicapovaní cyklisté zároveň. Mohou tak ukázat, že dokážou i přes omezení podávat velice dobré výkony a zdravým se leckdy vyrovnat. Milošova myšlenka se mi tak zalíbila, že jsem se toho chytil. Společně jsme sehnali sponzory a v roce 2018 připravili první ročník.

Proč zrovna v Hajnici?

Hledali jsme vhodné místo, kde bychom závod mohli uspořádat a které bude pro silniční závod atraktivní. Starostovi Hajnic Petru Červeného se ten nápad velice líbil a vyšel nám ve všem vstříc. Myslím, že se nám povedlo vymyslet atraktivní okruh.

Mnoho podobných závodů u nás není.

Pokud vím, tak v Orlických horách se koná čtyřiadvacetihodinový závod. Snažím se dělat věci, které jsou něčím ojedinělé. A Hajnická 12 je unikátní. Podobných závodů, kde na jedné trati soutěží zdraví i handicapovaní sportovci, v České republice opravdu moc není. Okruh je dostatečně dlouhý, takže si na něm vzájemně „nepřekážejí“. Handicapovaní ho jedou zhruba hodinu, ostatní zhruba poloviční dobu. Ti nejrychlejší to zvládnou i pod dvacet minut. V letošním roce zavádíme rychlostní prémii, což je v podstatě vložený závod na 12 okruhů, tedy 134 kilometrů. Věříme, že to přiláká i cyklisty, kterým dvanáctihodinový formát úplně nesedí.

Jaké mají závodníci zázemí?

Už od prvního ročník jsme navázali spolupráci s firmou, která má profesionální časomíru. Hajnická 12 byla dokonce jejím prvním závodem. Průběžné statistiky se zobrazují online na našem webu hajnicka12.cz, každý účastník si tak může už během závodu zkontrolovat, kolik ujet okruhů, kilometrů, za jak dlouho zvládl nejrychlejší kolo a tak dál. V prostoru startu a cíle je hospoda, která vaří teplá jídla za příznivé ceny, dále vyhrazený prostor pro stany, jsou tam sprchy a toalety. Servis kol zajišťuje firma BP Lumen z Úpice. Dva servismani navíc jezdí po trati a jsou připravení závodníků pomoci. Na křižovatkách jsou hlídky a hlásí servismanům případné problémy. Bufet se nachází v prostoru cíle, od letoška bude další občerstvovací stanice ještě v polovině trati.

Hajnická 12 se od většiny ostatních závodů odlišuje také velice zajímavými cenami.

První tři nejlepší v každé kategorii vyhrají finanční odměnu, která vychází z počtu ujetých kilometrů. Vítěz každé kategorie získá poukaz na sedmidenní ubytování pro jednu osobu na Omišské riviéře v Chorvatsku, v pěkném apartmánu sto metrů od moře. Ve třetím ročníku zavádíme rychlostní prémii. Závodník, který jako první projede 12 okruhů, také vyhraje týdenní ubytování v Chorvatsku.

Jezdí závodníci Hajnickou 12 v kuse, nebo dělají přestávky?

Musím říct, že jediný, kdo celý závod zvládne na jeden zátah, je Petr Stiller na handbiku. Je to skutečně obdivuhodné. Má postižené ruce i nohy, ale za těch 12 hodin s handbiku nesleze. Je na každém, kolik přestávek si během závodu udělá.

Závod má od začátku benefiční rozměr. Výtěžek ze 3. ročníku věnujete Sportovnímu klubu vozíčkářů v Praze. Proč právě jim?

Hledali jsme organizaci, kterou budeme moci podporovat. Oslovili jsme jich několik, ale sportovní klub nás zaujal nejvíc. Navštívili jsme jejich pražskou kancelář, kde byli opravdu všichni na invalidním vozíku, což není zas tak obvyklé. Když jsme viděli, co všechno pro handicapované dělají, tak nám to velice imponovalo a rozhodli jsme se, že Sportovní klub vozíčkářů bude tou nejlepší volbou.

Hajnické 12 letos navíc podporuje handicapovanou cyklistku Moniku Rozsypalovou z Vrchlabí. Jak k tomu došlo a jakou podobu podpora má?

Spojili jsme se s Kontem bariéry, kde nám řekli o jejím příběhu. Monika si v 16 letech po pádu na bruslích poranila páteř a od té doby je na invalidním vozíku. Je nám sympatické, že aktivně sportuje a jezdí na handbiku, navíc je z východních Čech. Filozofií Hajnické 12 je nejen propojovat svět zdravých a handicapovaných, ale zároveň jim konkrétně pomáhat. Příběh Moniky šíříme mezi veřejnost a podporujeme tak sbírku na automobil, který potřebuje. Díky dárcům se zatím vybralo více než 130 tisíc korun, cílová částka je půl milionu.