Hop anebo trop. Kontaktní závody!

Jinak se neprosadí na televizní obrazovku. Těmto pěti jednoduchým pravidlům se podřizuje celá řada tradičních odvětví i nových druhů sportu.

Nejdále jsou v tom lyžaři, snowboardisté a cyklisté. Zavedli tvrdý boj muže proti muži a ženy proti ženě přímo před očima diváků. Štěstí vítězů a smutek poražených se odehrávají během pár vyhrazených minut mezi televizními reklamami. Nejvíce o tom asi vědí funkcionáři běžeckých disciplín.

Akční běžci

Zdlouhavé záběry na postavičky startující každá zvlášť a funící někde v lese diváky příliš nezajímaly. Když navíc museli počítat, kdo je na jakém místě v kterém místě trati, ztráceli se v moři hlášených mezičasů úplně a přepínali na zábavnější programy.

Proto přišli běžci s novinkou a startovali některé závody společně. Tím se jim podařilo přilákat diváky do běžeckých areálů, aby fandili svým oblíbencům přímo u tratí, ale pro televizi to stále nebylo pravé ořechové. Teprve s příchodem sprintů se z běhu na lyžích stal oblíbený televizní sport. Běžkaři bojují na městských okruzích s umělým sněhem dlouhých jen několik set metrů. Startují po třech až šesti a vítěz postupuje do dalšího kola. Vyřazovací pavouk je neúprosný a za pár desítek minut je jasno o vítězi.

Sjezdaři v Americe

Americkou sjezdařskou specialitou je paralelní slalom. Pořadatelé vytyčí brankami dvě stejné tratě, přidají tři až čtyři krátké skoky a postaví nahoře startovací boxy podobné těm, ze kterých startují koně do dostihových závodů. Trať evropskému divákovi připomíná jednodušší a na třetinu zkrácený obří slalom. Vyhrávají v něm často vysloužilí závodníci ze světových pohárů. Krátkou trať zvládnou fyzicky a jejich zkušenosti jsou k nezaplacení. Po startu totiž platí jednoduchý zákon: Jeď, co to dá. Žádné taktizování nemá smysl, protože vedle tebe jede stejně dobrý jezdec a postupuje jen jeden.

Paralelní slalom je v severní Americe oblíbenější než klasické alpské disciplíny. Jízda trvá krátce, vítěz je jasný okamžitě a v televizi lze vidět férový souboj. Ale i v Evropě klesá obliba televizních sjezdových přenosů. Na tříminutové boje s gravitací při sjezdu, nebo dvouminutové proplétání mezi slalomovými tyčkami a ještě k tomu čekání na výsledky, je zvědavý jen zažraný fanoušek.

Snowboardisté se poučili

Ze zkušeností lyžařů se poučili jejich nezvedení bratříčci na prknech a zavedli dual slalom jako celosvětovou regulérní disciplínu. Dvojice snowboardistů v ní bojují prakticky stejně jako lyžaři v paralelním slalomu.

Jenže ostrým hochům na snowboardech nestačil bezkontaktní slalom a rozhodli se vkročit na neoranou půdu kontaktních disciplín. Po čtyřech se vrhají do speciálních drah s klopenými zatáčkami, skoky a boulemi. Mohou se o sebe opřít, pomoci si rameny, nebo dokonce do sebe vrazit, ale nesmějí být záludní a takové věci dělat záměrně. Vyloučením ze závodů se trestá najíždění zezadu, fauly lokty či koleny a záměrné křižování dráhy ostatním jezdcům. Přesto jsou na denním pořádku drsné pády. Základní podmínkou pro vstup na dráhu jsou proto chrániče na celé tělo a přilba. Této zábavě se říká boardercross nebo také snowboardcross a stala se jednoznačně nejteleviznější disciplínou snowboardingu.

Z lyžařů stříká adrenalin

Ještě o něco sledovanějším druhem závodů na sněhu je skicross. U snowboardistů se totiž inspirovali zase nazpět sjezdaři. Před pár lety se vrhli na lyžích do sněho-ledových koryt také. Mnozí závodníci klasického střihu tvrdí, že aby někdo soutěžil ve skicrossu, musí na startovací rampě vypnout mozek, anebo aspoň pud sebezáchovy. Tomu odpovídá i věkové složení startujících. Jsou to téměř samí mladíci mezi osmnácti a pětadvaceti lety.

Cyklisté následují kolegy ze sněhu

O své místo na slunci a televizní obrazovce bojují i cyklisté na horských kolech. Přes bikros (hromadná jízda na malých kolech po speciální dráze), sjezd (individuální jízdy po krkolomných tratích) a duaslalom (v brankách na dvou stejných tratích) se dopracovali až k fourcrossu, neboli jak sami říkají 4X. Jezdí na stejných tratích jako v zimě skicross a boardercross. Jen pády víc bolí a při závodech je vidět více zlámaných kostí a otřesů mozků. Běžnou součástí závodů je nejen sanitka, ale také nastartovaný vrtulník.

Elegantní tanec na mogulech

Poněkud jinou historii mají za sebou lyžařské závody v boulích zvané moguly. Ze všech vyřazovacích závodů mají nejserióznější tvář. Jezdci v nich mají za úkol proklestit si cestu mezi boulemi na prudké sjezdovce a na dvou připravených sněhových můstcích udělat akrobatické skoky. Aby bylo riziko snížené na minimum, nedovolují pravidla, aby se při skoku dostaly nohy nad úroveň pasu. Nesmí se tak skákat salta a vruty. Oblíbeným skokem jsou různé varianty roznožek a helikoptér, při kterých se lyžař točí ve vzduchu jako listy vrtulníku. Počítá se nejen čas, ale také styl jízdy a obtížnost skoků. Lyžaři proto vypadají na rozdíl od ostatních kolegů velmi elegantně. Ani v době carvingu a vykrajovaných oblouků nezapomněli na starý dobrý smyk a ani za nic by nedali nohy od sebe.

Ještě na lyžích a už na kolech

Jestli se rádi podíváte na adrenalinové vyřazovací závody, máte teď na začátku jara nejvyšší sezónu. Speciální televizní kanály jako Eurosport, nebo DSF jich přenášejí každý týden několik. V Česku je můžete vidět i naživo. V dubnu se konají poslední lyžařské a snowboardové soutěže a zároveň první akce na kolech.

Nejznámější tratě pro lyžování v mogulech najdete na Červenohorském sedlu (Jeseníky) a na Ještědu (Jizerské hory). Stálé dráhy pro boardercross, skicross a fourcross jsou vybudované například ve Špindlerově Mlýně (Krkonoše) a na Božím Daru (Krušné hory).