Na zkušenou do Švédska

Jeden noční závod a dva denní jim umožnily získat představu o způsobu pořádání závodů tohoto typu a mezinárodní úrovni závodníků ze Švédska, Dánska a Itálie.

Podívejte se na fotogalerii ze závodů.

Už několik let se orientační závod vozíčkářů v České republice vyvíjí odlišným způsobem než ve světě. Pokud chceme mít představu o tom, jak se závodí jinde, nezbývalo nic jiného, než se vypravit ven. Rozhodli jsme se naše seznamování začít účastí na závodech švédské národní ligy.

Noční závod

Výraznou výhodu měli závodníci s kvalitními svítilnami, výjimkou nebyla ani ohromná lodní světla. Naše výbava byla v tomto směru naprosto nedostačující, takže v případě dvou mužů, přihlášených do elitní kategorie, šlo spíše o survival než o procházku nočním lesem.

Obě ženy i jejich doprovody si vzhledem k horší sjízdnosti terénu také prověřily fyzické schopnosti i odolnost vůči stresu.

Časový limit na trať byl pro vozíčkáře o pět minut delší než pro ostatní, ale je potřeba říci, že závodníci na mechanických vozících byli pro Švédy trochu překvapením a bez doprovodu a s obyčejnými LED čelovkami o to větším.

Závěrem pátečního závodu jsme byli trochu rozčarováni našimi výsledky, ale spokojení, že jsme živí a zdraví, až na jeden drobný pád během neopatrného sjezdu přes kořeny.

Denní závod

V sobotu dopoledne se za krásného počasí v atraktivním prostředí přímořského lesíka konaly závody s hromadným startem. Tentokárt už bylo vidět nejen na cestu, ale především na objekty, které bylo třeba identifikovat.

Zdánlivě jednoduchý úkol podívat se na terén před sebe a do mapy a určit správný objekt podle popisu, bral na sebe opět pro nás nezvykle obtížnou podobu.

V neděli jsme už závodili všichni ve stejné kategorii. Jednotlivé kontroly často nevypadaly obtížně, ale bohužel i tady jsme několikrát ztroskotávali na nedostatku zkušeností.

Závody pro všechny

Závody tohoto typu nejsou určeny jen pro vozíčkáře. Jsou pro všechny. Účastnit se může každý bez ohledu na to, jestli má po operaci srdce, je na dýchacím přístroji, na vozíku nebo se jedná o člověka zdravého jako makrela.

Na těchto závodech bylo několik účastníků na elektrických vozících, jeden s chodítkem, další s jízdním kolem, ostatní byli lépe či hůře chodící. A málem bych zapomněl na jednoho Dána, který byl podobně jako my na mechanickém vozíku. Ptal jsem se ho, jak fyzicky zvládá náročné terény, a jeho hrdá reakce byla, že po tréninku, který absolvuje v posilovně a na handbiku, je v pohodě.

Jak vyhrát?

Velkou výhodu mají zkušení závodníci, jako ve všech sportech. Kdo je schopen okamžitě při pohledu do mapy identifikovat všechny kopky i údolíčka včetně míst, která nejsou z cesty patrná, má vyhráno. Nazval bych to projekční představivostí. Švédové absolvují 40 až 50 závodů tohoto typu ročně, takže nemají problémy získat potřebné zkušenosti.

Výsledky nebyly valné

Naše výsledky nebyly valné, nejlépe se podle očekávání umístila Jana Glabazňová, vozíčkáři skončili vždy na zadních místech výsledkové listiny.

Všichni jsme se ale obohatili zkušenostmi, které nebylo možné získat v našich podmínkách.