Poutnický deník pro dospělé cyklisty

Přesně to dělají i autoři obou recenzovaných knih. Vzpomínají na své dlouhé cesty, vytahují na světlo zážitky jako drahé kameny, které se občas zalesknou jako drahokamy a někdy zůstanou jen v surovém neopracovaném stavu, nikam se nehnali na kole a neženou se ve svém vyprávění zběsilým spádem od startu do cíle.

Pěkně piánko vyprávějí, co jim utkvělo v paměti a co se jim líbilo, jaké lidi při tom potkali a kdo jim na cestě pomohl. Čtení je pohlazení po duši.

Plzeňské nakladatelství Cykloknihy má již mnoho let čich na zajímavé autory a s neobvyklými zážitky a často i s originálním stylem. Někdy se jejich zážitky podaří převést do tištěné podoby nádherně, někdy méně, ale v každém případě stojí jejich publikace za přečtení. O Poutnickém deníku i Řekou a silnicí to platí beze zbytku.

Jiří Bouda: Poutnický deník

Poutnický deník Jiřího Boudy je klasicky vypravená kniha, v krásné vazbě, s ilustracemi a patřičně tlustá. Tak si každý z nás představuje pečlivě upravenou publikaci. 297 stran by si také žádný paperback nezasloužilo.

Autor si píše během osamělých dlouhých cest po smrti své ženy obsáhlé deníky. Do knihy se vešly tři - jel na kole a část cesty také šel pěšky do Santiaga de Compostela, z Lisabonu do Prahy a do Paříže.

Nakladatelství ponechalo styl deníkových záznamů, a tak můžeme pomalu sledovat cyklistovo přesouvání od města k městu, kde a jak přenocoval, kde si koupil svačinu a jak poobědval. Není to žádný průvodce ani přesný návod na opakování jeho cest. Během prvních pár stránek nás ovšem Jiří Bouda vtáhl do atmosféry svého cestování, do svého myšlení a a také s ním myslíme na jeho cíl, kterým je vlastně pouze samotná cesta.

Čtenáře potěší kilometráž cesty, která je vždy uvedena vedle textu, a může se tedy orientovat, jak daleko už je spolu s Jiřím Boudou. K tomu jsou přiložená razítka, která si autor nechával otiskovat jako suvenýr do deníků. Jsou to hospody, ubytovny, úřady nebo celnice, čili pelmel, jaký má spousta trampů, tuláků a turistů ve svých vandrácích, cancácích, deníčcích a wandrbuchách.

Originalitu dodávají Boudovy ilustrace z cest. Jsou to jakoby naivní kresbičky měst, vesnických zákoutí, drobných momentek a občas i lidí. Jestli vám při čtení něco nehraje a ilustrace vám připadají příliš dobré a profesionální, nejste vedle. Autor je synem slavného kreslíře a ilustrátora Cyrila Boudy a je tedy jasně cítit, že ví, co a proč kreslí.

Za poznámku stojí tentokrát i doslov. Nezapomeňte si přečíst, na čem projel Jiří Bouda začátkem tisíciletí Evropu. Jel na Favoritu 20, který koupil 20. června 1959 v cyklistickém obchodě na Gorkého náměstí 33 (dnes Senovážné) v Praze. Před touto koupí najedil na otcově kole 23 264 kilometrů, potom na svém favoritu celkem 20 136 kilometrů.

Plzeň, Cykloknihy 2014. Vázané. Orientační cena 499 Kč.

Vlastimil Svoboda: Řekou a silnicí

Vzpomínky cykloturisty a zároveň lodníka Vlastimila Svobody jsou poněkud jiné, než kultivovaná kniha Jiřího Boudy. Jakoby hrubě tesané kapitoly spolu nesouvisí, popisují vždy krátký výsek života, nebo pár příhod, které se autorovi a jeho přátelům či kolegům staly.

Vlastimil Svoboda připomíná, jak se jezdilo na kole a hlavně plulo po Labi a Vltavě, když ještě vládl v českých zemích socialismus a jen někteří se mohli podívat do kapitalistického ráje v Německu.

Útlá knížka je doplněná nekolika fotografiemi z cyklistického života autora. Nejsou nijak výjimečné ani kvalitní, ale dokonale sednou k textu.

Plzeň, Cykloknihy 2013. Vázané. Orientační cena 259 Kč.