Šlapat na kole a stát na jednom místě

"Nepomáhá sledování stopek, elektronického měřiče spotřebovaných kalorií, ba ani muzika z walkmana. Marketingoví stratégové tedy prosazují spinning - "jízdu" s instruktorem. Ten stejně jako při v aerobiku předcvičuje, udržuje atmosféru, hecuje a určuje tempo.

Je to něco podobného jako lezení po umělé horolezecké stěně. Do přírody to má daleko, ale sport je to pěkný.

V lépe vybavených posilovnách mohou všichni účastníci spinningových party sledovat na obrazovkách, jak jsou na tom proti ostatním, zda nemají přidat a kolik jim ještě zbývá kilometrů do imaginárního cíle. Anebo si každý jede po svém a nikoho nezajímá, jak velkou zátěž si na své kolo naložil.

Výrobci stále pokračují ve vývoji a jejich stroje se už spíše než rotopedy nazývají spíše cyklistickými simulátory. Spojili se totiž s počítači a velkými obrazovkami, na kterých si lze nastavit například jakoukoliv etapu slavného závodu Tour de France. Jak cyklista jede, odvíjí se před ním realistický film alpské silnice, do kopce se mu díky brzdám na simulátoru jede hůř, z kopce lehce.

"U nás to jde někdy tak daleko, že ženská jede hodinu autem krásnou přírodou Sierra Nevady do tělocvičny, aby tam podobnou trasu absolvovala na rotopedu před filmovým plátnem," podivuje se zaměstnankyně internetové cestovní kanceláře Slávka Sieber ze satelitního městečka u americké metropole San Francisca.

Jí nepřímo přizvukuje staniční sestra krčské nemocnice v Praze Eva Brezíková: "Na rotoped nesednu jak je rok dlouhý a odpolední kondiční vyjížďky také nejsou moje hobby." Raději si prý počká na víkend a potom jezdí třeba půl dne. Opravdové vyjížďce do terénu se totiž nic nevyrovná.

Válce - trenažér pro opravdové sportovce. Normální kolo se postaví na vodorovné otáčivé válce a cyklista mezi nimi normálně šlape. Obvykle se tak rozehřívá před závodem nebo tréningem.

Rotoped - jednoduchý šlapací stroj na domácí použití nebo rozcvičení v posilovně. Brzdící sílu (a tedy zátěž pro cyklistu) lze nastavit jednoduchou brzdou podobně jako na kole, nebo pomocí elektromagnetu. Magnet má výhodu v tom, že není hlučný, ale je dražší. Cena rotopedu s čelisťovou brzdou šplhá přes k deseti tisícům korun, s magnetickou ještě o pár tisíc korun výše.

Ergometr - stroj se stanovenými parametry umožňující přesné měření výkonu, které je nezávislé na rychlosti šlapání. Lze na něm naprogramovat tréning nebo srdeční rehabilitaci pod lékařskou kontrolou. Je totiž možné na něm nastavit výkon uživatele ve wattech nebo podle jeho srdečního tepu. Počítač poté automaticky upravuje zátěž podle zadaných hodnot. Ergometr stojí více dvacet a více tisíc korun.

Spinningový stroj - robustní přístroj pro delší "jízdy" vsedě nebo v normálním cyklistickém posezu, na kterém lze plynule nastavit brzdný účinek elektromagnetickou brzdou. Je vybaven malým počítačem, který obvykle informuje o času, rychlosti jízdy, tréninkové vzdálenosti, spotřebě kalorií a pulsu a vašem výkonu ve wattech. Sedací varianty slouží spíše pro léčbu a rehabilitaci, cyklistické pro rekreační sport. Jednodušší spinningová kola se dají pořídit za čtyřicet tisíc korun, lepší stojí i sto tisíc korun.

Cyklosimulátor - elektronicky řízené stacionární kolo spojené s počítačem a velkou obrazovkou, ve kterých lze naprogramovat jízdu po skutečných nebo smyšlených trasách. Ceny stoupají do stovek tisíc korun a proto jsou cyklosimulátory určené hlavně pro komerční, profesionální a výzkumné účely.

rozhovor s častou náštěvnicí spinningovýcch center

Hana Korcová, která pracuje v pražském ústředí supermarketového řetězce Carrefour, přiznává, že stejně jako devadesát procent žen začala sportovat, aby si zlepšila postavu. "Nenáviděla jsem školní tělocvik, na aerobiku jsem si připadala jako hlupák, posilovna mi nevadí, ale chytnul mě až spinning."

Proč zrovna šlapání na kole, které nezaujatému člověku může připadat jako zhola zbytečné mučení?

Spinning je ideálním sportem pro nešikovné. Když jsem byla na aerobiku o dva kroky pozadu, cítila jsem se trapně. Když jsem běhala, připadalo mi, že příliš pomalu. Teď jedu v rytmu oblíbené hudby a jak mám nastavenou zátěž, vím jen já sama a instruktor. Mám pocit, že při takovém cvičení odpovídám jen sama sobě.

Jak se můžete s ostatními jezdci na oblíbené hudbě shodnout?

Každý instruktor pouští jinou, a tak se chodí trénovat nejen podle jeho tréningových metod, ale také podle jeho hudebního vkusu. Na tvrdé techno a house chodí spíše sportovní šílenci, já si vybírám českou rockovou muziku šedesátých až osmdesátých let, na kterou obvykle cvičí pohodáři. Jezdím prostě při tom, co jsem poslouchala, než mi bylo osmnáct - například Brutus a Kabát, do toho instruktor občas švihne pro uklidnění Beatles.

Stačí se instruktoři zabývat kromě pouštění cédéček ještě něčím jiným?

Před jízdou nastavují začátečnicím a začátečníkům správný posed. Stačí o dva centimetry vyšší nebo nižší sedlo a všechno jde hůř. Potom řídí celý tréning, jejich typickou hláškou je například: "Přichází dlouhý těžký kopec, jdeme ze sedla." To je signál, abychom zvýšili zátěž a deset minul jeli na doraz. Potom obvykle následuje rovina, na které zátěž snížím, sednu si zase na sedlo a trochu se flákám. To se v různých obměnách opakuje celou hodinu.

A kromě toho dobrý instruktor neustále obchází své klienty, pozoruje jejich styl šlapání, zátěž, jakou si nakládají a radí jim. To je hodně důležité.

Kdy si pořídíte rotoped domů?

Samotnou by mě na něm nebavilo jezdit. Určitě by stál někde v rohu a sušila bych na něm prádlo. Takhle přijdu domů z práce třeba v sedm hodin večer, převléknu se a za dvě minuty již sedím v tělocvičně a spolu s deseti dalšími šlapu svoji denní dávku.

A co opravdové kolo, jezdíte na něm?

Přátelé ze spinningu mě k němu přivedli. Naposled jsem na něm seděla jako malá holka doma na vesnici, a tak jsem měla prvních padesát kilometrů jízdy obavy, že někoho smetu ze silnice. Naštěstí jsme jeli do rovinatého Maďarska, kde jsem využila svůj tréning a ujela na trekkingovém stroji čtyři sta kilometrů za tři dny.

Neláká vás tedy přesednout z umělé náhražky v tělocvičně na normální bicykl?

Při spinningu jde jen o výkon a relaxaci. Někdy se mi dokonce stane, že při šlapání vypnu a nic nevnímám. Ježdění na kole je spíš pohodička, rozhlížím se přitom po krajině. Takže to beru jako dvě úplně jiné disciplíny.