Havel na konci světa v Hrčavě

I dnes si obec, ležící ve východním cípu České republiky, zachovala svůj ráz.

Z Ostravy vyrážíme vlakem v 6:21 h a s přestupem v Bohumíně dojíždíme do Mostů u Jablunkova po osmé. Do Hrčavy je to jen třináct kilometrů, ale zato výživných. Silnice neustále stoupá a klesá, nedá nám v lese vydechnout. Provoz je tu naštěstí minimální. Na prstech jedné ruky bych napočítal auta, která nás míjela.

Vypadá to, jako kdybychom jeli na konec světa. Konečně se objevují první domky. Ještě před začátkem obce je v lese ukrytá kamenná kaplička s lurdskou madonou a studánkou z roku 1937.

Primát nejvýchodnější obce už Hrčava sice nemá, tu ji vzala vesnice Bukovec, ale je to jen o fous. Když se podíváte na mapu, zjistíte, že v Bukovci jde jen o pár chalup, které sahají východněji než Hrčava. Kdežto jádro Hrčavy je východněji. Ale o to ani nejde.

Přitažlivost Hrčavy spočívá v něčem jiném. Těžko se to definuje. Máte pocit, že jste na jakési výspě. Vyjedete z lesa a najednou před vámi leží vesnička, rozložená na kopci s výhledy široko daleko. Zachovalá lidová architektura je už sice v menšině, ale své kouzlo to pořád má.

Kopce, kam se podíváš

Tady to chce odložit kolo a toulat se kolem. Na obzoru vidíte kolem sebe jen kopce. Na české či slovenské straně jsou lesnaté. Polská strana je o hodně osídlenější.

Na protějším kopci stojí polská obec Jaworzynka. Hrčava byla kdysi její součástí, ale roku 1924 připadla Československu. První zmínka o obci pochází z roku 1645, kdy se v okolí budovaly šance, obranné pevnosti proti osmanským vpádům z Uher. Jsou dochované někde v lese za obcí.

Bukolická idyla bude asi vykoupena obtížemi praktického rázu. Šedesát procent obyvatel obce je nezaměstnaná. A kolik tu žije vlastně lidí? Na informačním panelu je uvedeno 278, na webu obce 200. Že by Hrčava pomalu vymírala? Na těch 200 lidí se mi zdá těch baráků až moc.

Je sobota dopoledne a venku mnoho lidí nepotkáme, to je pravda. Dvacet, třicet.... Jako turisti jsme tu jediní. Nějaká stařenka se šourá do kopce. Nemá to jednoduché, Hrčava je celá taková kopcovitá.

Gajdy fest

Pak to vezmeme ke dřevěnému kostelíku z roku 1936. Je nejvýchodnější v České republice a jeho zvon se rozléhá ve třech státech. Okolo stojí krásné roubené stavby a malinký hřbitov.

Před vchodem do obecního úřadu stojí originální vyřezávaná ženská postava a visí dřevěný znak Hrčavy.

Naproti je škola, do které na návštěvu zavítal někdejší prezident Václav Havel. Pro místní to musela být událost, jak připomíná pamětní deska.

Jakmile se Petr dočte na informačních cedulích, že voda z lurdské jeskyně pomáhá očím, okamžitě se k jeskyni vrací. My se zatím vydáváme k hospodě, která má být z roku 1927. Vypadá dobře, její rustikální vzhled trochu narušuje neonová reklama pivovaru. Na okně vidíme samolepku s nápisem: "Bereme Visa karty." Hmmmm.

Bohužel je zavřeno, uvnitř se připravují na velkou akci. Dnes večer se totiž koná Gajdy fest, jak zjišťujeme z plakátku. Zdejší gajdošská muzika je vyhlášená. Kruciš, a my musíme večer zpět. S lítostí si představuju ten šrumec, jaký v hospodě musí večer být. Tak příště.

Trojmezí – hranice tří států

Je čas navštívit Trojmezí (555 m). Silnička klesá padákem k lesu. Pokud nevyberete zatáčku, skončíte až na Slovensku. Dole totiž vede mezi dvěma hraničními kameny - českým a slovenským.

Zase musíme do kopečka, jak jinak, a jsme u Trojmezí. Místa, kde se stýkají hranice Česka, Slovenska a Polska. Kdysi tady stál jen hraniční sloup přímo v potoce. Později přibyly tři hraniční mohyly. Dnes tu jsou vybudovány altánky a přemostění potoka. Působí to trochu předimenzovaně, ale třeba je tu v létě šrumec.

Ty jsi měl česnek?

Z Trojmezí pokračujeme do Jaworzynky. Tady už není tolik starých domků jako v Hrčavě. Okolní kopce jsou posázené domky. Tady je husté osídlení.

Zpátky do Mostů u Jablunkova se nám vracet nechce, tak pokračujeme směrem na Bukovec. Pořád se pohybujeme po hřebeni. Až tady potkáme první, ojedinělé kolaře. Přitom jsou tu krásné cesty.

Při sjezdu do Bukovce jsme minuli odbočku k nejvýchodnějšímu bodu České republiky. Už se vracet nebudeme. Jsme dole na asfaltce, kousek za námi stojí budova, kde bývala celnice. V Bukovci se moc nezdržujeme a jedeme k vlaku. Dobrá zpráva je, že kamiony jedou po nové silnici vedle nás. Špatná, že to nevydrží dlouho.

Ve Hrádku se zastavíme na jídlo v motorestu. Dávám si česnečku. Je výborná a takové kvality, že ještě po několika hodinách mi doma místo pozdravu říkají: "Ty jsi měl česnek?" Proto musím udělat majiteli reklamu, je to motorest Boal.

Z vlaku vystupujeme v Bohumíně. Večerní město utopené ve smogu vypadá jako přízrak. Kdeže jsou beskydské, sluncem ozářené vrchy...

INFO: Hrčava a Karpecki o Hrčavě

 Beskydy na kole na HORYDOLY

Ze smogu na Javorový vrch

Dvacet kilometrů okolo Slavíče

Velké Karlovice na kole

Trojmezí Radegast Cyklotrack

Bílé Karpaty a Javorníky na kole