Dvacet kilometrů okolo Slavíče

Auto parkujeme na Morávce, na velkém parkovišti pod přehradou. Odtud se vydáváme mírným stoupáním, po modré turistické značce k přehradě.

Jedeme po asfaltu

Nepřítomnost fyzické kondice dcery je znát, a proto si na hrázi dáváme první přestávku. Pohled na vodní hladinu sevřenou mezi okolními horami je móóóc pěkný.

Dále pokračujeme stále po hlavní silnici a v první zatáčce odbočujeme doleva. Upozorňuji, že celá cesta vede po asfaltu, a pokud myslím odbočku, tak vždy znovu na asfaltový povrch. Šotolinu, či jiné, pro kované bajkery libé povrchy, dnes necháme být.

Jedeme stále po modré značce, která nás dovede až ke Kolářové chatě pod Slavíčem. Dovedou nás tam také směrovky. K chatě vede několik cest a taky spousta směrovek, tak se držte raději modré turistické značky.

Údolím potoka

Celá cesta od přehrady vede kouzelným údolím potoka Slavíč. Jezdíme tudy celý rok a není ročního období, kdy by údolí nebylo úžasné a okouzlující. Podle mě je jedno z nejkrásnějších v Beskydech.

Po sedmi kilometrech pohodového stoupání končí selanka. Cesta se prudce zvedá. Zatím jsme si užívali, ale teď musíme nahoru. Jsme v horách. Stoupání prověří fyzickou kondici. Moji dvojnásob, neboť musím dceru na kopec vytlačit.

Na konci se modrá značka noří vpravo do lesa, ale my pokračujeme levou prudkou zatáčkou po asfaltu a v několika už mírně stoupajících zákrutech ji znovu dojedeme až skoro u chaty. Ta sice ještě není vidět, ale my víme, že už jsme blízko.

Úžasná chata

Směrovky a značka vedou do lesa. Tady cesta na chvíli ztrácí asfaltový povrch, ale po čtyřech stech metrech jsme u chaty. V nohách máme deset kilometrů a máme za sebou polovinu dnešního výletu.

Je možné se ještě proskotačit na vrchol Slavíče, ale není tam co k vidění. Doporučuji raději dát si vyhlášenou držkovou polévku a jedno pivo za odměnu. Od chaty jsou překrásné výhledy na hřeben Velkého Polomu, do údolí Lomné, na prales Mionší a pokud se počasí zadaří, tak i na zasněžené Roháče a Tatry na obzoru.

Máte-li to štěstí a ocitnet se tady mimo sezónu nebo ve všední den, kdy je provoz minimální až žádný, sedněte si na lavičku před chatou a nechte srdcem a duší prostoupit ty neuvěřitelné přírodní scenérie.

Rychle dolů do Morávky

Občerstvujeme se a je čas vyrazit zpět do civilizace. Tak jak jsme k chatě přijeli, pokračujeme po cestě dále. Tudy už žádná značka nevede. Značené cesty ze Slavíče jdou na Bílý Kříž nebo na druhou stranu na Javorový. Nemusíme se bát, když se netrefíme na správnou. Kterákoliv nás zavede taky dolů, ale vyplivne nás o kousek dál za přehradou.

Sjíždíme po asfaltu dva kilometry až k rozcesí v prudkém klesání, tam se dáme doprava a už nikam neodbočujeme. Traverzova cesta s kouzelnými výhledy na Travný a Lysou horu nás dovede zpět na modrou značku, po které jsme jeli nahoru.

Ke konci je prudká a děti nebo slabší povahy budou častěji odpočívat a uvolňovat brzděním odkrvené ruce. Na konci klesání přejedeme můstek přes potok a jsme zase na modré značce kudy jsme před několika hodimani projížděli.

V nohách máme dvacet nezapomenutelných kilometrů jedním z nekrásnějších koutů Beskyd. Na parkovišti nakládáme kola do auta, Hlavy plné dojmů se stejně pořád obracejí směrem ke Slavíči. Zase budeme mít týden na co vzpomínat a z čeho čerpat energii.

Autor je vydavatelem serveru Horské sporty Vratimov.

Podívejte se na kompletní fotogalerii: