Z Nýrska na Klenovou aneb za uměním na kole

Kraj na pomezí jižních a západních Čech je územím, které střežili odedávna Chodové. Pod horami stále zůstává něco z jejich duší. Krajina je tu trochu tajemná, nezkrotná a chladná. Ježdění na kole tu je však velmi příjemné. Sice se tu často jezdí do kopců, ale ty nejsou nikdy moc dlouhé, a sjezdy nás osvěží. Lesy ochlazují vzduch a výhledy jsou utěšené.

Vyjíždíme z Nýrska po modré turistické značce na Hadravu a dál do Pocinovic. Přijeli jsme do největší z jedenácti chodských vesnic. Když se pečlivě rozhlédneme, vidíme historické jádro obce. Je schovaná pod Jezvineckým kopcem, aby ji případný nepřítel do poslední chvíle neviděl. Kdysi ji chránil ještě neprostupný pohraniční hvozd. Jednotlivé chalupy stojí v obranném postavení a za pár hodin bylo možné z nich udělat opevněnou tvrz.

Přes Běhařov, Veselí a Janovice přijíždíme k říčce Úhlavě. Nedaleko Janovic nad Úhlavou se zvedá kopec korunovaný zříceninou hradu Klenová ze 13. století. Do ní je vestavěn zámek z 19. století. Do tohoto mišmaše stylů zapadá změť několika stálých i příležitostných výstav moderního umění.

Procházka po hradu nacpaném k prasknutí moderními i starými uměleckými díly je velkým zážitkem. Zvláště když jste těsně před tím v ostrém stoupání prohnali kyslík svým mozkem.

Není asi náhoda, že dva nejvýznačnější majitelé Klenové měly blízko k umění. Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic byl renesanční vzdělanec a cestovatel, který podnikl cestu do Svaté země. Poté se účastnil stavovského povstání a byl za to popraven na Staroměstském náměstí. Vilma Vrbová Kotrbová byla neznámější českou malířkou dvacátého století, jež se věnovala výhradně dětem.

Z Klenové se už jenom vracíme nazpátek do Nýrska. Je to jen pár kilometrů po okresních silničkách.