Kanál! Legendární Epsilon

Jednoho dne jsme rozhodl, že vyrazíme na legendární Epsilon.

Keš je sice ukrytá na druhé straně Prahy, než bydlíme, ale každý pražský geokačer by se měl pokusit ji najít.

Pro jistotu beru neoprén

Důkladně čteme návod a pečlivěsi zapisujeme odbočky. Normální holinky prý nestačí, a tak beru s sebou neoprénové kraťasy a boty jako na kajak. Také bratra nakonec přesvědčím, aby si neobouval sandále, ale neoprénové boty. Kdo ví, co nás v kanále čeká.

Bezpečnost v kanále popisujeme v článku Kanálové kešky: Bezpečnost především.

Vyrážíme metrem na Dejvickou a pak na kole do Papírnické ulice. Kola připoutáme ke stromu.

Lezeme do vyzděné strouhy. Na všech fotkách, které jsem viděl, tady tekl aspoň čůrek vody. My máme úplně vyschlo.

Zatím máme mokro jen v botách

Vyrážíme do černého otvoru proti bráně. Dorazíme ke kalné vodě. Převlékáme se. Zjišťuji, že bratr si nevzal náhradní oblečení. "To budu smrdět!" hlásí už předem. "Do tý velký louže ani nešlápnu." To se hrozně mýlí.

Sice tuhle první vodu překonává jen s namočenými botami, ale dál už je to horší. Házíme batohy na záda a jdeme. Vlezeme do černého cihlového kanálu, který se svažuje do tvaru véčka.

Voda teče zatím jen ve středovém kanálku, a tak šlapeme jen na suchou šikmou podlahu.

Čelové lampy svítí jako bludičky

Podle návodu tu má být odbočka. Po chvíli k ní dorazíme. Návod říká, že do této ještě neodbočíme. Máme jít dál. Tak tedy jdeme. Slyšíme hukot vody. Asi tam někde přepadává.

Hladina vody v kanále se zvedá. Přeskakujeme z jedné šikmé stěny na druhou. Baterky jedou na plný výkon, ale i když mají úplně nové baterie, jsou to tady v podzemí jen bludicky. Dosvítí půl metru až metr před nás.

Přicházíme k hlavnímu přítoku vody. Nechce se nám do něj vlézt, ale dobrodružství volá. Naštěstí máme oba neoprénové boty, které nekloužou. Brodíme se proti rychle tekoucí vodě.

Největší poklad, který jsem kdy viděl

V papírech mám napsáno, že by tu měl být nějaký oddech. Asi ho míjíme, ale to v tu chvíli nevím. Povzbuzuji bráchu, který je o trochu větší než já, a lezení mu dělá problémy. Prý ho bolí ruce.

A hele už jsme skoro tady. Další odbočka. "Vpravo je malá asi metr dlouhá díra. Tou vlezte," navigujem e se podle popisu.

Tak jdeme na to! Nejdřív prolezu já a brácha mi podá batohy, teprve potom proleze on. Pod námi už není voda, ale jenom bahno. Přelezeme doleva přes zídky a vidíme velkou keš. Největší, co jsem kdy viděl.

Mrtvá krysa nás vyprovází z tunelu

Schránku postavím na římsu, zaloguji a vyměním věci. Už všechno vracím do igelitky, když najednou shodím krabici do vody. Rychle pro ni skočím. Naštěstí se nepotopila. Ztratila se jenom tužka a tu mohu vyměnit za vlastní.

Necháváme krabici vysušit, vedle ní položíme igelitku a napíšeme česky i anglicky vzkaz, at to další nálezce dá dohromady.

Zpátky už lezeme rychleji. Dojdeme k poslední kaluži. Už mi nevadí voda, a tak ji přebrodím. Bratr si ješte povšimne mrtvé krysy, a tak ji hned vyfotí. Do sbírky.

Máme Epsilon v kapse. Díky autorům za pěknou težkou keš!

Neprozradím vám, kde přesně jsme na Epsilon narazili, to už musíte najít podle pravidel geocachingu sami. My se chystáme na další legendární místa - Styx, kam se musíme dostat podzemním tunelem Botiče, k Vodopádu u Chodovce dostupnému po laně a sérii Tří pražských mostů, ke kterým se plave přes Vltavu.