Kolečko bez šlapek

Prospekty navíc říkaly, že se tím později naučí snadno jezdit na kole. A tak jsem hledal podobnou věc i u nás.

VIDEO: Trotter(MPG, 1,3 MB)

FOTO: Trotter(4 snímky)

Po několika pokusech, kdy mi kola/odrážedla připadala na malé dítě šíleně těžká a špatně ovladatelná, jsem objevil v nabídce českého prodejce alternativního cyklovybavení Azub přesně to pravé, lehké, skoro nerozbitné a pěkné. Stálo patnáct set korun a syn ho dostal k svátku.

Duralový rám

A tak s námi teď Matěj většinou nechodí pěšky, ale jezdí na kolečku. Je to kolo konstruované bez šlapek. Abychom si dobře rozuměli - nikdy žádné nemělo. Slovo "odrážedlo" nerad používám, protože evokuje známou plastovou tříkolovou "motorku", do níž má tohle kolo dost daleko.

Kolečko má duralový rám, plastová loukoťová kola, plné pěnové pneumatiky a váží půldruhého kilogramu.

Teorie praví, že smyslem kolečka je naučit dítě lehčeji jezdit na kole. Na kolečku se má samo naučit držet balanc, na tříkolce samo šlapat a na normálním bicyklu by s ním nemělo být potřeba běhat, ale má hned začít jezdit samo. Časem uvidíme... Na odrážedle ho to teď především baví.

S kopce bez brzd

Matěj teď na odrážedle drandí po bytě práh nepráh, z kopců jede úplně bez doteku země. Na prudší svahy mu ho vždycky sebereme a neseme, protože vozítko nemá žádné brzdy.

Z dětství jsem si pamatoval, jak jsme s bráchou na takovém tom furtošlapu prodřeli kecky za jedno odpoledne, a tak jsem se bál téhož. Nestalo se. Patrně protože tady nepřekáží šlapky, a tak dítě brzdí chodidly a ne špičkami jako my, když jsme byli malí.

Nechodí pěšky

Nejlepší vlastností kolečka je, že Matěj teď ujde na výletech mnohem víc, nekňučí že ho bolí nohy a stačí běžnému tempu dospělého. Role se vyměnily a on musí čekat na mámu nebo na tátu. Jezdí s námi tedy nejen na výlety, ale také do parku a na nákupy. Na krátké vzdálenosti kolečko unese sám, v tramvaji či metru mu pomůže máma nebo táta.