Řeky, které právě tečou

Právě jsme se vrátili a předkládáme vám aktuální fotografie a doporučení odkud turisticky pádlovat.

Od úterý do čtvrtka jsme spluli tři rozdílné řeky, které spojovaly tři věci: vzdálenost do sta kilometrů z Prahy, dostatek vody v korytech a délka plavby jeden den. Jinak je každá úplně jiná.

Severní Čechy: Bílina

Kalná voda se sune v celé délce regulovaným korytem, občas udělá náznak přírodního meandru, často se objevují příjemné peřeje vhodné i pro otevřené kanoe a několikrát je potřeba zbouchat nízký stupeň.

Řeka teče sice divočinou, létají tu alky, čápi a kačeny, plují nutrie a břeh je zarostlý všemi možnými druhy stromů, ale každých pár set metrů o sobě dá vědět civilizace. Zpočátku se pluje územím povrchových dolů, dole se vplouvá do chemického města. Bílinu křižuje jeden most za druhým, v jednom místě jsme napočítali čtyři mosty na sto metrech. Podél toku jezdí nákladní uhelné vlaky.

Nikde nehrozí žádné větší nebezpečí, překážky tvoří jen popadané stromy po vichřici, která tady před týdnem řádila. Všechny jsou už z dálky dobře vidět. Na kajacích jsme museli přenášet pouze jednou, ale několikrát jsme se zdatně proplétali větvemi v proudu.

Najíst se se dá v několika hospodách podél řeky, aspoň tak nám to říkali domorodci. My jsme ale dokázali z vody identifikovat pouze Rtyni, a tak jsme si dali točenou limonádu u hospodských stolů vynesených mezi silnici a železnici. Brzký oběd jsme si dali raději už v Hostomicích v bufetu na náměstí. Jinak než ve stoje se ovšem v této obci nenajíte.

Lodě jsme dávali na vodu u mlýna Křemýš, který je asi kilometr po proudu z Hostomic. Neotravovala nás tak cikáňata, kterých jsou zdejší obce plné. Končili jsme v Trmicích, je ústecké předměstí. Jeli jsme kousek náhonem v zámeckém parku a pod druhým mostkem jsme teprve mohli vystoupit, abychom se vyhnuli zamčeným vratům do parku.

Doporučujeme ovšem vystoupit již v Koštově, protože odtud je řeka zaneřáděná svinstvem všeho druhu a navíc vjíždíte mezi tovární objekty.

Návrat k autu je značně problematický. Buď z Koštova chytnete jeden z mála osobních vlaků, které jedou zpět do Hostomic, nebo budete muset nechat lodě v Trmicích pod silnou ostrahou před cikánskými dětmi. Městským autobusem potom pojedete na ústecké hlavní nádraží, vlakem se svezete do Bíliny a pěšky dojdete nějakých pět kilometrů do Hostomic a další kilometr do Křemýše.

Střední Čechy: Sázava

Vody teklo hodně (97 cm na vodočtu), ale bylo to akorát. Řeka byla hodná, pohoupala, ale netvořila nebezpečné válce. Tato klasika všech vodáckých klasik byla tentokrát pohřebištěm otevřených deblkanoí. Zkušení v peřejích nabírali litry vody, méně zkušení do vln padali sami. Voda byla tedy vhodná spíše pro kajaky.

Jednotlivé jezy nemá cenu popisovat, protože jste si o nich mohli přečíst již dříve v tomto článku. Všechny se daly v pohodě splout na kajaku, jen smrtelně nebezpečný Kaňov bylo potřeba přenést vlevo. Ve všední prázdninový den bylo s námi na řece jen asi dalších čtyřicet lodí, které se rozptýlili po proudu a jejich posádky si navzájem nekazili zážitky.

Na Sázavě se dá najíst pomalu v každé zatáčce. Otevřeno mají hospody v Týnci, Podělusech, Kamenném Přívozu a Pikovicích. Stánky prosperují na Lesním jezu, Žampachu a dokonce i ve skalních srázech na Poslední peřeji.

My jsme se jako vždycky stylově najedli v Přívozu na levém břehu v rybářsko-turistické hospodě. Změnila se ovšem obsluha, a tak jsme si moravského vrabce, gulášovku a čaj museli objednat u výčepu, číšník nám poté vybryndal ze všech talířů (výborný) sos na ubrus a nakonec jsme si na záchodě přečetli upozornění, do kterého umyvadla se máme vyzvracet.

Návrat pro auto je jednoduchý. V Pikovicích přejdeme most a nastoupíme na vlak z Petrova do Týnce. Zbylá posádka může zatím relaxovat v pikovické cukrárně, nebo jedné ze tří hospod.

Východní Čechy: Labe

Labe pod Dvorem Králové je vyloženě turistická řeka pro pohodáře. Pořád teče, hladinu často rozvlní malé peřejky a pohodu zaručí jen dva jezy. První v Žirči je nutno přenést vlevo, druhý ve Stanovicích u Šporkova mlýna se přenáší také vlevo přes zahradu místního hostince, nebo se dá na plastové lodi sklouznout po šikmé kamenné desce hodně vlevo.

Začátek splutí doporučujeme cca 300 metrů pod mostem v centru města na pravém břehu. K vodě se dostanete druhou ulicí doleva od zmíněného mostu po proudu Labe. Nástupní místo označuje obrovské železobetonové šoupátko zřejmě z místní kanalizace.

Najíst se dá ve Šporkově mlýně. Vystoupíte u mola na břeh, ujdete dvacet metrů a na zahrádce s výhledem na jez si dáte oběd. My si dali pečenou makrelu a můžeme ji doporučit s kroketami. Dalších několik hospod je o pár kilometrů dál v Kuksu.

V Kuksu se dá skončil, ale lepší přistání je až u dalšího mostu o kilometr dál mezi Slottovem a Sedmidomím. Po pohodlném vystupování u mostního pilíře vlevo následuje nakládání bez stresů na opuštěné polní cestě. Návrat pro auto je odtud možný vlakem, který odjíždí z Kuksu. Vede tam červená turistická značka a zvládnete to za deset minut ostré chůze.