Rohačky v Krkonoších

Poláci jezdí na historických saních rohačkách od Pomezních bud do Kowar. Češi o tom přiravili v infocentru na Pomezkách výstavu.

Sedm kilometrů dolů

První turistický sjezd pro zábavu vedl už roku 1815 po stejné trase jako dnes. Sedmikilometrová trať startovala na Grenzbaude (dnes sedlo Przelecz Okraj - Pomezní boudy) a končila u zájezdního hostinci Pod Zlota Gwiazda (Zlatá hvězda) v Kowarech.

Masový rozvoj turistiky přinesla železnice spojující od roku 1866 Krkonoše z Berlínem a Vratislaví. Skomírající textilky a sklárny a také chudičké budní hospodářství dostaly nový impuls a jejich zaměstnanci se přeorientovávali na německou turistikou klientelu.

Největší zimní atrakcí byly právě rohačky a v létě se chodilo na Schneekoppe (Sněžku).

Světové války byly pro saně pohromou

V roce 1896 byly pro turisty nachystány tři tisícovky rohaček a stejný počet tažných koní. Vzniklo sdružení vozků regulující jízdné. Byly zřízeny nové hraniční přechody a celnice.

Jezdilo se z mnoha sedel i vrcholů na sever i jih včetně Obří boudy a Špindlerovky.

Během 1. světové války došlo k hospodářskému útlumu a tím také ke snížení turistického ruchu a potažmo i jízd na rohačkách. 2. světová válka byla pro tento druh zábavy pohromou. Německé území bylo zabráno Polskem, byli vyměněni skoro všichni obyvatelé a sáňkování bylo prohlášeno za buržoazní sport.

Zábava na sáňkách se pomalu vrací

Teprve posledních pár let dává naději saním na přežití. Poláci pořádají každou druhou sobotu v březnu mezinárodní sjezdy na historických rohačkách do Kowar. Češi provozují dvě komerční tratě na moderních saních z Černé hory do Jánských Lázní (Zvonková cesta) a ze Špindlerovky do Špindlu (tradiční svážnice pro dřevo).

Rohačky dostaly svůj název podle silně prohnutých sanic, jejichž přední části připomínají rohy. Sloužily obyvatelům pastýřských bud v horských oblastech ke svážení sena, dřeva a stavebního materiálu z obtížně přístupných míst.