Až Arco uvidíš, tak se pobliješ

Samozřejmě v Arcu padají z nebe provazy vody, jde pára od pusy, v Česku je v tu dobu azurko a 20 stupňů. Řešíme tedy, co budeme dělat…"Tak dem do převisů?"..."V převisu nic nevylezeš vole..."..."Vylezu vole, víš jak sem nabušenej?"..."Na hubě..."

Mrázův Underground

Další den pršelo víc než hodně: "Podívej, už neprší!!!"…"Se neboj, ono zase začne." Jeli jsme se podívat do města, na White Crack v Colodri a Massone. V Massone to docela šlo, pár cest bylo suchých.

"Hele není tu někde ta věc, co přelezl Mráza?"…"Však k ní jdem, je to 9c". "Tak to zkusíme ne?"..."No zkus to, až to uvidíš, tak se pobliješ..."

V úterý zas prší o sto šest. Jdeme do Arca zašopovat a na kapučíno. Následně trvám na lezení v převisech. Sektor La Panoramica 6a+, 6b+, krásné cesty. "Parádně sme si zalezli co?"…"Já jsem si teda moc hezky nezalezl a ty taky ne."..."A co znamená si hezky zalízt?"…"No aspoň 6 hodin..."…"Však zítra jdeme devět délek…"

Večer proběhla ještě konverzace na téma odsedka (nechal jsem smyčky doma)… "Tak co, koupil sis tu odsedku?"…"Ne, já zapomněl, tak já si spojím dvě šedesátky, co mám u presek"…"To nedělej."..."Proč ne?"…"Protože je to na hovno..."

Transeamus na Scudo

Středa ráno, azurko, na vrcholcích hor leží sníh. Jedeme přes Dro do sektoru Scudo. Lezeme Transeamus, což je nádherná cesta, bohužel docela dost mokrá. Za čtyři hodiny jsme nahoře (9 lanových délek), půl druhé hodiny slaňujeme. Cesta k autu je už za tmy. Těším se na další den = Colodri.

White Crack na Colodri

Čtvrtek, na obloze opět ani mráček. Jdeme White Crack. Asi nejhezčí linie, kterou jsem v údolí Sarca zatím lezl. Zpočátku trochu oklouzaná, pak neuvěřitelně krásné délky. Kolmé až lehce převislé lezení. Západ slunce nad jezerem.

Další den se budím bolavej, prsty na nohou už mají dost. Na vícedélku se necítím. Jedeme tedy do sportovního sektoru Crosone. Přejíždíme Nago, výhled na jezero jako vždy. Před Roveretem vyjíždíme z údolí do kopců a přes pár vesniček a vinic se blížíme do sportovního sektoru Crosone. Hezké odpočinkové lezení od 5c do 6b+.

Gabri-Camilla na Zebrate

Ranní mlha mizí a sluníčko nás hřeje na cestě Gabri-Camilla na Slunečních plotnách. Cestou jsme viděli asi sedm veverek - wingsuit basejumperů, dva koně - někdo přijel pod Zebraty na koni, a staršího týpka, který šel skutečně oldschool - skoby a kladivo. Ptám se: "Žofine, naučil by si mě tohle taky?"..."Vole si řekni Šimonovi, jestli to ještě umí..."

Cesta byla podle mě velmi pěkná, Žofin si to ale nemyslel: "Vole se podívej, půjdeš celou cestu po čtyřech jako kocour….jak tě může napadnout taková píčovina, jako lézt třistametrový rajbas…?" Odpoledne dáváme pár piv na náměstí , kde už se staví stánky pro vánoční trhy.

Večerní rozhovor: "Hele, já nejsem unavený, ten rajbas mě vůbec nezničil."..."No tak to už nepolezem…" V noci byl úplněk a já se vyspal fakt mizerně.

V San Paulo padá kamení

Ráno ležím ve spacáku, Pavel přijde a říká: "Hele půjdem tuhle VII+ na San Paulo, co ty na to?"…"No hele, ale tam sou moc dardy, no tak ale jo..." Darda to byla vzhledem k mé únavě skutečně velká a tak jsme skončili na třech lanových délkách čehosi, slanění a domů si odpočinout. Jinak sektor San Paulo moc nedoporučuji, padající kamení je častější než zvolání "Dober!"

Proběhl zajímavý rozhovor: "Pavle, šel bys se mnou severku Eigeru?"…"Jak tě může napadnout taková věc? To je strašně těžké, psychicky náročné lezení!"..."Tak řekneš Šimonovi?"… "No jako, že by nám to Šimon vytáhl jo?"..."Jasně."…"No hele, prý v Grindelwaldu jsou nějací dva guidi, a ty vodí na severku Eigeru klienty."

Renata Rossi na Colodri

Další cesta, opět azurko. Renata Rossi-Colodri, řekl bych, že jedna z nejhezčích. Chvílemi lezení v převisech, spáry, za čtyři hodiny jsme nahoře. Dávám si zase kondenzované mléko, asi tak desáté za osm dnů, Žofin jen konstatuje: "Ty si fakt blázen!" Dolů se mi nechce moc po ferátě, tak hledáme cestu přes staré Arco, vidím mužíka: "Hele tady je mužik Pavle!"…"Mužik ještě nic neznamená…"

V úterý překvapivě na obloze ani mráček, cesta Mon Cheri 6c pro mě nebyla snadná. Lezení mezi žlábky v hlavní plotně bylo neuvěřitelné. Začátek a konec lehký, prostřední čtyři délky pro mě velmi těžké.

Celkem jsme s Žofinem vylezli pět parádních třistametrových cest a pár hezkých skalek.

INFO: Josef Vytlačil

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě