Bémův Třetí Everest

Pavel Bém (ODS) přiznal, že v roce 2008 dostal honorář za knihu sedm set tisíc korun a vloni k tomu přibylo dalších dalších 725 tisíc korun. Celkem tedy vydělal milion a půl korun. O tom si může nechat zdát každý autor snad s výjimkou dalšího politika a Bémova souputníka na Magistrátu Jiřího Paroubka (ČSSD).

Částka za honorář se nápadně podobá penězům, které jsou potřeba k zaplacení expedice na Mount Everest. Takovou částkou nemohl Pavel Bém legálně disponovat, nikdy si ji nemohl vydělat a zároveň nikdy neprozradil, kdo je jeho sponzorem a zda vůbec někdo takový existoval.

Obvyklý honorář autorů je v případě knih několik procent z prodejní ceny nebo o něco nižší procento z předem odhadovaného prodeje. V případě Třetího Everestu a Pavla Béma by se tedy muselo jednat o prodeje v řádech desítek až stovek tisíc knih. Reálně se však nejspíš jedná o nějaké stovky prodaných výtisků. 

Přečtěte si recenzi Horydoly z roku 2007, kdy byla kniha Třetí Everest vydána:

Máte známého horolezce? Kupte mu ji. Uděláte mu tím radost. Radost nad dárkem je asi tak to jediné, co autoři knihy Třetí Everest poskytnuli trochu náročnějšímu čtenáři.

Co tedy za své peníze dostanete? V obálce knihy je zabudovaný himálajský kámen. Do knihy jsou vložené modlitební praporky a vlepené Buddhovy listy. V krabici najdete tibetský lampión. Mapu Everestu od National Geographic. Dévédéčko s filmem Okno do nebe o Bémově výstupu na nejvyšší horu planety.

Tohle všechno dělá z Třetího Everestu reprezentativní prezent. Podívejme se mu na zoubek. Film Okno do nebe sice dostal zvláštní cenu na letošním Mezinárodním festivalu outdoorových filmů, ale recenzentovi to připadá jako úlitba bohům. Film je totiž nudný, chybí fascinující záběry, zajímavé akce, vrcholné výkony i obyčejné filmařské řemeslo. Především střihač zoufale chyběl. Nebo šel do hospody.

Podobné je to i s knihou. Je upovídaná. Stejně jako její spoluautor Rudolf Švaříček a v poslední době i politik Pavel Bém.

Proč se podle nich jmenuje kniha Třetí Everest? Nejvyšší je Mount Everest. Ke Kailasu se upírají duchovní tužby, na jeho svazích pramení čtyři největší asijské řeky. Bájný Shangri La by se měl nacházet někde v Bhutánu a je symbolem klidu.

Zdá se vám to jako hipísácké tlachání z generace našich rodičů či prarodičů? Nám také. Tento dojem posiluje tvrzení obou autorů, že duševně komunikovali s Klárou Poláčkovou a dokonce i zahynulým Jiřím Daňkem, českými horolezci, kteří se v tu dobu pohybovali na druhé straně hory.

Text i fotky se odehrávají na obvyklém půdorysu málo nápaditých knih o himálajských horolezeckých expedicích. Takže jsme si přečetli něco o motivaci, přípravě, cestě do základního tábora, lezení nahoru, vítězství a cestě nazpátek.

Na fotkách jsme viděli usměvavé domorodce, zasněžené hory a členy Bémovy horolezecké expedice na cestě, v restauraci, na letišti, v družném hovoru a pár fotek z výstupu na samotný Everest.

Vše okořeněné "duchovním rozměrem" východních náboženství a obdivem k tamější kultuře. Že to není moc upřímné, dokresluje jeden detail. Zatímco buddhismus a hinduismus spíše potlačují společenské ambice, Švaříček je představován zásadně jako Ing., Bém jako MUDr. a doslov napsal MUDr. Vladimír Nosek.

Na představení knihy statovali vedle Pavla Béma a Rudolfa Švaříčka čtyři tuzemské horolezecké hvězdy z Himálají: horský vůdce a spolumajitel Namche Josef Šimůnek, profesionální horolezec Radek Jaroš, horolezkyně, která před Everestem nikdy nelezla po skále, Klára Poláčková a "ťáponoh a horolezec alpského stylu" Miroslav Caban.

Horydoly: Při vší úctě, nikdo z vás jste nedosáhl na Everestu špičkového horolezeckého výkonu. Vidíte někoho, kdo by něčeho takového byl v nejbližší době schopen?

Pavel Bém: Úctyhodný výkon letos udělal Radek Jaroš na Lhotse. Je pravda, že na Everestu předvedli poslední excelentní výkon světové úrovně čtyři Slováci z česko-slovenské expedice. V roce 1988 přelezli jihozápadní stěnu, ale bohužel ani jeden se nevrátil. Velká výzva v Himálaji je zimní lezení. Fantastické výkony se teď odehrávají na mnoha horách o nadmořské výšce šest až sedm tisíc metrů.

Rudolf Švaříček: Samozřejmě naše cesta patří mezi lehčí. Pořád čtu, že je to šaškárna a že je to choďák. Člověk si však musí v hlavně srovnat, že se ani odtud nemusí vrátit. Třeba ledopád je loterie. Přes trhliny vedlo 64 žebříků. Nic nebylo na konci stejné jako na začátku. Pavel přes něj šel osmkrát.

Brno, Livingstone 2007. Orientační cena 1170 Kč