Opočno a Dobruška - honosné sídlo a výkonné hospodářství zbohatlických rodů Trčků z Lípy a Colloredo-Mansfeldů

Trčkové z Lípy měli tolik peněz, že financovali císaři třicetiletou válku. Poslední mužský příslušník rodu byl proto zavražděn spolu s Valdštejnem. Jeho finance byly ukradeny a majetky zkonfiskovány.

Colloredo-Mansfeldové získali konfiskát, a pak si nahrabali tolik, že po vzniku Československa jim pozemková reforma zabavila pozemky i nemovistosti, za Protektorátu se stali nepřáteli Říše a nacisté jim sebrali veškerý majetek, později se rod přihlásil k německé národnosti a po 2. světové válce se Benešovy dekrety týkaly právě Němců.

Opočno a Dobruška jsou dvě stejně velká městečka pod Orlickými horami. Obě mají mezi třemi a šesti tisíc obyvatel. Od soumraku věků jsou ovšem odlišná, žijí v nich jinak nastavení lidé a táhne se za nimi rozdílná historie.

Zatímco Opočno bylo součástí hradu a později zámku, a vrchnost si vybírala, kdo v něm bude bydlet, Dobruška byla trhovou obcí, ve které se mohl usadit prakticky každý, kdo něco uměl.

Opočno / Opotschno bylo osídleno již v době bronzové. Na opukovém kopci (od tohoto kamene pochází název města, hradu i zámku) tehdy žili zemědělci okolo roku 1000 před naším letopočtem, tedy v době rozkvětu antického Řecka.

Písemně ho poprvé zmiňuje Kosmas ve své Kronice Čechů. Roku 1068 se volil nový biskup. Kníže Vratislav II. v té době pobýval na opočenském hradišti a plánoval do funkce prosadit kaplana Lance. Vratislavovi bratři Jaromír, Konrád I. Brněnský a Ota I. Olomoucký spolu s částí české šlechty však podporovali Vratislavova mladšího bratra Jaromíra. Sešli se nedaleko u vsi Chvojno a vydali se na hrad Opočno. Předstoupili před Vratislava II. ozbrojeni a rázně požadovali jmenování Jaromíra. Kníže podlehl a Jaromíra (který později přijal církevní jméno Gebhart) biskupem jmenoval.

Prvním doloženým majitelem Opočna byl Mutina, pán z Dobrušky, později psaný též z Opočna, kteří ho získal kolem roku 1350. Nad Zlatým potokem vybudoval opevněný gotický hrad. Před rokem 1390 Opočno koupil Půta starší z Častolovic. Roku 1400 panství koupil Jan Krušina z Lichtenburka. Roku 1415 se majitelem opočenského panství stal Jan Městecký z Dobrušky a Opočna. Poté šel hrad z ruky do ruky, až ho získal roku 1455 Jiří z Poděbrad. Jeho příbuzní si ho pak mezi sebou rychle prodávali a dědili.

Roku 1493 koupil Opočno, Dobrušku a celé panství rod Trčků z Lípy. Ti přestavěli hrad na na renesanční zámek. Městečko pod ním bylo opevněné příkopem ještě z doby přemyslovského hradiště. Kde byla přesně hradba a kde stály brány, dnes už nevíme.

Přes městský příkop vedl most, který známe z literatury k roku 1361. V té době byla jmenována také fara a škola. Z renesančního opevnění se dochovala jediná bašta, kterou později pohltila zástavba v Baštecké ulici. Takře aspoň jméno zůstalo v paměti města.

Právo pořádat trhy získalo Opočno roku 1608.

Posledním Trčkou na Opočně byl Jan Rudolf, který byl zavražděn spolu s Valdštejnem roku 1634 v Chebu. Stalo se tak se souhlasem císaře Ferdinanda II. kvůli podezření ze spiknutí. Velkou roli hrály také mocenské ambice všech zavražděných pánů a obří finanční půjčky na financování třicetileté války.

Nejprve byli zavražděni během hostiny na chebském hradě Kristián von Ilow, Vilém Kinský, Jindřich Niemann a Adam Erdman Trčka z Lípy. Poté v Pachelbelově domě na náměstí Albrecht z Valdštejna.

Colloredové přišli k zámku za pár šupů

Za účast Trčků na spiknutí proti císaři bylo opočenské panství zkonfiskováno. Dostali se k němu roku 1636 Jeroným a Rudolf hrabata Colloredové z Waldsee za pomoc při potlačení stavovského povstání. Rod, který se časem přejmenoval na Colloredo-Mansfeld, vlastnil zámek, městečko i panství do zániku Rakouska-Uherska.

ZÁMEK DOBŘÍŠ patří rodu Colloredo-Mansfeld

Pozemková reforma po roce 1918 mu odňala město i panství. Nacisté za 2. světové války mu zabavili zámek. Komunisté ho vyvlastnili na základě Benešových dekretů, protože Colloredo-Mansfeldové se přihlásili k německé národnosti. Ani třicetileté restituční spory na tom nic nezměnily. Zámek je státní a veřejně přístupný.

Městečko Opočno se za kapitalismu propadlo do bezvýznamnosti, snižuje se počet obyvatel, odchází služby i zdravotnictví do sousední Dobrušky nebo až do Hradce Králové.

Dobruška / Gutenfeld byla původně středověká trhová ves. Část městských práv měla již roku 1320. V dokumentu zvaném Mutinovo narovnání se uvádí, že město bylo obehnáno městskou zdí a mělo již některá městská práva. Plné právo hradecké čili magdeburské převzala Dobruška v roce 1364. 

Trčkové z Lípy využili Dobrušku jako hospodářské středisko opočenského panství. Po roce 1550 se ve městě usadili židé. Silná komunita sídlila na dnešním Šubertově náměstí, kde dodnes zůstal rabínský dům a synagoga. Kostel Panny Marie a svatého Václava ukrýval kryptu pánů z Dobrušky a prvních Trčků z Lípy.

Období hospodářské konjunktury a společensko-politického postavení města skončilo třicetiletou válkou. Trčkovské majetky byly konfiskovány, ultrakvisté utiskováni. Po porážce ozbrojeného povstání sedláků i měšťanů následoval hromadný přestup ke katolictví roku 1634.

Tajní evangelíci však nadále přežívali. Nezměnila na to nic ani misie Antonína Koniáše na počátku 18. století. Částečné náboženské svobody se jim dostalo až Tolerančním patentem v roce 1781. 

Na přelomu 18. a 19. století se Dobruška stala jedním z regionálních center národního obrození. Vlastenecké myšlenky šířil vzdělaný kupec František Vladislav Hek. Všichni ho známe v románové nebo televizní podobě jako F.L.Věka ze stejnojmenného Jiráskova díla. V souvislosti s obrozeneckým nadšením má Dobruška úsměvné prvenství. Rozpad Rakouska-Uherska slavili místní občané již 5. října 1918. Ukázalo se však, že to bylo na základě mylné zprávy, a Československo bylo vyhlášené až 28. října.

Dnes je Dobruška maloměsto se službami, školami, kulturou a zaměstnáním jako každé druhé. Něco tady funguje výborně, něco se odstěhovalo do velkých měst v okolí.