Bergell: Nordkante na Piz Badile

Ve švýcarské obci Bondo (823 m n.m.) na hlavním tahu silnici číslo tři můžeme nechat auto, případně zaplatit osm eur a po horské silnici vyjet až do osady Laret (1360).

Odtud vedou již jen turistické cesty. Jedna z nich prudce stoupá na chatu Sasc Furä (1904). Půl hodiny nad chatou jsou přírodní kamenné přístřešky i místa pro stany a ledovcová voda.

NORDKANTE (Severní hrana)

Piz Badile (3308 m n.m.)

Bergell/Bregaglia

Prvovýstup

Alfred Zürcher a horský vůdce Walter Risch 1923. První pokus v dolní části již vůdce Christian Klucker sólo 1892.

Obtížnost

Většina lezení se pohybuje 3-4 UIAA. Nejtěžší místa jsou 4+. Výstup je logický, ale je možné omylem zvolit několik těžších variant. Jedná se o celodenní výstup.

Doporučené vybavení

Kompletní alpská výzbroj a výstroj na dlouhé výstupy ve skále s možností ledových a sněhových míst.

Den začíná za svítání

V půl čtvrté ráno zvoní budík a začíná den plný dřiny. Za okolními kameny začínají vylézat hlavy s čelovkami a některé si to již štrádují pod nástup. Další proudí od chaty Sacs Furä.

Nejnutnější věci na výstup jsou již sbalené a velké batohy se cpou pod kameny, kde je po pár dnech opět budeme hledat.

Cesta pod nástup je zatím max. za 1-2 UIAA. Sice je občas třeba přejít sněhové pole, ale díky vyšlapaným stupům to jde i bez maček. Ale i tak radši nepadat.

Díky zástupu horolezců neřešíme hledání správného směru. Zdá se, že ostatní vědí, kam jdou. Správný směr by snad nebyl problém trefit i podle průvodce.

Trojková hrana se čtyřkovými výšvihy

Začátek Severní hrany je zřejmý, konečně je vidět na obě strany a je zde plošina na obutí lezeček. Sklon je zatím mírný, ale za chvíli začne být terén tak kolem trojky a bez lana by to byl už risk.

Objevují se první štandy. Čelovky vystřídá sluneční svit. Na první desítce štandů je docela tlačenice, postupně se zástup lezců roztáhne. Občas jsou na jednom štandu až tři družstva, další krátí čas tlacháním.

Na hřebeni je trochu úzko z toho, jak čas letí.

Místy stoupá souběžně více lezeckých družstev. U několika průrev se tvoří zácpy.

Zástup horolezců má stejný cíl

Zabloudit na pár místech jde stylem "Jdeme všichni sborem za tím prvním volem," Hodí se používat vlastního průvodce i hlavu. Většinou jsou bludné směry vyskobované a po pár délkách se zase napojí na správnou cestu.

Převážně se dá lézt intuitivně a cesta z hrany často neuhýbá. Na štandech jsou většinou zatlučené kruhy a mezi nimi na těžších plotnách nýty. Jinak jdou bezstarostně umisťovat friendy a vklíněnce do četných spár v pevné skále, občas nějaká skoba.

Hrubá žula zajišťuje dobré tření a neláme se. Na druhou stranu kvůli baletění po špičkách na rajbasech docela ubývá sil v nohách. Náročnost je spíše vytrvalostní, nejčastěji kolem 3 UIAA, zřídka tak do pětky.

Slanění na italský jih je jednodušší než na švýcarský sever

Ke konci vede cesta nejprve k západnímu vrcholu a pak po stometrovém traverzu na východ dorazíme k plechové pyramidě. To je vrchol Piz Badile.

Po výstupu na vrchol většina lezců pokračuje slaněním po Via normale na italskou stranu s noclehem na chatě Gianetti.

V plechové boudě na vrcholu je nouzový bivak, tam se však vměstná jen šest lidí. Nabízí se tedy po přespání ve vrcholovém bivaku slanit na švýcarskou stranu zpět Severní hranou, ale byl by to velmi náročný a zdlouhavý podnik.

Sestupová cesta začíná třicet metrů na východ od plechové pyramidy a v mlze se nemusí dobře najít. Převýšení je podstatně menší než při výstupu, slaňuje se asi na osmkrát a něco se schází. Ale i tak to tři hodiny zabere, zvlášť když před námi slaňují Angličané s pověstným ledovým klidem. Navíc se na jednom místě slaňovací směr větví na průvodcem doporučovanou cestu a na nepoužívanou variantu plnou zpuchřelých lan a smyček. (Poznámka Horydoly: Tři slanění zdejším strmým komínem na rezavých skobách a starých smyčkách je zážitkem jen pro silné nátury!)

Pochod smrti přes dvě zasněžená sedla nazpátek do Švýcarska

Pobyt na chatě Gianetti se nám protáhl kvůli špatnému počasí. Sedla k návratu zasypal sníh, tak se zúročil cepín, který dosud překážel na batohu. Krajní možností by bylo sestoupit na italské straně až do Bagni del Masino a použít taxi nebo veřejnou dopravu k návratu do Švýcarska, ale k tomu naštěstí nedošlo.

Pro návrat na švýcarskou stranu doporučují průvodce kratší cestu přechod sedla Passo di Bondo (3160) na východ od Piz Badile se sestupem ke švýcarské chatě Sciora. Po cestě je možno přespat v bivakové boudě na hřebeni mírně vlevo od sedla. Nicméně cesta vede po rozpukaném ledovci a při zhoršeném počasí je velmi nejistá.

Delší, ale schůdnější návrat vede přes Passo Porcellizzo (2950) a Passo della Trubinasca (2701). Mezi nimi je jedna bivakovací bouda se třemi jmény Trubinasca, též Bivacco Pedroni, nebo Dal Pra Vannineti, pokud by došly síly. Zde se také hodí mačky a cepíny. Na severní straně Passo Porcellizzo se slézá po sněhu a ledovci s nepříjemným sklonem. Touto cestou jsme za den došli okolo chaty Furä až k parkovišti, kde jsme nechali auto. Nastoupali přes 1000 výškových metrů a dvojnásobek sestoupili. Pochod smrti zabral skoro celý den.

Bergell/Bregaglia na Horydoly

TREKING: Túra okolo Badilu

HOROLEZECTVÍ: Cassinova cesta na Badil

HOROLEZECTVÍ: Molteniho cesta na Badil

HOROLEZECTVÍ: Marimonti na Sertori

HOROLEZECTVÍ: Skalní jehla Dente della Vecchia

Letná lavína v Bergelli

Koupání v Bergellu pod ledovcem

Dvě tváře Bergellu

Bergell ztrácí sníh

Novák Jiří: Bergell

Lezecké fotky v Karavanseráji

Erbek, Luczy a Daniš bodovali

Prohlédněte fotogalerii ze severní stěny Badilu: