Gabelhorn tváří v tvář Matterhornu

Walliské Alpy jsou fascinující divoké hory s mnoha ostrými štíty. My jsme si vybrali Ober Gabelhorn (4063).

Od chaty Rothorn pod stejnojmenným štítem míříme na bivak Arben (3224 m n.m.). Chceme se podívat do tváře vedlejšího Matterhornu.

Deset hodin je moc

Mohli bychom přejít ledovec Triftgletscher a výstoupit na Wellenkuppe (3903), případně až na Ober Gabelhorn. Vzhledem k pokročilé sezóně a poměrně krátkým dnům tuto variantu zavrhujeme, protože by nám se sestupem západním hřebenem trvala nejméně deset hodin.

Vydáváme se tedy oklikou kolem jihovýchodní rozsochy Unter Gabelhornu do údolí Arbenbachu pod jižní stěnu Ober Gabelhornu (4063).

Ztrácíme tak sice tisíc pracně nastoupaných metrů, ale nakonec ani trochu nelitujeme. Louky Höhbalmen, kterými vede cesta, jsou do zlata zbarvené a tvoří fantastické popředí vysokohorským panoramatům.

Ledovec ustupuje

Obloha je bez mráčku, teplo jako na Suškách, a tak si tu nádheru užíváme v šortkách. Pohoda pokračuje v údolí Arben, i když tady už bychom si teplo z odpoledního slunce spíš odpustili.

Bivak, do kterého míříme, stojí ve výšce 3200 m n.m., a tak se cestou do kopce pořádně zapotíme. Pěšina je naštěstí pohodlná, až do 2900 m vede po vrcholu morény. Na jejím konci má být podle mapy ledovec, ale i tady máme postup snazší.

Od poslední aktualizace topografického obsahu vynikajících švýcarských map už uplynulo několik let, během kterých stačil ledovec Arben výrazně ustoupit. Podle červených značek tedy nejprve stoupáme přes ohlazené skalní stupně, nad nimi pak pokračujeme sutí a morénami k pravému okraji ledovcového splazu.

Konec sezony

I ten bohužel ztratil na své mocnosti, a ve svahu pod bivakem odhalil patnáct metrů vysokou skalní stěnku. Vedou přes ni ocelové žebříky, a protože jsme zde ještě před koncem sezóny, nechybí ani poslední díl, který správce bivaku na zimu sundavá.

Kdybychom šli rovnou z Zermattu a ne od chaty Rothorn, byli bychom tu za necelých pět hodin.

Trojkový hřeben Arbengrat

Vstáváme brzo, protože večerní mraky věští změnu počasí a nás čeká dlouhý výšlap. Podle průvodce půjdeme 4,5 hodiny. Správce, který přišel chatu zazimovat, sice tvrdí, že budeme ve dvě hodiny po poledni zpátky, ale ve třech lidech to asi tak rychle nepůjde.

Vyrážíme po šesté ráno a ve světle čelovek neohrabaně hledáme cestu sutí a skalami nad chatou. Terén naštěstí není orientačně nijak složitý, a tak se rychle dostáváme na úpatí jižní stěny k výraznému pilíři.

Skalami vpravo přelézáme na pilíř, z něj pokračujeme mírně vzhůru k západu až do výrazného kouta v levé části stěny. Již s ranním sluncem v zádech prolézáme koutem až na hřeben Arbengrat (1,5 hodiny od bivaku), vyndaváme lano a pokračujeme po hřebeni. Podle popisu je výstup možný přímo po hřebeni (II-III+) nebo těsně pod ním severní stěnou.

Bouřka se naštěstí vybouří vedle

Začínáme ve stěně, ale ta je po chvíli tak lámavá, že se vracíme na hřeben. Tady to jde bez problémů, dokonce nacházíme nýty. Jak stoupáme délku za délkou, začínají se kupit mraky. Výhledů na Matterhorn jsme si sice užili dost, ale drásat se na vrchol a nevidět nic, je vždycky škoda.

Doufáme, že nebude tak zle a pokračujeme vzhůru. V poslední délce pod předvrcholem, která začíná traverzem napříč plotnou a pokračuje zářezem, nás zastihnou první sněhové vločky.

Na vršku hřmí. Moc se proto nezdržujeme a mizíme do údolí. Bezpečný bivak dostihujeme v pohodě, protože bouřka se naštěstí vyřídila na vedlejším Matterhornu.