Hrubý chce být předsedou ČHS

Oproti minulým letům se první kandidáti nehlásí jako jednotlivci, ale jako tým na společné kandidátce.

Dlužno dodat, že podle stanov svazu přesto budou voleni jako jednotlivé osoby. Valná hromada tedy může i s jednotnou kandidátkou zamíchat.

Kdo na jakou funkci kandiduje

Zdeněk Hrubý (1956) - předseda

Jan Bloudek (1964) - místopředseda pro ekonomiku

Petr Resch (1974) - místopředseda pro organizaci

Jiří Čermák (1952) - člen výkonného výboru

Josef Uherka (1961)  - člen výkonného výboru

Vladimír Wolf (1963)  - člen výkonného výboru

Zbyšek Česenek (1968)  - člen výkonného výboru

Hlavní body programu kandidátů pod vedením Zdeňka Hrubého jsou následující:

1. Posílit servis členské základně

2. Maximálně informovat členy a zlepšit mediální obraz horolezeckého sportu

3. Posílit pravomoci komisí

4. Horolezecké oddíly jsou garanty výchovy, vzdělávání členů a popularizace horolezeckého sportu.

Komentář Kuby Turka:

1. ANO - správná cesta! Už od zvolení Jiřího Nováka do čela ČHS a po něm jeho favoritky Aleny Čepelkové se neustále zvyšoval podíl peněz z rozpočtu na závodníky a sportovní horolezce. Nejdříve to byly podpora alpinismu a himalájismu, poté se zájem přeléval na stranu lezení po umělých stěnách. Několik pokusů o zvrácení tohoto trendu bylo neúspěšných především kvůli obratné manipulaci při hlasování na Valných hromadách a také díky silnému nátlaku závodnické lobby představované především Danem Kadlecem a Slávkem Vomáčkem. Nic na tom nic nezměnil ani návrh alternativního rozpočtu z pera Radima Bzury (pro pořádek: autor se na něm také podílel).

Lze ohadovat, že tento bod prosazuje Jan Bloudek, který byl právě kvůli němu odstraněn z vedení ČHS při Vokovické rošádě.

2. ANO - je to nutné. Vedení ČHS si dosud neuvědomuje, že vliv na veřejnosti lze získat právě jen přes tuto veřejnost. Zároveň vlivná je jen ta organizace, která má dostatek členů, kteří jsou agilní a vědí, proč se v ní organizují. Výmluvný byl okamžik těsně po volbě Aleny Čepelkové za předsedkyni ČHS. Žádost o rozhovor týkající se jejích priorit odmítla.

Jediným člověkem ve vrcholném vedení, který se o publicitu snaží, je Petr Jandík, na kterého útočí funkcionáži ze všech stran i úrovní, místo aby mu pomáhali. Jeho předchůdce Martin Mellan byl výtečným obhájcem ČHS jako člen oddílu, ale vstupem do výkonného výboru je se jeho energie vypařila.

3. NE - svaz má být jednotný. Pod pojmem posílení pravomocí se v občanských sdruženích obvykle zakrývají myšlenky na odstředivé síly. Zadělává se tím na rozpad silné organizace. Tento nápad v ČHS téměř určitě zastupuje Vladimír Wolf, který na internetu vystupuje jako Vlk. Stojí v čele vrcholových komisí, které mají na starosti především péči o jištění v horolezeckých cestách a vyjednávání s místními úřady. Nejsou voleni, ale dosazováni stylem jako kdo má čas a chuť.

Jenže tahle skupina aktivních lidí především z Moravy se utrhla ze řetězu a pokouší se vytvořit stát ve státě. Chce vlastní statut nezávislý na voleném výkonném výboru, na svých internetových stránkách útočí proti funkcionářům a žádá samostatnost.

4. ANO - ale opatrně. Heslo zní logicky a líbivě. Oddíly k sobě stahují přibližně třetinu všech horolezců, jsou středobodem činnosti v regionech a vychovávají novou generaci lezců. Především velké oddíly ve velkých městech jsou napřed v organizačních a propagačních záležitostech před molochem ČHS. V menších městech mají zase velkou prestiž, dokážou sehnat materiální i finanční podporu, angažují se na umělých lezeckých stěnách, ve výchově mládeže a v závodech.

Za tímto heslem se ovšem skrývá i nostalgie po starých časech, kdy ČHS byla výběrová organizace. Průkazku dostal jen přezkoušený horolezec a členství v oddíle bylo povinné. Především ze severní Moravy se neustále ozývá, že by se měl zrušit moderní systém, kdy stačí zaplatit roční příspěvek a člověk se stává členem ČHS. Vše ostatní je už jeho volba - zda chce vstoupit do oddílu, zda se chce školit, zda se chce stát instruktorem atd. Tak to funguje ve všech významných horolezeckých svazech po celé Evropě od Slovenska, přes Rakousko a Německo do Itálie.

P.S. - kde jsou jemné bytosti? Všimli jste si, že na kandidátce není žádná žena? Ženské nemají do lezení co mluvit?