Jsem naštvaný na české turisty

Rozhovor s horským vůdcem Martinem Glantschnigem vznikl v přestávkách freeridového lyžování nad "jeho" Heiligenblutem.

Bylo tak ošklivě, že jsme se museli absolutně spolehnout na jeho znalosti. Skrze mraky nebylo vidět ani na sníh pod lyžemi, a přesto nás bezpečně dovedl do údolí.

Jaké lyžování je v Korutanech nejpopulárnější?

Prvotní jsou samozřejmě sjezdovky. Mohu doporučit třeba Mölltalský ledovec, Ankogel a samozřejmě můj domácí Heiligenblut. Lyžuje se tu z výšek okolo tří tisíc metrů. Kromě širokých upravených tratí se tu dá lyžovat i v terénu. Na běžkách se u nás moc nejezdí, protože dole v údolích nemíváme moc sněhu a na závody se sníh vyrábí uměle.

Národní park Vysoké Taury neomezuje pohyb v terénu?

Ne. Proč by to jeho lidé dělali? Naopak teď se v Heiligenblutu buduje freeride aréna. Nahoru vyjedete lanovkou a dolů se spustíte poměrně bezpečným terénem mimo sjezdovky. Trasy jsou částečně značené.

Můžete nějakou trasu doporučit?

Nejlepší je ze Scharecku (2604 m n.m.) podél sjezdovek na Fallbichl (2200) a odtud rovnou dolů až do Heiligenblutu (1301). Projedete vysokohorskou scenérii, sněhový kotel, lesy i louky. A překonáte hodně velké převýšení.

Jezdí sem také čeští lyžaři?

Češi k nám jezdí hlavně v létě. V zimě se vydávají na lyžích do terénu. Připadají mi někdy blázniví. Vyznávají totiž heslo "No risk – no fun!"

To přece při své práci musíte potvrdit.

Je pravda, že bez jistého nebezpečí nezískáte na horách žádné zážitky. Jsou ovšem hranice, které nelze překračovat. Když neznáte cestu, najmete si horského vůdce. Když nemáte lavinový vyhledávač, vypůjčíte si ho. Jinak si koledujete o průšvih a zaděláváte na problémy i horské službě.

Znáte nějaký konkrétní případ?

No jéje! Těch by bylo. Třeba vloni na jaře přijeli tři čeští horolezci do Heiligenblutu v době, kdy byla kvůli sněhu ještě zavřená Glocknerská silnice. Tábořili na parkovišti, kde je navštívili místní četníci a ptali se, kam mají namířeno. Řekli, že polezou Pallaviciniho žlab na Grossglockner. Četníci je varovali před špatnými podmínkami. Nedbali toho, došli pod Pallaviciniho a pokusili se ho vylézt. V polovině na ně spadla lavina a nemohli dál. Zavolali tedy horskou službu a já jsem pro ně musel dolézt. Bylo to pro mne velmi nebezpečné. Velmi nebezpečné!

Neříkejte, že Češi jsou horší turisté a horolezci než ostatní národy?

Každý rok zahynou na Grossglockneru a v jeho bezprostředním okolí dva až tři lidé. Až na výjimky jsou to v posledních letech Češi. Málokdy přijde o život Rakušan. Žádné mrtvé neevidujeme z Polska, Německa, Maďarska ani Itálie.

Čím to je?

Je nutné říci, že klasické Hofmannově cestě od ledovce Pasterze na vrchol se mezi vůdci říká Česká cesta, kolik vašich lidí po ní chodí. Je potom jasné, že se musí něco stát.

Tvoří Češi čtvrtinu, třetinu, nebo polovinu všech zájemců o vrchol?

Určitě více než polovinu.

Co je hlavní příčinou českých neštěstí?

Přijedou z domova do hor a za každou cenu chtějí dobýt vrchol. Vyrazí za jakýchkoliv podmínek i ve vysloveně špatném počasí.

V čem dělají Češi největší chyby?

Nejsou zkušení a dostatečně rychlí. Zároveň si to neuvědomují, nebo příliš riskují. Nikdy si nenajmou vůdce ani někoho zkušenějšího, často spí ve stanech mimo chaty a nikdo neví, kde se pohybují.

V jakých místech mají především potíže?

Já mám špatné zkušenosti především ze Stüdlgratu. Každý rok ho s klienty absolvuji přibližně čtyřicetkrát. Vloni jsem z tohoto hřebene dostával tři česká lanová družstva. Horský vůdce, který se nechází v okolí záchranné akce, totiž musí pomáhat horské službě. Bere mi to hodně času i nervů.

Příčiny?

Nestihli to. Došly jim síly. Zhoršilo se počasí.

Mohli tomu nějak zabránit?

Jde o zkušenost. Zatímco já a moji kolegové zvládneme Stüdlgrat na Grossglockner za tři až pět hodin, některým turistům to může trvat také patnáct hodin. Vůdci a zkušení horolezci se na této túře nemusí moc jistit a natahují lanové délky po padesáti metrech, ustrašení nováčci se pokoušejí neustále zajišťovat a to jim odčerpává čas i síly.

Kolik stojí vaše služby?

Na den účtuji od každého klienta 130 eur, horská túra trvá nejméně dva dny. Při lyžování v terénu se platí od 170 eur na den za celou skupinu podle náročnosti.