Řekni, kde ty mosty jsou...

K tomu mostu v sobotu kolem jedenácté večer klopýtám já, slušně vychovaná holka něco před třicítkou, protože chci ukázat tomu chlapíkovi, co mě sem vytáhl, že ani mámy od dětí nejsou žádná ořezávátka.

Noční vůně fialek

Celý ten podnik se mi od začátku moc nezdál. Jednak jsem byla odmalička slušňačka a ty přece po cizím majetku nešplhají, jednak se v noci bojím i nevinnějších zvuků, než je to příšerné vytí.

Pak se taky bojím chodit po kolejích. Doma na mě čeká kojenec. Optimismus mě opouštěl s každým krokem, nepomohly ani fialky, které voněly všude kolem trati.

Stejně na ně nebylo vidět a chlapík se netvářil, že by se chystal vrhnout do trávy a natrhat mi kytičku. Místo toho cinkal karabinami a důležitě rozprávěl o tom, že horní části pilířů jsem mnohem víc vystavené erozi než ty dolní, a proto se taky víc drolí.

Udělal štand a zmizel

Udělal štand a pak zmizel ve tmě pod mostem. Nejhorší bylo první odsednutí. Pak už to, překvapivě, byla nádhera. Mohutné pilíře mostu mě konejšily v náručí a že na to měly dost času, protože tlusté lano sotva prolézalo reversem.

Pouhým pohybem hlavy s čelovkou jsem odhalovala nové malebně vystouplé kameny, které se třpytily jak porostlé jinovatkou, stavělo se totiž z místních zdrojů a zdejší vyvřeliny jsou samá slída.

Když se rozednilo

Nedělní ráno nás zastihlo opět pod oblouky. Tentokrát se všemi cingrlátky natěšené zdolat je tentokrát v opačném směru. Příjemně teplý den, chyty braly, až kousaly do prstů.

Po třech hodinách intenzivního lezení nás hlad donutil posbírat materiál a s batohy na zádech se vydat na poslední výstup až nahoru ke kolejím.

Chlapík vylezl první, zaštandoval na hraně mostu o pražec a dobíral. Protože mi poslední cesta trvala věčnost, zvládl přitom k smrti vyděsit dva mašinfíry projíždějících vlaků.

Zase jsem maminka s kočárkem

O pár desítek minut později už jsme se cpali u babiččina stolu masíčkem a spokojeně odfukovali, jak nám ta procházka dala zabrat.

Když jsem odpoledne už zase coby slušná maminka projížděla pod pilíři s kočárkem, šťastně jsem se culila tomu, že se s tím mostem zdaleka nevidím poprvé. Snad ani naposledy.