Stěna ledovcové skoby

Severozápadní stěna Wiesbachhornu vysoká osm set metrů a prudká padesát stupňů se tak označuje, protože tady poprvé byla použita ledovcová skoba.

První šroub do ledu

Mohutný šroub do ledu opatřený kovovým uchem, který tady do ledu zavrtal 15. července 1924 špičkový horolezec Willo Welzenbach spolu se svým parťákem Fritzem Riegele, měl za následek prudké zvýšení obtížnosti nově vylezených výstupů ve sněhu a ledu.

Do té doby se horolezci nedokázali zajistit proti pádu jinak než skobami zatloukanými do skalních spár a v ledu si tedy nemohli troufnout tam, kde jim hrozilo větší nebezpečí pádu.

Do stěny, dokud je čas

Severozápadní stěna Wiesbachhornu byla dříve proslulá velkou vrcholovou převějí těsně pod vrcholovým křížem, ale ta již kvůli tání ledovců v Alpách zmizela.

Stěna také již není v dobré kondici. Dřívější tvrdý firn a firnový led nahradil v posledních letech nepříjemný vodní led, mixy a rozlámané skalky.

Přesto lze její vylezení doporučit co nejdříve, protože při současném klimatu za pár let zmizí její trvalé zalednění a zimní sníh bude nebezpečný kvůli častým lavinám.