Vylezl na Lhotse, ale Everest ho znechutil

Radek Jaroš vylezl na Lhotse, svoji dvanáctou ze čtrnácti himálajských osmitisícovek, 19. května. Má tak našlápnuto ke zdolání Koruny Himálaje bez kyslíku, což dosud dokázaly jen dvě desítky horolezců.

Dva měsíce v Himálaji

Kvůli aklimatizaci, počasí a sněhu trvala Jarošova expedice na Lhotse na dnešní poměry neobvykle dlouho. Trápil se celé dva měsíce.

Horolezecká expedice je ovšem označení pro jeho podnikání na Lhotse příliš silné slovo. Přišel pod horu sám, bydlel sám, vařil si většinou sám, lezl sám a sólo také na vrchol vystoupit a slezl z něho.

Na tak zvané Normální výstupové trase vedle něho ovšem působilo několik dalších expedic včetně komerčních. Základní tábor, společný pro Mount Everest a Lhotse, byl plný horolezeců i jejich týlového zabezpečený. To Radkovi pomohlo při pobytu v Himálaji a zároveň mu to znepříjemnilo život.

Zatím dobrý

"Mám fazónu, rychle stoupám bez kyslíku ze třetího do čtvrtého tábora," vzpomíná Radek Jaroš na vrcholový útok. Převýšení 1200 metrů do nadmořské výšky 7700 metrů zdolal za sedm hodin a pak ještě kopal v ledu tři hodiny plošinku na stan.

V noci přišla vánice a ta mu všechny síly sebrala. "Můj malý jednoplášťový stan nejde kvůli vichřici normálně odvětrat. Mám vchod otočený proti Everestu a odtamtud fouká. Bojím se, že si ho vevnitř vydýchám, a tak nespím a co chvíli opatrně pootevřu vchod."

Na druhou hodinu ráno měl domluvený start spolu s dvojicí z vedlejšího stanu. Jenže v tu dobu vylezl ze stanu sám, a tak bylo jasné, že bude muset prošlapávat stopu sám.

Do prdele, tohle je průser!

Kvůli špatné noci mi mrzly ruce a nohy. Nesoustředil se pořádně na lezení. Po hodině mu došlo, že jde o život: "Do prdele, tohle je průser. Udělám v tomhle stavu chybu a bude konec." Vrátil se tedy do svého malého stanu.

"Mám málo plynu na vaření, málo jídla, chybí mi hřející pytlíky a má se změnit počasí," zdůvodnil sám sobě, proč se Lhotse pro tentokrát vzdá, a usnul.

Šerpové z komerční expedice dodávají jistotu

V šest ráno se probudil. Před sestupem si chtěl ještě prohlédnout cestu, až sem dorazí s příští expedicí. Jenže těch pár hodin mu vrátilo část psychických a fyzických sil. Navíc viděl, jak k němu stoupají Šerpové z komerční expedice, což mu dodalo kuráž.

"Razím tedy znovu stopu. Pak mě předbíhají Šerpové. Všichni jdou s kyslíkem, jen já bez něj. Tak to lámu, co to dál. Sám bych tak nadoraz nešel, ale co si budeme říkat - měl jsem díky ostatním lidem na kopci zajištěnou bezpečnou cestu dolů."

Radek Jaroš dorazil na vrchol Lhotse okolo čtvrté hodiny odpoledne. Bylo krásně a daleká viditelnost. Ve tři čtvrtě na pět se vydal dolů.

"Ve čtyřce zase trávím nepříjemnou noc. Potom se mi daří za jeden den sejít až do základního tábora."

Na Everestu vládnou velké komerční expedice

Radek Jaroš jako svoji první osmitisícovku zdolal hned nejvyšší horu světa Mount Everest. Bylo to před třinácti lety. Teď pro Everest nemá dobrého slova.

Podle něho dělají velké komerční expedice byznys především na jižní nepálské straně Everestu. "Dnes z base campu vedou až na vrchol fixní lana. Dole nasadíte šplhadlo na lano a vyjedete po něm až nahoru. Při tom dýcháte kyslík z lahví. O nic jiného nejde." To si samozřejmě organizátoři výprav, Šerpové i horští vůdci nechají řádně zaplatit. "Nakonec se téměř všichni jejich klienti na vrchol vymotají."

Stejný byznys dělali stejní organizátoři také na severu, ale odtamtud je vyhnali Číňani a ti teď vydělávají sami.

"Takhle se v dnešní době dobývá Everest. To není nic pro mě. Ztratil veškeré kouzlo." Problém při tom neleží jen v etické nebo sportovní rovině, co je ještě férový boj s přírodou a jaké prostředky jsou už za hranou.

"Samotný horolezec nebo menší skupina, která by chtěla lézt čistě, nebo jen s minimem fixních lan, nemá kam uhnout. Bezpečná cesta mimo fixy prostě neexistuje. Také základní i výškové tábory jsou rezervované. Nemůžete si postavit stan, kde by to bylo nejlepší, protože komerční expedice mají zarezervované místo a označí si ho páskou nebo lanem." Za použití jejich lan a jejich míst ke spaní při tom chtějí komerční expedice zaplatit i od nezávislých horolezců.

Zpožděný vývoj horolezectví o čtvrt století

Jarošova kritika poměrů při lezení na Mount Everest je jistě oprávněná, ale posluchači se vkrádá otázka, proč tedy neleze těžší výstupy stranou od komerčního cirkusu. Radek Jaroš na ni odpovídá přímočaře: "Nejsem tak odvážný."

Podle něho neexistují na osmitisícovky žádné nové logické a bezpečné směry, které by nebyly vylezeny. To je ovšem přesvědčení každé horolezecké generace, která něčeho dosáhla, a myslí si, že to bylo maximum. Vždy se však najde někdo, kdo posune hranice obtížnosti dál. Toho je si vědom i Jaroš: "Vždycky se najdou blázni, kteří prokličkují mezi padajícími séraky."

Podle slavného horolezce Josky Rakoncaje je Radek Jaroš turista, který chodí po kopečkách. Rakoncaj má na takové vyjádření plné právo, protože před čtvrt stoletím vylezl s Italy, Francouzi a Čechoslováky mnohem těžší výstupy, než všichni čeští horolezci v současnosti. A to je ze sportovního hlediska na pováženou!

"Před dvaceti lety proběhla zlatá éra himálajského horolezectví. Obrovské expedice vylezly všechny volné směry. Na čele se střídaly dvojice, které za den vylezly třeba jen sto metrů," oponuje Radek Jaroš. "To dnes nejde. Malé týmy nedokážou vybudovat takhle těžké cesty a mnohé předchozí směry ani nezopakují."

Světová himálajská horolezecká špička ale nové cesty přece leze a obtížnost se posouvá. Normálky jsou odsouzené na sestupy anebo pro turisty. "Jsou ještě dnes démoni a šílenci, často sólisti," uznává Jaroš. "Pomalu ale mizí z planety, jak se postupně zabíjejí."

Do čela světového horolezeckého pelotonu se dnes řadí především Rusové, Slovinci, Američané a pár dalších jednotlivců včetně místních Tibeťanů, Číňanů a Nepálců. "NaLhotse vedou kromě normálky ještě Jugoslávská a Ruská cesta," připomíná Radek Jaroš. "Obě to jsou vraždy. Sólovýstup Tomo Česena nebyl potvrzení a není vůbec jisté, že tam byl. Kdo zná ruský styl, ten ví, že na ruskou mašinu nikdo nemá."

Extrémní úspěšnost

"V posledních letech se mi dařilo extrémně dobře, mám neuvěřitelnou úspěšnost, vylezl jsem sedm osmitisícovek v jednom kuse. Teď se ale může třeba stát, že tři roky nevylezu žádnou," má respekt před vysokými horami Radek Jaroš.

Chystá se příští rok na Annapurnu. "Budu muset jít asi zase sám. Nenašel jsem parťáka." Důvodem je podle něho, že po normální trase je to nízký, nevděčný a nebezpečný výstup.

Korunu Himálaje by chtěl zkompletovat roku 2013 výstupem na nejtěžší horu planety K2, kde už byl třikrát, ale na vrchol se nikdy nedostal.

Jarošovy osmitisícovky: 1998 Mount Everest (8850), 2002 Kančendženga (8586), 2003 Broad Peak (8047), 2004 Čo Oju (8201), 2004 Šiša Pangma (8027), 2005 Nanga Parbat (8126), 2008 Dhaulágiri (8167), 2008 Makalu (8462), 2009 Manaslu (8163), 2010 Gašerbrum I (8068), 2010 Gašerbrum II (8035), 2011 Lhotse (8516).

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě