Zdatný chodec a rychlý horolezec přejde Gesäuse

Zdolat hlavní hřeben Gesäuse není nic jednoduchého. Bez zastávek a zdržování, v rychlém tempu a téměř bez jištění se dá zvládnout za deset až patnáct hodin.

Mnoho horolezeckých družstev to ovšem nestihne během jednoho dne a musí bivakovat vysoko ve skalách.

Obtížnost nejtěžších míst se pohybuje okolo 3 UIAA, skála je tu pevná a bezpečná. V lehčích místech ovšem můžeme čekat všechno - drolivé kamení, volné skalní bloky, travnaté svahy, hlinité strže, vyschlé koryto potoka...

Kirchengrat na Ödstein

Prvovýstup: Kederbacher 1877
Obtížnost: 3 UIAA. Převýšení: 1500 m. Čas: 6 hodin.

Extrémně dlouhý a orientačně náročný jihozápadní hřeben Ödsteinu se zdvíhá nad údolím Johnsbachtal. Auto odstavíme na parkovišti u penzionu s restaurací Ödsteinblick. Sem také můžeme dojet autobusem od železniční stanice Johnsbach. Po silnice jdeme údolím až na konec obce, kde odbočuje u velkého stromu (850 m) asfaltová silnička doprava ke statku Oberkainz. Odtud nás už vede turistická značka do lesa, silnička se změní na šotolinovou svážnici. První a poslední pitná voda teče v jediném potoce. 

Výrazná šipka nás nasměruje doprava do kopce a lesem stoupáme přímo vzhůru. Narazíme na loveckých chodníček a udržované serpentiny nás vyvedou do obrovského suťového kotle (1340 m). V jeho horní části vyúsťuje zleva mohutná rokle. Dostaneme se do ní lehkým lezením přes skalní stupně (1-2). Následuje hlinitý nebezpečný výstup, který ulehčí fixní lano, které je v rokli volně pověšené na solidním borháku.

Nad roklí traverzujeme lesem doleva do vyschlého koryta strmého potoka uprostřed kosodřeviny. Jím dlouhou lezeme (krátké úseky 2) až se terén rozšíří a pevnou skálu zase vystřídá hlinitý lámavý terén. Ten nás dovede do sedélka Johnsbacher Scharte (1785 m). Odtud traverzujeme za roh, stoupáme serpentinami v suti a znovu lezeme po skále vzhůru (2) až k převislé čtyřmetrové spáře do štrbiny, která je klíčovým místem Kirchengratu (3, borhák, 2025 m).

Po hřebeni jdeme krátce, poté z něho uhneme doprava a traverzuje po jasné stezce přes jihovýchodní plotny Kleiner Ödstein. Ve spádnici sedla Ödsteinscharte se k nám zprava z údolí připojuje modrá značka, toto místo je označeno plechovou tabulí. Kousek za ní se do cesty staví strmá stěnka (3-, borhák, 15 m)

Obcházíme traverzem kolmé skály, až se ocitneme pod systémem spár a komínů. Jimi prostoupíme v dobré skále přibližně sto metrů (3-). Nakonec po stezce vyjdeme k vrcholovému kříži na Grosser Ödstein (2335 m). 

Ödstein - Hochtor

Prvovýstup: Emil Zsigmondy, Fischer, Friedmann 1884
Obtížnost: 3+ UIAA. Převýšení: 350 m. Čas: 6 hodin.

Velmi dlouhá hřebenovka vede v terénu náročném na orientaci ve vysokohorském terénu. Hřeben se místy ztrácí a jindy je exponovaný, někde umožňuje průstup mnoha variantami, které často však vedou do nelezitelných míst. Trasa je částečně značená červeně a také kamennými mužiky. V místech obvyklých slanění jsou umístěné borháky.

Z Ödsteinu sestupujeme do sedla k Teufelsturm (3-). Dobrá skála je osazená borháky. Místy je vhodné slaňovat. Některé úseky jsou exponované.

Výstup na Teufelsturm (3) je velmi exponovaný, vybavený skobami a na závěr ho ulehčí nainstalované drátěné lano.

Sestup z Teufelsturm (2) je velmi lámavý, ale exponovanosti ubývá.

Západní hřeben na Festkogel (2269 m) je za to velmi exponovaný (2+). Dále se hřeben rozšiřuje a až na Hochtor (2369 m) se lezení zjednodušuje na lehčí dvojku.

Josefinensteig z Hochtoru  

Obtížnost: B feráta. Převýšení: 700 m (sestup). Čas: 2 hodiny.

Z Hochtoru lze sestoupit stezkou z vrcholu rovnou dolů do Johnsbachu, ale většina horolezců slézá částečně zajištěným hřeben Gugelgrat a ferátou Josefinensteig k chatě Hesshütte. Od ní lze pěšky sejít za tři hodiny zpátky do Johnsbachu k Ödsteinblick, odkud jsme vycházeli.

Z Hochtoru lze klasický hřeben Gesäuse prodloužit přes Dachl a Rosskuppe až na Planspitze. Značení je zde řidší, skála není tak kultivovaná a obtížnost dosahuje 2+. Několikrát je vhodné slaňovat.

Kdo byl Emil Zsigmondy

Klasický přechod hřebene z Ödsteinu na Hochtor přes Festkogel (3-) poprvé vykonal Emil Zsigmondy s O. Fischerem a L. Friedmannem 3. června 1884. Přímější a o hodinu delší varianta s přelezem Teufelsturm (3+)  byla zdolána později.

Emil Zsigmondy je pokládán za otce moderního horolezectví. Tento Vídeňan hodně lezl, objevil mnoho nových směrů v celých Alpách, ale především napsal nejlepší učebnici horolezectví všech dob Die Gefahren der Alpen. Jejím spoluautorem byl bratr Otto. Na dalších vydáních se podílely takové hvězdy, jako Wilhelm Paulcke a Ludwig Purtscheller. Emil sám už do aktualizací zasáhnout nemohl, protože se zřítil jen rok po vydání své metodiky a zároveň rok po zdolání hřebenovky Gesäuse při pokusu o výstup jižní stěnou La Meije v Dauphiné (Ecrins). 

Stáhněte: Die Gefahren der Alpen (kopie knihy) 

Emil Zsigmondy (1861-1885), patřil do generace pionýrů Alp a jako mnozí z nich se zabil velmi mladý ve čtyřiadvaceti letech. K jeho majstrštikům, které se lezou dodnes, se řadí dlouhá hřebenovka Le Meije, normálka na Weissspitze v Hohe Tauern a hrana na Feldkopf (Zsigmondyspitze) v Zillertal. 

Tři Emilovi bratři měli více štěstí. Otto sice nadále lezl, ale stal se po otci váženým zubařem. Adolf Richard získal Nobelovu cenu za chemii. Karl vymyslel matematický Zsigmondyho theorem. Rodina pocházela z hornouherské Bratislavy (Poszony), udávala maďarský původ, považovala se za Rakušany a žila ve Vídni (Wien). Karl vyučoval mimo jiné na pražské technice.