6 extrémních lyžařských závodů

DOWNHILL: Inferno Rennen

Mürren 21.-24. ledna 2026
Pro veřejnost
INFO: Inferno Rennen

Nejslavnější sjezdový závod světa není Streif, neboli nejtěžší trať Světového poháru na Hahnenkamm v Rakousku, ani klasický Kandahar v Německu. Popularitou je zdaleka předstihuje Inferno Rennen na Schilthornu ve Švýcarsku.

Pekelný závod měří 14,9 kilometrů. Startuje se z vrcholu hory Schilthorn (2970 m n.m.), cíl je o 2200 metrů níž ve skiareálu Lauterbrunnen. Sjezdovku i lanovku jistě znáte z bondovky Ve službách Jejícho Veličenstva.

Počet sjezdařů je omezen na 1850 žen a mužů. Zájem je daleko vyšší.

Specialitou závodu jsou vodorovné traverzy a dvě stoupání. Ano, čtete dobře – sjezdaři musejí dva kopečky vystoupat stromečkem a to v závodním tempu s těžkými dlouhými lyžemi na nohou.

Do městečka Mürren pod Schilthornem jezdili lyžovat od začátku 20. let minulého století bohatí Angličané. Roku 1924 založili lyžařský spolek Kandahar Ski Club. Roku 1928 uspořádali Inferno Rennen. Závod v alpském sjezdu. 18 závodníků, mezi nimi jedna žena, nejprve stoupalo pět hodin s batohy na zádech a lyžemi na ramenou na vrchol. Odtud sjížděli neupraveným terénem více méně ve směru současné závodní tratě.

Vůdčí postavou závodů byl Arnold Lunn, který vlastnil hotel v Mürrenu a zároveň byl nadšeným lyžařem. Tento pán již roku 1908 založil britský Alpine Sci Club a roku 1921 založil světové lyžařské závodění na čas. Od Matyáša Žďárského vylepšil systém závodění, ve kterém šlo na prvním místě o styl sjezdu a teprve na druhém místě o čas, a zavedl čas jako jednoznačné a jediné kritérium. Převratně prohlásil: "Rychlá a ošklivá zatáčka je lepší než krásná a pomalá." Bohužel nelze opomenout, že v politické rovině se přiklonil k fašismu.

První ročník Inferno Rennen popsal popsal Arnold Lunn osobně: "Hromadný start se uskutečnil na vrcholu Schilthornu na pokyn jednoho z účastníků. Kdo se nedokázal vyšplhat až na vrchol, připojil se, až když kolem něho projížděli ti, kteří odstartovali nahoře. Sníh nebyl preparován a na trati se vyskytovaly i protisvahy a úseky nutící k běhu. Dorreen Elliottová, jediná ženská účastnice, ztratila přes 10 minut, protože se vracela, aby pomohla jezdci, který při pádu utrpěl zlomeninu žebra. Přesto dojela jako 4. za vítězem Haroldem Mitchellem, který projel pekelnou trať za 1 hodinu a 12 min. Cílový team sestával jen z jednoho muže, který se nemohl závodu zúčastnit kvůli vymknutému kotníku. Ten měl z minulého dne synchronizované hodinky s mými. Po mém příjezdu do Lauterbrunnen na 6. místě se dozvěděl přesný startovní čas a poté mohl určit výsledné časy závodníků."

Roku 1954 zakázali pořadatelé využívat techniku brzdění sednutím na lyžařské hole pod rozkrokem. Naposledy tímto stylem zvítězil voják italského horského pluku Giovanni Marciandi. Sjezd na holích ovládal tak brilantně, že s výjimkou dvou stoupání jel v sedě ze startu do cíle v rekordním čase 26:15,0 min.

Držitelem aktuálního traťového rekordu Kuno Michel, který sjel trať za 13:20:53 minut roku 2013.

Celá trať je během celé zimní sezony přístupná pro lyžující veřejnost. Každý může vyzkoušet své schopnosti. Běžný rekreační lyžař ji sjede v běžném provozu za tři čtvrtě hodiny. Amatérský lyžař se sportovní průpravou se dostane ke dvaceti minutám. Špička dojíždí pod 15 minut.

REPORTÁŽ: Dejte si pekelný sjezd

GIANT SLALOM: Schlag das Ass!

Nassfeld závod se jel zatím naposledy v březnu 2020
Pro veřejnost
INFO: Schlag das Ass

Schlag das Ass! znamená v němčině Poraž eso! Tím lyžařským esem je bývalý rakouský reprezentant Armin Assinger přezdívaný Ass. Pokud myslíte spíš na německou vulgaritu, jste vedle.

Assingera můžete zkusit předjet na jeho domácích sjezdovkách v rakouském Nassfeldu. Nejdelší obří slalom světa měří 25,6 kilometrů a převýšení je impozantních 6400 metrů. Do výsledného času se počítá nejen doba strávená na sněhu, ale také dvě stoupání ve stromečku, šest lanovek a jeden vlek.

Bojuje se nejen mezi brankami, ale současně o nejlepší místa na lanovkách. Taktika je velmi důležitá.

Startuje se na vrcholu Gartnerkofel (2195 m). Závodníci vyrážejí na trať po dvacetičlenných skupinách každé dvě minuty. Obří slalom začíná stometrovým bruslením do mírného kopečku. Už tady se dělí zrno od plev. Z nepřehledného chumlu kombinéz, helem, holí a lyží se po chvilce utvoří had lyžařů a ti jeden po druhém najíždějí do první brány.

Bezpečnostní pravidla platí jako na obyčejné sjezdovce. Odpovědnost má jezdec přijíždějící zezadu. Nikdo nesmí zbytečně kličkovat a případně bránit ostatním v předjetí. Na lanovku se nastupuje podle pokynů vlekařů a signálů automatického odbavovacího systému.

FREERIDE: Freeride World Tour

Tetnuldi (Gruzie) 22.-28. února 2026
Fieberbrunn (Rakousko) 5.-10. března 2026
Haines Alaska (USA) 15.-22. března 2026
Verbier (Švýcarsko) 28. března - 5. dubna 2026
Jen pro pozvané závodníky

Freeride World Tour, neboli světový pohár jízdy ve volném terénu na lyžích a snowboardech, má na programu pět závodů. Závodí se v disciplíně Big Mountain. Vyhraje, kdo sjede volným terénem nejlepší, nejtěžší a nejelegantnější trasu. Rozhodčí při tom hodnotí ještě styl každého lyžaře a snowboardisty. Čas je pouze pomocným kritériem. Každý jezdec jede ve stejném terénu dvě jízdy. Započítává se mu jen lepší z nich.

U mnoha závodníků to však vypadá, že jim jde o jediné - přežít. Pořadatelé každoročně vybírají lavinózní i skalnaté terény, nebezpečné severní stěny a někde se dokonce lyžuje i mezi stromy.

Dostat se do Freeride World Tour není nic jednoduchého. Lyžař či snowboardista se musí zúčastnict několika kvalifikačních závodů nižší náročnosti a pokud možno je vyhrát. Nejbližší se pravidelně jezdí na slovenském Chopku. Potom teprve může zájemce doufat, že ho pořadatelé pozvou do hlavních závodů.

Systém světového poháru je neúprosný. Po prvních třech závodech se odřízne od celého startovního pole pouhých 26 jezdců (12 lyžařů, 5 lyžařek, 5 mužů na snowboardu a 4 ženy na snowboardu). Ti se kvalifikují do posledních dvou podniků soutěže. Pro diváky je to velmi atraktivní formát, ale závodníky stresuje.

VIDEO: Freeride World Tour 2014 vyhráli nováčci

SPEED: Mistrovství světa v rychlostním lyžování

Sälen 5.-6. března 2026
Jen pro závodníky s licencí FIS
INFO: FIS Speed Skiing

I nejodvážnějším se na startu třesou kolena. Nejrychlejší lyžaři planety zažívají pocity pilotů formule 1, protože se řítí z kopce rychlostí přes dvě stě kilometrů za hodinu. Aby se se pohybovali nejrychleji za všech lidí, kteří nepotřebují motor a spokojí se jen se svými svaly.

Ital Ivan Origone drží rekord 255 km/h. Jeho krajanka Valentina Greggio 247 km/h je nejrychlejší ženou. Úctyhodné jsou hodnoty i v dalších kategoriích: snowboard 203 km/h a horská kola na sněhu 223 km/h. Na hranici etiky je výkon třináctiletého chlapce Axela Joirise, který trať prolétl rychlostí 195 km/h. Poněkud směšně pak vyznívá stejných 195 km/h české dvojice Jan Lesák a Martin Bauer, která jezdila společně v tandemu na jednom páru lyží. Nejrychlejším Čechem je Radek Čermák, který zajel 237 km/h.

Rychlostní lyžování se jezdí na strmých sjezdovkách určených speciálně na tento druh lyžování. V motoristické terminologii jde vlastně o letmý kilometr. Tratě dosahují průměrný sklon 60 %. Pro srovnání: běžné černé sjezdovky mívají sklon okolo 30 %. Svah je prolitý vodou a sníh ztvrdlý na led, ale to je dnes běžné v jakémkoliv sjezdu Světového poháru.

Prvních tři sta až čtyři sta metrů slouží na rozjezd. Nejvyšší průměrná rychlost se měří v následujících 100 metrech. Posledních zhruba půl kilometru je určeno ke zpomalení a zastavení rozjetého lyžaře. Nikde není žádná zatáčka, boule ani terénní vlna. Ty by závodníky vynesly do vzduchu a pád by byl strašlivý.

Na světě existují zhruba tři desítky tratí pro rychlostní lyžování. Nejslavnější je ve francouzském skiareálu Les Arcs. Jeho nadvládu ale v posledních letech přebírá Vars, kde se pravidelně jezdí mistrovství světa a světové poháry. Další známé tratě jsou vybudované v italské Cervinii pod Matterhornem a ve švýcarském Verbier. Čím vyšší nadmořská výška, tím je řidší vzduch a lyžaři se řítí rychleji.

Závodníci využívají speciální vybavení, které je tvrdě regulované pravidly Světové lyžařské federace FIS. Technologicky by šlo zajít dál, ale nebezpečí pro lyžaře by bylo neúnosné. Lyže měří maximálně 240 cm, jsou široké do 10 cm a nesmí vážit více než 15 kg. Vázání je bezpečnostní, integrální přilba má kapkovitý tvar, hole měří minimálně 1 m, boty se mohou používat jen běžně prodávané v obchodech a na lýtka se připevňují aerodynamické spoilery. Kombinéza z polypropylenu má minimální tření o vzduch a v případě pádu i o sníh.

Pokud si chcete vyzkoušet, jaké to je, když se závodníci řítí bílou plání, můžete to za poplatek vyzkoušet. Obvykle je to možné po závodech, kdy zůstává trať upravená. Organizátoři vám půjčí vybavení a pustí vás z nejnižšího nájezdu. Pokud se osvědčíte, můžete postoupit o kousek výš. Nejlepší rekreační lyžaři startují z hranice měřeného letmého kilometru a vynechávají tedy jen startovní padák. Dobří amatérští lyžaři dosahují rychlostí přes 110 km/h.

OUTDOOR V KOSTCE: Nejrychlejší lidé bez motoru

SKIALPINISMUS: Patrouille des Glaciers

Zermatt 13.-19. dubna 2026
Pro veřejnost
INFO: Patrouille des Glaciers

Skialpinismus je esence veškerého lyžování. Běhá se do kopce, leze s cepínem po skalách, lyžují se strmé svahy, závodníci se navzájem jistí horolezeckým lanem na ledovcích, překonávají se lavinové terény, závodí se ve dne i v noci. Každé družstvo si musí v případě problémů ve vysokých horách pomoci samo.

Ikonický závod Patrouille des Glaciers spojuje Zermatt s Verbier přes Arollu. Pořádá ho švýcarská armáda, ale je otevřený také pro elitní civilní závodníky i sportující veřejnost. Odtud také pochází název: v překladu zní vojenská hlídka na ledovci. Každé družstvo má tři lyžaře.

Pořadatelé pečlivě kontrolují povinné vybavení, do kterého mimo lyžařské výbavy patří také lavinový vyhledávač, sněhová lopata a sonda, helma, horolezecký úvaz, lano, karabiny, čelová lampa, batoh a předepsané náhradní oblečení.

Trať vede přes vysokohorská sedla i vrcholy známých jmen. Skialpinisté na ní překonají převýšení přes 4 kilometry a ujedou téměř 60 km. Většinu trasy zdolají na lyžích – nahoru s nalepenými stoupacími pásy a dolů s utaženým sjezdovým vázáním. Několikrát musejí nazout horolezecké mačky, vzít do rukou cepíny a šplhat do strmých ledovatých úbočí, nebo překonat ostré skalnaté hřebeny. Ledovcové úseky je povinné zdolat navázaní na jistícím laně.

Nejrychlejší tým zdolal Patrouille des Glaciers při optimálních sněhových podmínkách za pět a půl hodiny.

Dodejme, že do trojlístku nejsledovanějších skialpových závodů s podobnou obtížností jako švýcarský Patrouille patří ještě italský Trofeo Mezzalama (koná se každý lichý rok, tedy nejbližší závod se pojede v dubnu 2027) a francouzský Pierra Menta (11.-14. března 2026).

CROSSCOUNTRY: Nordenskiöldsloppet

Jokkmokk 28. března 2026
Pro veřejnost
INFO: Nordenskiöldsloppet

Jste unaveni z Jizerské padesátky? Děsí vás devadesátikilometrový Vasův běh? Pak není Nordenskiöldsloppet nic pro vás. Nejdelší běžkařský závod světa měří 220 kilometrů! Časový limit je 30 hodin. Vítězové stlačují čas pod 12 hodin.

Běžkaři jedou klasickým stylem ve Švédsku za polárním kruhem po upravených stopách. Trasa vede laponským územím z vesničky Purkijaur přes turistické centrum Årrenjarka do městečka Jokkmokk.

Nordenskiöldsloppet se konal jen jednou roku 1884 a obnoven byl až roku 2016. Vědec a polárník Adolf Erik Nordenskiöld tehdy uspořádal klání 18 mužů na lyžích, aby dokázal, že lze uběhnout 220 kilometrů v zasněženém terénu bez cest. Domorodý Pava Lars Nilsson Tuorda to zvládl za 21 a půl hodiny. Důvod závodu při tom nebyl sportovní. Nordenskiöldovi totiž nevěřila vědecká obec, že o rok dříve vyslal právě vítězného sámského lyžaře během průzkumné výpravy do Grónska a on zdolal se svým druhem tak obrovskou vzdálenost. Výsledkem jejich túry bylo zklamání. Očekávalo se, že Grónsko je zasněžené a ledovaté jen na pobřeží, kdežto uvnitř ostrova mají být zelená údolí. Sámové na lyžích dokázali, že to není pravda a že celé Grónsko je zamrzlý ostrov.

Mimochodem: Světový rekord v běhu na lyžích za 24 hodin je 476 km bruslařskou technikou a 472 km klasickou technikou.

Článek vyšel v tištěném časopisu Premium Ski  o zimních sportech.