Johannes Putz, majitel mnoha lyžařských služeb na Hochkar.
Kuba Turek
SDÍLEJ:
Svítá. Proužek světla se objevuje na obzoru za Grossglocknerem, Hochschwabem a Schneebergem. Vídeň ještě spí. Guga Hö! Lyže se rozjíždějí po prázdné sjezdovce do nezřetelné hloubky skiareálu Hochkar.
Ranní přípitek před chatou Geischlägerhaus (1770 m).
3. února Gemeindealpe 10. února Annaberg 17. února Annaberg 24. února Gemeindealpe 3. března Hochkar 10. března Ötscher 17. března Ötscher 24. března Hochkar
Sraz vždy 6:30 h u dolní stanice lanovky. V ceně 99 E je občerstvení na uvítanou a čaj u ohniště, mostviertelský brunch na horské chatě, průvodce hovořící německy a anglicky, skipas do 12 hodin. Nutno předem objednat na Dolní Rakousko.
"Když říkám Guga Hö u nás v Mostviertelu, Vídeňák mi nerozumí," lišácky se usměje lyžařský instruktor Adi Aigner. "Pro nás to je rychlé probuzení a přeneseně také úžas nad něčím, co nás překvapí." Tento výraz použije domorodec z Dolního Rakouska, když je po ránu svěží jako rybička.
Lyžování za svítání
Pod názvem Guga Hö se koná ve čtyřech nejlepších dolnorakouských lyžařských střediscích zajímavá atrakce: ranní lyžování na sjezdovkách, než se otevřou pro veřejnost.
V půl sedmé ráno ještě než se rozední, hoří oheň před hotelem JoSchi pod hlavní lanovkou na Hochkar. Trousí se k němu pár hotelových hostů. Jedna dvojice si přivstala a přijela autem z údolí od Dunaje. Všichni se dáme sladké či slané pečivo ke snídani, zapijeme to čajem nebo kávou v hotelovém bufetu a už nás lyžařský instruktor vede k lanovce.
VIDEO Ranní lyžování Guga Hö Hochkar
Na sedačkové lanovce se vznášíme v neurčitém prostoru, jak už to na přelomu noci a dne bývá. Nahoře se trochu rozhýbeme, pár základních cviků protáhne po ránu nemotorná těla a instruktor nás ještě nutí na zahřátí proběhnout pěšky krátký slalom.
Obrysy terénu se slévají
Má to svůj účel. První jízda přes rozedněním není žádná procházka rozkvetlým sadem. Není pořádně vidět pod lyže, ani čelovky nepomáhají, terénní útvary splývají v jednu šeď. Lyžovat se musí naslepo a nejdůležitější je cit v nohou. Řídíme se dvěma základními hesly: Pružnost a Opatrnost!
Další dvě tři jízdy jsou už lepší. Proužek světla na obzoru se pomalu rozšiřuje, terén začíná být čitelný. Sjezdovky máme pro sebe. Jezdí nás po nich asi dvacet, a tak se občas radostně shledáme jako ztracení mořeplavci, než že bychom si překáželi. Jednou za čas zahlédneme fotografa, který nám pořizuje záběry na památku.
Kulinářský zážitek v horské chatě Geischlägerhaus
V 9 hodin se podává brunch v horské chatě Geischlägerhaus na vrcholu Vorgipfel Hochkar (1770 m). Je to poctivá snídaně v selském stylu Mostviertel. Napřed zve Johannes Putz na skleničku hruškového lehce alkoholického perlivého moštu a potom na východoalpskou klasiku Zirbenschnaps (limbu vylouhovanou do pálenky). Johannes je majitelem impéria JoSchi, do něhož na Hochkaru patří hotel, ubytovna, horská chata, hospoda, půjčovna lyží, lyžařská škola a prodejna sportovních potřeb.
Švédský stůl v jídelně chaty je plný typických specialit - na talíř si nakládáme salámy, sýry, vajíčka, marmelády, jogurt, několik druhů chleba. K pití je jablečný či hruškový cider. Ne nadarmo má region Mostviertel název po ovocném moštu. Kdo chce, dostane smažená vajíčka, volká oka se šunkou a na závěr se podává Kaiserschmarren, tradiční rakouské sladké jídlo připomínající český trhanec. Už se ani nechce vstávat od stolu.
Pomalu se ale začínají trousit první lyžaři v běžném provozu skiareálu. Proto vyrazíme i my, abychom si ještě užili poloprázdné svahy. První hodinu - dvě se potkáváme prakticky jen se školními výcvikovými zájezdy a postaršími dvojicemi lyžařů. Všichni jsou, jak se na rakouské poměry sluší, zdvořilí a ohleduplní.
Lyžujeme celé dopoledne. Hochkar se zaplňuje, ale místa na pořádné oblouky je tu pořád habaděj.
Zimní sezona se blíží a ceny rostou. Stejný let z Prahy do Innsbrucku přitom může mít na dvou webech jinou cenu. Někdy se liší i podle toho, z jaké země se na něj díváte.... celý článek
Pětatřicetilitrový batoh Ortovox Peak je ušitý pro skialpinistické výpravy, ale my ho k velké spokojenosti využíváme také na horolezectví a horskou turistiku.
Když jsme před 11 lety poprvé spluli starou Vltavu z Kořenska k Podolskému mostu, věděli jsme, že půl století nikdo neviděl, jak řeka vypadala, než ji zatopil Orlík. Mysleli jsme si, že
Není chuť na dlouhé lezení, plavání ani cyklistiku. Přesto máme volnou neděli a chce se nám ven. Skočíme tedy po ránu do vlaku a z hlavního města se necháme odvézt na periferii.
Exkluzivní zámek Opočno pod Orlickými horami měl v pokladnici vždy nesmírné množství peněz. Vedlejší městečko Dobruška jim sloužilo jako hospodářská základna. Jejich majitelé Trčkové a po nich Colloredové ovšem nedokázali finanční sílu
VIDEO
FACEBOOK
TWITTER
INSTAGRAM
PINTEREST
ENGLISH
Kuba Turek
