Lyžařská jarní klasika: 5x turistika po hřebenech

Běžkování v Česku má mnoho výhod. Hlavní trasy jsou výborně značené v terénu. Hustá síť cest a silnic umožňuje začít i skončit túru v podstatě kdekoliv i kdykoliv. Každých pár kilometrů narazíme na hospodu či restauraci, ať lyžujeme v nejznámějších skiareálech, nebo v zapadlém horském údolí.

Většina cest vede skrz lesy, ve kterých se lyžaři schovávají před větrem. Relativně nízká nadmořská výška zaručuje po většinu zimy jen mírný mráz. K jaru šplhají teploty přes poledne třeba až na deset stupňů nad nulou, ale stále leží dost dobrého sněhu na cestách.

Pozor ovšem na oblečení! Počasí se v českých horách velmi rychle mění. Bunda v batůžku na zádech a čepice na hlavě je tady povinností, i když po ránu svítí slunce a je bezvětří. Česká pohoří totiž leží o mnoho severněji než známější Alpy, a schytávají z první ruky větry, mraky a vánice, které se ženou stovky kilometrů ze severu od Baltického a Severního moře přes polské a německé roviny.

Krkonoše

Zimní inverze, horský hřeben nad mraky, ostré slunce září na bílý prašan. Tak vypadají ve vrcholné zimě Krkonoše. Obětujme tedy víkend, opusťme pošmourné nížiny a vyražme na nejkrásnější lyžařskou túru v Česku. Je to víkendový přejezd hraničního hřebene nazvaný Cesta česko-polského přátelství. Přechod pohraničního hřebene Krkonoš není žádnou sváteční vycházkou ani kondiční vyjížďkou ve sportovním dresu. Je to opravdová turistika. Na túře jde v první řadě o daleké výhledy a zdolané hory. Do cesty se staví i nejvyšší česká hora Sněžka (1602 m). Stopa bývá často zapadaná sněhem, odfoukaná až na ledový podklad, nebo naopak rozrytá od lyžařů, kteří v prudkých sjezdech berou běžky na ramena.

Nejvhodnější je začít v Harrachově, kam jezdí autobus, vlak anebo lze zaparkovat auto na hlídaném parkovišti. První den se končí v horském hotelu Špindlerova, anebo se odtud sjíždí autobusem dolů do Špindlerova Mlýna, a druhý den se sem stejným způsobem vrátí. Kompletní Krkonoše končí druhý den v Žacléři na nádraží.

Šumava

Mekka českých běžkařů nabízí široké lyžařské dálnice po mírně zvlněných lesnatých hřebenech. Pod horami funguje promyšlený systém skibusů, které ráno rozvážejí a večer svážejí lyžaře do městeček a vesnic, kde jsou ubytováni. Hlavní trasa nazvaná Šumavská magistrála propojuje celou Šumavu. Je možné si vybrat jen některou část na jednodenní výlet, nebo se vydat na několik dnů s běžkami do lůna zasněžené krajiny. Magistrála je po celé délce pravidelně upravovaná rolbami. Trasa začíná ve velkém skiareálu Železná Ruda, kam jezdí rychlíky, dálkové autobusy a lze tady dobře zaparkovat na hlídaných parkovištích. Vede okolo nejvýznamnějších šumavských jezer a přírodních rezervací až na největší českou přehradní nádrž Lipno. Odtud pokračuje už pod německým názvem do rakouského skiareálu Hochficht.

Z Šumavské magistrály lze jednoduše odskočit do českých, německých a rakouských zimních středisek, kde je kromě sjezdovek také velké množství perfektně upravovaných běžkařských okruhů. V Česku je to především turistická Kvilda a sportovně zaměřený Zadov (žije a trénuje tady olympijská vítězka Kateřina Neumannová), v Německu Mitterdorf a Philippsreut, v Rakousku Schöneben.

Krušné hory

Krušné hory jsou nejdrsnější české hory. Čekejte tady časté mraky, vítr a náledí. Přes všechny nejvyšší vrcholky včetně Klínovce (1244 m) vede upravovaná široká stopa pro klasiku i bruslení. Je příjemné, že často míjí hospody a obce, kde se dá schovat před případným nečasem.

Krušnohorská magistrála začíná v lyžařském areálu Telnice, který je hromadnou dopravou napojený na nedaleké krajské město Ústí nad Labem. Jede se stále po horském hřebeni, mírně zvlněná trasa střídá jízdu v lese, po holých kopcích a také po pláních rozlehlých rašelinišť. Končí na Božím Daru v nejlepším běžkařském areálu (zde bydlí a trénuje dvojnásobný vítěz Tour de Ski Lukáš Bauer). Až sem je to dvoudenní lyžařský výlet. Ještě jednou tolik je ale možné pokračovat do Chebu. Musíme se ovšem smířit s krajinou bez upravovaných stop, v kraji bez restaurací a silnic.

Jizerské hory

Ideální hory pro běžkaře! Sice se prudce zvedají nad údolími, ale nahoře, kam se dá dostat autem nebo autobusem, se z nich stává rovina. Nevelké výškové rozdíly tisíc metrů nad mořem jsou terénem pro běžecké lyžování jako z pohádky.

Náhorní rovina nemá jasný hřeben, a tak pod pojmem Jizerský magistrála se rozumí systém strojově upravovaných stop. Páteří zdejšího běžeckého lyžování je Jizerská magistrála. Není to jedna běžkařská trať, ale celý horský areál s pěti větvemi, které se stýkají a kříží v několika místech. Patří do ní 115 kilometrů perfektně upravovaných stop pro klasiku i bruslení. Kdo v Česku neběhal v Jizerkách, není běžkař!

Jeseníky

Hřebenová túra Jeseníků podle mnoha lyžařů předčí svojí krásou vyhlášenou hřebenovku Krkonoš. Druhé (moravské) a první (české) nejvyšší pohoří vedou nevyhlášenou válku o pověst nejlepšího lyžování v Česku. Krkonoše nabízejí více restaurací, hotelů a další turistické infrastruktury. Jeseníky mívají lepší sníh více dní v roce. Nejvyšší hora v České republice je sice krkonošská Sněžka (1602 m), ale nejvyšší bod je vrchol televizního vysílače na Pradědu (1653 m) v Jeseníkách.

Hřebenová túra Jeseníků se jezdí na lyžích obvykle za dva dny. Začíná v sedle Skřítek, kam jezdí autobusy. Stopy vedou buď přímo po hřebeni (vyšlapané od turistů), nebo v úbočí pod ním (upravované rolbami). Hřeben překračuje několik silnic, vrcholí Pradědem a končí na Ramzové, kam jezdí rychlíky a autobusy.