Valfréjus byla důležitá francouzsko-italská spojnice a neustále se o ni bojovalo

Není divu, protože tato část Savojských Alp byla po celou lidskou historii neklidná. V údolí Maurienne těžili kvalitní železo možná už Keltové, ale určitě Římané, poté patřilo výnosné území království Sardinie, roku 1860 ho získala Francie, 1940 ho obsadila sousední Itálie a po Italech přišli brutální Němci.

Zatímco vybudování železničního tunelu pod masivem Fréjus roku 1871 snížilo obchodní význam horské cesty přes ledovcové hory, politika posléze vedoucí k 1. a  2. světové válce posílila její strategický význam.

Francouzi nad Modane a Italové u Bardonecchia průběžně rozšiřovali cestu Route du Fréjus jako součást dálkového spojení průmyslových měst Lyon a Turín. Silnice sjízdná pro auta byla otevřena 1890.

VIDEO Valfréjus - Lavoir a Notre-Dame du Charmaix

Souběžně ovšem svá území opevňovali. Francouzi sázeli na několik velkých pevností, kdežto Italové na větší množství malých pevnůstek. Nevraživost obou států došla tak daleko, že od série obřích pevností Maginotovy linie, která se táhla údolím Maurienne, se oddělila částečně samostatná Malá Maginotova linie. Bunkry a pevnosti vysoko v horách střežily především silnici přes Col du Fréjus, ale také několik vedlejších sedel schůdných pěšky.

Maginotova linie se ubránila

Roku 1940 podnikla Itálie pokus o invazi do Francie. V okolí sedel Fréjus a Cenis se ukázalo, že Francouzští vojenští inženýři měli nad italskými nepřáteli navrch. Proběhl zde kuriozní několikadenní boj těžkými zbraněmi umístěnými v bunkrech na obou stranách hranice. Francouzi se ubránili. Zvláště pevnůstka Ouvrage du Lavoir se vyznamenala při obraně proti dělům, ale také proti italským pěšákům.

Nakonec to ovšem Francouzům nebylo nic platné, protože válečná štěstěna se přiklonila k Italům na jiných místech fronty a Francouzi byli nuceni opustit vojenská stanoviště a i s civilisty byly evakuováni z údolí Maurienne do vnitrozemí.

Roku 1943 Italy vystřídali Němci, kteří vypálili mnoho městeček a vesnic. Přesto roku 1944 bylo údolí  překvapivě lehce dobyto spojenci zpět.

Francouzští vojáci se z Maginotovy linie stáhli až na přelomu 60. a 70. let 20. století, kdy se Francie vyzbrojila atomovými bombami, a kvůli tomu uznala, že bunkry už nejsou pro obranu důležité.

Abychom historickou exkurzi dotáhli až do současnosti, dodejme, že vedle železničního tunelu byl roku 1980 otevřen také silniční tunel. Od roku 1969 vedla z lokality Charmaix u Modane na Punta Bagna sedačková lanovka, která měla být základem pro obrovský skiareál propojující italská a francouzská lyžařská střediska. To se neuskutečnilo a zdá se, že nikdy neuskuteční. Otevření menšího skiareálu Valfréjus se konalo 1983.

OKOLNÍ SKIAREÁLY: Lyžařská pohoda Maurienne

Booking.com

Lyžařský sjezd Route du Fréjus

Vyjíždíme lanovkou z Valfréjus na nejvyšší bod Punta Bagna (2737 m). Po modré sjezdovce Combe objíždíme ze severu jezero Arrondaz, doleva se odpojuje černá sjezdovka Bagna a my se ocitáme v pravotočivé zatáčce, kde se sjezdovka stáčí dolů k jezeru (2700 m). Pokud je dobrý a bezpečný sníh, sjezdovku opustíme doleva a držíme se v traverzu co nejvýše. Někde tady pod sněhem vede letní cesta. Klesající traverz nás dovede až na nejnižší sedlo v hřebenu, což je Col du Fréjus (2541 m).

Pokud není možné traverzovat nad sjezdovkami, sjedeme po upravené trati Combe do výšky 2570 m, odbočíme doleva a krátce sjedeme k letním salaším. Odtud jdeme na pásech téměř vodorovně k jihovýchodu na sedlo. 

V sedle konečně začíná náš vysněný nekonečný sjezd po staré silnici Route du Fréjus. Má úctyhodné převýšení 1500 metrů a délku 18 kilometrů. 

Sjíždíme mírně k jihozápadu, okolo zmíněných salaší, a stáčíme se k západu na dolní stanici lanovky Envers. Jsme na dně údolí Arrondaz. Jím protéká potok Rusissea d´Arrondaz, který proráží údolí na západ sedlem Pas du Roc (2323 m). Nad ním vpravo na severu zahlédneme pevnost Ouvrage de Pas du Roc.

Sedlem prochází modrá sjezdovka Jeu (ve volném překladu jednoduchá a lehce zvládnutelná). Traverzuje na západ pod skalnatým vrcholem Petit Argentier. Tady pozor na laviny! Pokud je sjezdovka zavřená, tak to znamená, že nejspíš právě tady sjedou velké masy sněhu přes trať. Nebezpečí hrozí hlavně k jaru, tedy v dubnu, když se blíží konec zdejší lyžařské sezony. 

Po loukách bez značení a neupraveným terénem se sjezdovka stáčí k severu a míří dolů podél potůčku Torrent de Pierre Froide (studená kamenice). V mlze se tu špatně orientuje a zabloudění znamená sjezd do nebezpečných lavinových svahů.

Když přijedeme k malé přehradní nádrži na potoce Ruisseau du Charmaix, jsme v bývalé osadě a poté vojenské oblasti Lavoir (1920 m). Znovu najedeme na značenou a upravenou sjezdovku. Jmenuje se Piste du Lavoir. V létě je tady parkoviště, odkud se vyráží na pěší túry do hor. Teď v zimě se sem dostane leda sněžný skútr nebo rolba.

Vpravo nad námi se ve svahu černají obrovská kasárna. Ačkoliv se stavěla od konce 1. světové války, nikdy nebyla dokončena, a vojáci je okolo roku 1970 opustili nedostavěná. Dnes část z nich slouží pro zemědělskou výrobu. Vlevo vysoko ve svahu je vidět pevnost Ouvrage du Lavoir.

Sjezdovka prochází skalnatou soutěskou, kterou chránily železobetonové bunkry, které vidíme dodnes. Po pravé ruce si neodpustíme prohlídku krátké štoly s pěkným portálem. Udělali jsme dobře, protože ledové krápníky tvoří pohádkovou kulisu. 

Sjezdovka nás vede v četných serpentinách po silnici Route du Fréjus okolo funkčních soukromých chat i zbořenin až na okraj zimního střediska Valfréjus (1560 m). Tam se změní na jednodušší zelenou a jako Rue des Bettets nás přivede na náměstí k dolní stanici hlavní kabinové lanovky. Arrondaz.

Valfréjus projdeme s lyžemi na ramenou, protože jdeme po hlavní silnici, kudy přijíždějí všechna auta, autobusy a náklaďáky z Modane. Za posledním parkovištěm odbočíme doleva s kopce dolů po dlážděné cestě lesem. Není příliš široká, na lyžích je tady potřeba hodně brzdit pluhem. Je také nutno dávat pozor na turisty, kteří přicházejí zespoda. Je to cesta určená především pro vyznavače sněžnic.

Za zatáčkou se najednou objeví jakási brána přes cestu a za ní starý most přes vodopády potoka Ruisseau du Grand Vallon. Když přijdeme blíž, ukáže se, že je to neobvyklá poutní kaple Notre-Dame du Charmaix (1535 m) zasvěcená Panně Marii. Kaple byla sice postavena roku 1401 a později stále opravována a obnovována, ale historie předcházející kapličky, snad pouhého oltáříku vytesaného ve skále vedle jeskyně, která mohla sloužit jako ochrana před špatným počasím, se ztrácí v mlhách. Kroniky píší, že tam byla černá madona od nepaměti.

Pravdou nejspíš je, že každý, kdo tady musel překonat divoký ledovcový potok, se rád pomodlil za zachování života i majetku.

Klesáme lesní cestou, která bývala horskou silnicí a dnes je turisticky značená jako Via Alpina, podél dnešní silnice až pod dálnici. Zde se vyplatí ji opustit, sjet padesát výškových metrů lesem kolmo dolů na silnici a odskočit si půl kilometru ke starému ústí železničního tunelu du Fréjus (1123 m). Stojí před ním historická lokomotiva.

Odtud sejdeme pěšky po silnici na nádraží do Modane (1080 m) nebo počkáme na místní autobus.

 Doporučené vybavení

* Lavinové vybavení: vyhledávač, sonda, lopata - nezapomeňte se předem informovat na lavinou situaci!
* Lyžařská výbava: lyže, hůlky, boty, lyžařské brýle, helma
* Turistická výbava: batoh 25 l, čelovka, mapa nebo GPS, lékárnička, mobil
* Teplé oblečení: čepice, kalhoty a bunda, rukavice, funkční prádlo, ponožky, fleece nebo softshell.
* Peníze, doklady, pojištění, fotoaparát nebo kamera.

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě