Vysokohorské sjezdy v Tatrách

Všechny přírodní krásy Vysokých Tater jsou nahuštěné na necelých třiceti kilometrech. V jednom dnu se dá stihnout výstup i sjezd z každého štítu. V Tatrách navíc nejsou ledovce, a tak nehrozí pád do trhliny.

Výstupy na chaty

Největší atrakcí a zároveň dobrým sportovním výkonem jsou výstupy k horským chatám. K chatě na Popradském plese (dříve Kapitána Morávky) a na Slezský dům se dá vyjet na běžkách.

Po cestě k chatě U Zeleného plesa (dříve Brnčalova) je místy tak prudké stoupání, že je rychlejší hodit lyže na ramena a jít pěšky. Téryho a Zbojnickou chatu lze dobýt jen v pohorkách a s lyžemi připnutými na batohu nebo na skialpinistických lyžích s nalepenými stoupacími pásy.

Nejobtížnější výstup vede k chatě Pod Rysy (dříve Váha), kam se dokonce kvůli jednomu skalnímu prahu s nataženým lanem obouvají stoupací železa.

Prošlápnuté cesty

Všechna stoupání k tatranským chatám jsou si dost podobná. Hodinu až dvě vede cesta lesem a teprve na hranici kosodřeviny se náhle objeví horní patro doliny i s chatou. Tam je pro mnoho turistů nastává okamžik pravdy. Zatímco v lese bývá tvrdý sníh a klid, najednou začne foukat a unavení lyžaři se boří do hlubokých návějí nebo naopak rozmoklé sněhové břečky.

Nejméně příjemné chvíle prožívají výletníci, kteří vyrazí k Zelenému plesu. Po výstupu z lesa se ještě hodinu kličkuje podél potoka, než je vidět chata.

Sjezdy od chat si mnozí lyžaři triumfálně vychutnávají, protože cesty bývají projeté od rolby nebo aspoň sněžného skútru. Zatímco výstupy trvají dvě až tři hodiny, návrat se dá zvládnout podle odvahy za dobu od čtvrthodiny do jedné hodiny.

Kuba Turek pro Radio Beat
AUDIO Tatranské sjezdy
(22 MB, WAV, 4:46 min)

Královské sjezdy

Vrcholem všech zážitků, které si může lyžař ve Vysokých Tatrách užít, je některý z vysokohorských sjezdů žlaby nebo strmými pláněmi, kde se kromě občasných lyžařů objeví nanejvýš dvojice horolezců či zatoulaný kamzík. Převýšení takového sjezdu může být až patnáct set metrů a délka přes deset kilometrů, což se klidně vyrovná mnoha alpským trasám.

K tomu je ovšem potřeba mít alpskou turistickou výzbroj - skialpinistické nebo telemarské lyže, stoupací pásy a za tvrdého sněhu i stoupací železa a cepín. Na vysokohorské sjezdy by se měli vydávat jen ti, kdo své lyže ovládají za každé situace.

Na lyžaře v terénu bývá mnohdy komický pohled, protože balancování na jedné lyži, nechtěné záklony, hluboké předklony a ruce s hůlkami připomínající větrný mlýn nejsou nic neobvyklého. Na ledových plotnách, hlubokém prašanu či mokrém sněhu totiž není nic platná vytříbená technika carvingových specialistů či sjezdovkových elegánů s nohama u sebe.

Přechod celých hor

Romantici, kteří nechtějí za zády nechat jen upravené tratě, ale i celou civilizaci, přecházejí během několika dní celé hory jen s batohem na zádech. Vysoké Tatry se dají přejet za dva až tři dny, ale jedná se o obtížný podnik. Je při něm nutné mít s sebou horolezecké zkušenosti i vybavení.

Proto jsou na lyžařské přechody oblíbené především vedlejší Západní Tatry a Roháče. Centrální část hor je sice skalnatá, ale je možné ji obejít přes boční hřebeny. Přechod celého pohoří se dá stihnout za tři až pět dní. Za tu dobu lyžař nepotká jedinou chatu a musí spát ve sněhových záhrabech nebo stanu. Když má štěstí, narazí na jednu či dvě skupinky podobných turistů jako je on.

Nejkrásnější lyžařské túry v Tatrách

Baranie sedlo (převýšení 1500 m) - velkolepý sjezd nabízí všechno, co Tatry umožňují. Začíná prudkým kuloárem, který mnozí lyžaři raději scházejí. Pokračuje obrovským asi kilometr dlouhým kotlem do úzkého žlebu, kterým v létě protéká vodopád. Na jaře v něm bývá až dva metry vysoký ledový práh. Prudkou strání se sjíždí na zamrzlé Zelené pleso a k chatě na jeho břehu. Potom už zbývá jen sjezd lesem k autobusové zastávce Biela Voda. Výstup a sjezd si naplánujte na celý dlouhý den.

Prielom (převýšení 1300 m) - dlouhý, ale nepříliš obtížný sjezd. Ze sedla Prielom se sjíždí prudkým svahem ke Zbojnické chatě. Kosodřevinou a lesem stále mírně dolů na horní stanici kolejové lanovky Hrebienok. Sáňkařskou dráhou na vlak do Starého Smokovce. Pozor na nebezpečí lavin z Prielomu.

Východná Vysoká (převýšení 1400 m) - sjezd pro odvážné s třemi prudkými stupni začíná ve Studeném sedle vzdáleném deset minut chůze od kamenitého vrcholu. Nejprve se sjíždí širokým, ale strmým žlabem k úpatí Guľatého kopce. Okolo něj vlevo nad sráz, který končí kamennou bariérou. Nad ní se nesmí upadnout. Dále dolinou nad další stupeň, kterým se sjíždí ke Slezskému domu. Po značené a většinou prošlapané cestičce lesem na vlak do Tatranské Polianky. Nelze podnikat za lavinového nebezpečí.