Je tu opět Filmový festival Karlovy Vary

V roce 1945 a 1947 se konaly v Karlových Varech a Mariánských Lázních první nesoutěžní filmové přehlídky, které už se počítaly jako filmové festivaly?

3. MFF Karlovy Vary 1948

Poprvé se konala soutěžní přehlídka a vítěznému filmu byla poprvé udělena Velká cena Křišťálový glóbus, která se stala trvalou součástí karlovarského festivalu, i když se její podoba v průběhu let měnila. Centrem festivalu se stal karlovarský Grandhotel Pupp, v té době přejmenovaný na hotel Moskva.

Vítězným snímkem se stal polský film Osvětim (Ostatni etap) režisérky Wandy Jakubowské. Cenu za režii obdržel americký režisér William Wyler za film Nejlepší léta našeho života.

6. MFF Karlovy Vary 1951

Poprvé zasedala mezinárodní porota, aby hodnotila snímky v soutěži. Předsedou poroty byl stejně jako v řadě následujících let A. M. Brousil.

V letech 1953 a 1955 se festival nekonal. Od poloviny padesátých let se ve festivalovém programu objevují filmy ze třetího světa. Díky celosvětovému zájmu o tyto snímky a také jistému mezinárodnímu uvolnění přivítal festival mnoho významných tvůrců ze západní Evropy, zejména Francie a Itálie.

Prestiž festivalu se také zvýšila jeho zařazením organizací FIAPF mezi A-festivaly v roce 1956.

Cesta z Karlových Varů do Moskvy

Bohužel vzhledem k založení filmového festivalu v Moskvě a politickému rozhodnutí konat v socialistických zemích jen jeden áčkový festival ročně, byl karlovarský festival donucen střídat se v letech 1959 až 1993 s moskevským festivalem.

Sověti se snažili ovlivňovat i porotu, byly tu hlavně pokusy politických machinací a zásahy do odborné stránky festivalu. Tím pádem se festival v Moskvě a také v Karlových Varech stal pro mnohé filmaře nepřijatelným. Organizátoři karlovarské přehlídky si dělali reklamu hlavně v SSSR a to se jim zřejmě nevyplatilo.

Stále víc se ale ukazovalo, že zatímco filmových festivalů bylo hodně, kvalitních filmů bylo poskrovnu.

Čtěte o hotelu: Krabice od bot Thermal

Československý film sice získával ceny v zahraničí, ale doma nebodoval. Protože se promítal jen na festivalu a dál se mezi diváky sotva dostal. V roce 1966 se dokonce ve Varech stalo, že hlavní cenu Křišťálový globus si neodnesl nikdo, a cena tak poprvé skončila v depozitáři.

Sovětské filmy o válečných hrdinech

Pamatuji si jako kluk, že jsme na sovětské filmy odmítali chodit, protože byly všechny stejné. Stejná hesla, samí čestní soudruzi a proti nim stáli zlí imperialisti s nenávistnou tváří plnou vzteku z toho, jak komunismus vzkvétá. Ve válečných sovětských filmech bojovali rudoarmějci proti německé přesile a vždy vítězili. Žádní ruští zajatci nebo Vlasovci neexistovali. V nejhorším případě gerojóvé umírali s otevřenýma očima a s výkřikem "Ať žije Stalin báťuška!"

Američané a Angličané vůbec nebojovali, jen válečnou vřavou procházeli v kravatách a čistých uniformách a Němci se jim houfně vzdávali. Američané hrdinně neumírali jako Rusové, protože na ně Němci nestříleli, a když tak omylem. O tom, že celý tento náš kraj osvobodili Američané se nesmělo mluvit (nás přece osvobodila Rudá armáda), a když to někdo ve škole řekl nahlas, byly jeho rodiče povoláni do školy, kde jim bylo vyhrožováno zatčením. Mluvilo se jinak ve škole než doma. Učitelé byli zbabělí nebo zfanatizovaní a my museli mlčet nebo jen přikyvovat.

Zpátky k filmům – jediné zahraniční filmy, které se sporadicky promítaly, byly z Francie nebo Itálie. Anglické, nebo nedej Bůh americké filmy se k nám nedostaly. Promítaly se jenom sovětské snímky, jako Příběh opravdového člověka, Balada o vojákovi, Pád Berlína a desítky dalších podobných.

KOUPÁNÍ.cz: Hotelový bazén Thermal

Zobrazit místo Turistika na větší mapě