40 uzlů na windsurfu? Ano, v Krušných horách.

Pokoušíš se překonat na prkně rychlost 40 uzlů (74,1 km/h). Proč zrovna tolik, a kde se tenhle nápad zrodil?

Rychlost 40 knotů je pro nás windsurfaře trochu taková psychologicko-magická hranice. Jedete-li pomaleji, i když třeba 70 kmh, je to pořád legrace a zábava. Když ale překročíte tuhle metu, začíná jít do tuhého. Když to dáte, můžete si říct, že jste jel opravdu rychle a jste dobrej jezdec. Nápad s projektem 40 knots jsem dostal, když jsem jel jednou právě kolem Přísečnice a foukalo. Uviděl jsem ideální místo na rychlou jízdu na windsurfingu zasazené do netknuté přírody. Tehdá jsem si říkal, že by bylo super, kdyby jsem si to jednou mohl na této zakázané vodě vyzkoušet. Povedlo se.

Kolikrát jsi to už zkoušel? Co je na tom nejnáročnější?

Do dnešního dne jsme odjeli čtyři pokusy. Tři z nich byly na Přísečnici a jeden na Myslívském rybníku. Co se týká náročnosti, tak konkrétně na Přísečnici se ukázalo, že tam díky několika menším lesům na březích fouká dost poryvový vítr, což není pro speed windsurfing ideální, neboť potřebujete stálý vítr. Nejnáročnější je tak být ve správný čas na správném místě a chytit ten nejsilnější poryv. Další náročnou věcí nejen pro mě ale i pro celý team je pak určitě zima, vítr a déšť. Jelikož u nás fouká většinou jen s příchodem studené fronty a většina pokusů proběhla v listopadu, je jasné, že byla vždy vlezlá zima. Je velice náročné strávit v neoprenu celý den na větru v pěti stupních Celsia a dešti.

Máš daný nějaký horizont, do kdy by si chtěl, aby to vyšlo?

Rozhodli jsme se, že bychom chtěli projekt ukončit v polovině letošního roku a to jak s úspěšným tak i neúspěšným koncem. Větru a dešti pořád ještě nedokážeme poručit, což je ale nakonec dobře.

Existuje možnost, že se ti pokus kvůli špatnému počasí vůbec nepodaří?

To se určitě stát může. Větší část úspěchu je závislá na počasí resp. na kvalitních větrných podmínkách a ty byly v minulém roce u nás v Čechách špatné. Přísečnice úplně zklamala. Náladu nám zlepšil alespoň poslední pokus na Myslívském rybníku poblíž Klatov v polovině listopadu, kde jsem zajel zatím nejvyšší rychlost 68,86 km/h okamžité maximum. Snad bude v letošním roce takových dní více.

Proč sis vybral právě vodní nádrž Přísečnice?

Přísečnici jsme vybrali pro ideální podmínky, které tam jsou a které k našemu projektu potřebujeme, to znamená hladká voda a dobrý vítr v nikým nedotčené přírodě. Jelikož je ale Přísečnice nádrž s ochranným pásmem, kde je jakýkoliv přístup k vodě a samozřejmě do vody zakázán, požádali jsme správce této přehrady Povodí Ohře o udělení povolení a nakonec jsme ho na několik pokusů dostali, za což samozřejmě velice děkujeme. Je pro mě čest, že mohu být první a zároveň i poslední surfař, který se může na tomto nádherném místě o prolomení rychlosti 40 knotů pokusit.

A když tu rychlost pokoříš, už máš další plán?

Před čtyřmi lety jsme s kamarádem a dalším skvělým českým windsurferem Ondrou Erbi Erbanem, který již bohužel není mezi námi, uskutečnili projekt Keepin’alive, který byl o životním stylu a windsurfingu českých riderů v Jižní Africe a v roce 2008 se mi podařilo na Nechranicích úspěšně uspořádat windsurfingovou akci H2O Battle, která byla ve své době určitě největší akcí svého druhu, a jejíž náplní byl závod ve slalomu, freestyle exhibice a výstava všech windsurfingových značek na českém trhu. Do budoucna určitě ještě něco podniknu. Pár věcí se mi už honí hlavou, ale chce to čas. 40 Knots CZ ještě neskončil!

Trávíš hodně času na vodě. Jaký máš vztah k přírodě?

Jelikož jsem vodní živel, tak mám samozřejmě k přírodě velice pozitivní vztah, protože mi umožnujě dělat to, co mám rád. Je fantastický pocit, když jste na vodě mimo civilizaci jen s vodu, větrem a zvířaty. Teprve tam zjistíte, jak jsme my lidé jen malé figurky uprostřed dobře fungujícího stroje. Proto je potřeba přírodu chránit, neničit ji a starat se o ni. Když to neuděláme, tak nám to vrátí a líbit se nám to nebude.

Windusrfingu se věnuješ už od třinácti let. Je to rodinné dědictví, nebo si ten sport objevil sám?

Dostal jsem se k windsurfingu přes svého otce, který jezdil a závodil již v osmdesátých letech. Bydlíme v Chomutově, takže jsme byli velmi často v Nechranicích na přehradě, kde znám dneska každý kámen. I má mladší sestra jezdí a je to pro nás oba životní koníček.

Dá se windsurfingem uživit?

Pokud patříte mezi nejužší světovou špičku, tak ano. Je tady příležitost, dostat se do mezinárodních teamů, kde je určitě lepší finanční zázemí než u nás, a také je šance na uzavření zajímavých kontraktů. Pokud jste ale odkázáni sami na sebe, pak je to velice těžké zvláště pak u nás, kde windsurfing nepatří mezi zrovna preferované sporty. Já mám to štěstí, že mi v tomto ohledu manažersky pomáhá se sponzory můj otec. Díky jejich podpoře mohu jezdit už jedenáctou sezónu a snad nebude poslední.

Kdybys mohl zmínit dva tvé dosavadní závodní úspěchy, které by to byly?

Nejvíce vzpomínám na účast na olympiádě 2004 v Aténách. Byl to výsledek pěti let dřiny a odříkání, kterým jsem si splnil jeden ze svých životních snů. Snažím se také proniknout do PWA Tour, což je vlastně nejprestižnější světová profesionální windsurfingová tour. Rád vzpomínám na světový pohár v Koreji z roku 2010, kde jsem zajel 28. místo, a světový pohár v Rakousku z roku 2009, kde jsem skončil 26.

Vrátím se ještě k PWA Tour, nejprestižnější světové profesionální tour. Co pro tebe účast na takovém závodě znamená?

Pro mě osobně určitě ježdění s těmi nejlepšími jezdci na světě. Stát na startovní čáře s legendami světového windsurfingu a občas je i v rozjížďce porazit je pro mne pocta, splnění dalšího svého snu a ohromná výzva být ještě lepší.

Podle čeho si vybíráš místa na trénování?

Těch kritérií je několik. Obecně to samozřejmě musí být destinace, kde se dá jezdit a kde je potřebné zázemí k tomu, abych se mohl koncetrovat jen na ježdění. V dnešní době ale sám už moc nikde nejezdím, a tak se domlouvám s kamarády z PWA tour, co plánují oni a podle toho se většinou zařídím, abychom mohli trénovat společně a jezdili tak maximálně efektivně. No a v neposlední řadě jsou důležité finance. Když si něco nemůžu dovolit, musím pak vymýšlet náhradní řešení. Nejlépe se však cítím v Kapském Městě v Jižní Africe, a když jsem v Čechách, je mým druhým domovem vodní nádrž Nechranice.

Můžeš nám přiblížit, jaký je život profesionální windsurfera?

Krásný ale těžký zároveň. Navenek to vypadá, že pouze jezdíme po světě, bavíme se a užíváme si života bez jakýchkoliv problémů, ale tak to samozřejmě není. Za tím vším cestováním a užíváním stojí spousta práce, dřiny, peněz a námahy. Dvanáct měsíců v roce na cestách, stres ze závodů a výsledků, zranění a zdravotní potíže. To vše k našemu životu patří. Na druhou stranu všechno špatný mizí, když stojíte na pláži v Jižní Africe, jen vy a vlny a jdete si zajezdit pouze pro radost. Neznám moc hezčích pocitů. Každopádně ještě pořád tento způsob života svým způsobem miluju a za nic bych ho nevyměnil.

Nakonec mě napadá, zda máš vlastně čas na soukromý život a co děláš, když už jsi doma?

Času je málo, ale soukromý život mám. Mám skvělou přítelkyni, která mému stylu života rozumí (tedy doufám) a částečně ho se mnou i sdílí. To je velká výhoda. Samozřejmě jsme od sebe často vzdáleni přes polovinu zeměkoule, ale o to více si vážíme času stráveného společně. A co dělám, když jsem doma? Určitě se nenudím. Jelikož jsem vystudovaný právník a nerad bych všechno zapomněl, tak částečně pracuji jako právní poradce, k tomu vedu windsurfingový club na Nechranicích a do toho musím plnit všechny sponzorské závazky, které nekončí jen na vodě. I při tom všem si ale najdu volný čas na všechny normální věci jako je televize, restaurace, společenské akce apod. Snažím se nic a nikoho nezanedbávat.

Zobrazit místo Krušné hory na větší mapě