Našlapávací snowboardová vázání – slepá ulička?

Odhadem 99 % snowboardistů používá na sjezdovkách měkké, freestylové vázání, neboli strap in. To je původně určeno na skoky, U-rampu a předvádění triků na sjezdovce a na různých překážkách. Také pokud se často přechází, uplácává skokánek nebo jen tak zevluje na sněhu.

Většina snowboardistů však přejde od parkoviště k pokladně, vyveze se lanovkou a sjede sjezdovku – podobně jako lyžaři.

Freestylové vázání versus našlapávací

Pokud pomineme čistě slalomová, tvrdá vázání, do kterých se leze v přezkáčích podobných těm lyžařským, existují na snowboard vázání typu step on. Někdy se jim také říká step in. Do nich se připevní bota jedním našlápnutím. Ubyde tak otravná nutnost často sedat na zem a štelovat plastové pásky.

Některá freestylová vázání umožňují centrální zapínání vzadu, což nasazování trochu ulehčuje. Těm se říká rear entry binding nebo flow. Do nich se nazouvá jak do pantoflí v běžných freestylových botách a vzadu se přiklopí opora s přezkou.

Ale u našlapávacích snowboardových vázání jen našlápnete speciální botou a jedete. Tedy pokud se trefíte a nemáte na botě příliš mnoho sněhu. S trochou cviku to jde zvládnout i za pomalejší jízdy, třeba na vleku. To když nechcete jet na snowboardu jako na koloběžce.

Systémy od různých značek nejsou navzájem kompatibilní. A jsme možná u jádra problémů. Navíc možná budete terčem výsměchu od pravověrných snowboardistů.

Systémy Burton SI a Rossignol SIS

Žádný z nich se příliš nerozšířil a jsou historií. Oba systémy vznikly přibližně ve stejnou dobu v devadesátých letech. Narazit na ně lze nyní jen zřídka. Burtonův současný systém se jmenuje Step On a je nyní asi nejrozšířenější.

VIDEO Našlapávací vázání Rossinol na snowboard

Systém Rossignol SIS má výhodu, že jej lze zapnout i s trochou sněhu na botě. Z prkna téměř nic nečouhá a můžete dát prkno pohodlně do lyžařského vaku s lyžemi. V krajním případě dojde k přimrznutí některé kovové části mechanismu, ale po pár cvaknutí na prázdno dojde k uvolnění.

Mám ho již 10 let z druhé ruky odkudsi ze švýcarské půjčovny a nic se na vázání ani botě nepokazilo – mechanismus je kovový a přiměřeně těžký, nenamáhané díly jsou z plastu. Ale je jasné, že pokud bych chtěl jiné boty, při jejich shánění bych se pořádně zapotil. Chůze ve šněrovacích botách na Rossignol SIS s jednou páskou spíše připomíná chůzi v lyžařských přezkáčích, byť mají jednoduché přepínání chůze/jízda.

Mezi další systémy patří například K2 Clicker, který se v průběhu let vyvíjel a stále se vyrábí. Našlapávacích systémů bude pravděpodobně po světě více a řada z nich se na náš bezvýznamný trh nejspíš nedostala. Nyní je volbou číslo jedna asi Burton, který se poučil z předchozích nezdarů a systém přepracoval. A jezdci si oproti freestylovému vázání pochvalují lepší kontrolu nad jízdou.

Dobrý nápad, ale obtížně prodejný

Tržní propadák ze step on systémů obecně dělá především vysoká cena bot a vázání a omezení kompatibility na jednu značku. Dále bude asi panovat nedůvěra ve složitost mechanismu oproti freestylovým páskům (byť občas praskajícím) a specifické smýšlení snowboardové komunity.

Nevýhodou je také vyšší hmotnost bot oproti freestylovým, protože musí být vyztuženější a být opatřeny kovovými díly. I když poslední verze od Burtonu se v provedení blíží těm tradičním freestylovým.

Boty u současného Burtonu Step On mají zadní oporu ve vázání, proto nemusejí být tak tuhé oproti starším systémům, kde bota drží na 2 bodech a musí mít kus vázání přidělaný na sobě.

Jen ze začátku to chce při našlapávání trochu cviku a mohou potrápit dlouhé kalhoty. Se zahlcením mechanismu sněhem příliš problémy nejsou.