Jeden ruksak nestačí

Mnozí turisté jsou přesvědčeni o platnosti zákona velkých ruksaků: "Čím větší batoh, tím se do něj vejde více zbytečností."

Univerzálních šedesát litrů

Optimální objem zavazadla pro letní putování po horách, stopařský výlet po Evropě nebo třeba týdenní výlet s partou na chatu je někde mezi padesáti a šedesáti litry. Za takový batoh zaplatí zákazník pět set až sedm tisíc korun.

Do města nebo odpolední vycházky se hodí jednoduché batůžky v cenách od dvou set do tisíce korun, na týdenní expedici zase obrovský batoh o objemu sedmdesát až devadesát litrů za několik tisíc korun s mnoha úložnými prostory.

Batůžky o objemu do čtyřiceti litrů poslouží při jednodenních výletech do přírody. Obvykle přijdou na několik set korun, ale cena značkového zboží se může vyšplhat až k několika tisícům korun.

Co nemáš, to nepotřebuješ

Kdo není schopen do batohu zabalit ešus nebo karimatku a rozvěšuje je na popruhy batohu zvenku, měl by si koupit batoh raději větší.

Dlouholetá turistická zkušenost ovšem na druhou stranu velí kupovat ruksak menší - čím má totiž turista v zavazadle více místa, tím méně zvažuje, co s sebou skutečně potřebuje. Zabalí do něj zpravidla více zbytečností a batoh má těžší.

Záda a víko

U batohů nad padesát litrů by neměly chybět výztuhy zad skryté uvnitř konstrukce batohu, hrudní popruh a bederní pás, který přebírá část nesené váhy.

Důležité je víko, které dokonale kryje vstup do plného i poloprázdného batohu. Na něm by měla být vnější kapsa na mapy, brýle, opalovací krém a pár maličkostí. Kapsa ukrytá pod víkem slouží pro uložení dokladů a peněz.

Kapsy jen pro někoho

Jestli kupovat batoh s mnoha kapsami, nebo bez nich, je věcí nejčastějšího použití. Obecně platí, že čím náročnější akce budeme podnikat, tím méně kapes by měl batoh mít.

Zcela bez zadních a postranních kapes jsou batohy určené pro horolezce, kteří se potřebují dostávat skrze úzké soutěsky a skalní komíny, kde by kapsy překážely.

Také lyžařské batohy a ruksaky určené pro slézání roklí (canyoning) a zajištěných horských cest (feráty) mají kapes málo. Naopak cestovatelé a pěší turisté kapsy ocení.

Popruhy a dělená komora

Všichni bez rozdílu by měli dbát na popruhy po stranách a na zádech, které umožňují na batoh připnout cokoliv. Nikdy nevíte, zda neponesete stan připoutaný na batohu, protože se vám dovnitř nevejde, nebo cepín, lyže, horolezecké lano, či třeba barel s vodou.

Větší batohy mívají hlavní komoru rozdělenou. Je to výhodně pro ty, kdo s sebou berou spací pytel. Je oddělený od hlavního prostory, nešpiní se a když ho večer vyndají, nemusejí napřed vysypat celý obsah ruksaku.

Někdy se hodí také zapínání batohu z boku nebo ze zadu. Na rozdíl od nasypávání veškerého vybavení klasicky ze shora, je možné věci do batohu pohodlně umístit ze strany jako do skříně a stejným způsobem je zase vyndat. Toto řešení je ovšem na úkor pevnosti konstrukce a používá se tedy spíše pro lehčí pěší turistiku, než pro adrenalinové akce.

Speciální ruksaky

Málokdo dnes vystačí s jedním batohem. Výrobci totiž prodávají speciální zavazadla na mnoho druhů sportu.

Výhradně na kolo je určen cyklistický batůžek o objemu do dvaceti litrů. Dno má oproti batohům pro pěší turisty značně vysoko, aby nebránil vstupu do kapes cyklistického dresu. Neměl by na něm chybět ani upevňovací kříž pro přilbu, reflexní pásky, očko pro přichycení blikačky a zástěrka chránící v dešti bedra cyklisty.

Horolezci a jeskyňáři vyžadují štíhlé batohy s jednoduchým obrysem, aby se boční kapsy, očka a popruhy nezachytávaly o výstupky skal a umožňovaly průlez úzkými místy. Horolezecký batoh by navíc měl mít vzadu poutka na přichycení jednoho až dvou cepínů a dvojice stoupacích želez.

Skialpinistické batohy jsou řešené tak, aby mohly nést připevněné lyže. Umožňují to pevné popruhy a umělohmotné destičky na bocích. Aby se poloprázdný batoh s lyžemi nekymácel, musí mít pevná záda.

Speciální batoh je určený pro populární dálkový běh a závody typu survival. Účastníci několikadenních závodů v přírodě, kde se jezdí na kole, plave, běhá a leze po skalách potřebují batoh, který dokonale sedí na zádech, a je proto opatřen několika kompresními popruhy, které ho přitáhnou k tělu. Batoh je na ramenou a na zádech zcela hladký, a tak nedře ani po mnoha hodinách intenzivního pohybu.

Zcela jinou podobu má cestovní batoh, což je textilní kufr opatřený ramenními popruhy a bederním pásem. Pokud ho majitel používá například v letadle jako kufr, jsou pásy schované a nepřekážejí. Při pěším přesunu si ho může nasadit na záda jako batoh. Součástí bývá jedna odpojitelná kapsa, která se dá nosit jako městský batůžek.

Voda na zádech i v batohu

Největší potíže mají majitelé batohů s vodou. Buď jim teče dovnitř, protože prší, nebo ji naopak do ruksaku nemohou dostat, protože se jim tam nevejdou láhve s pitím, případně jim teče po zádech, jelikož se potí.

Do každého batohu při dlouhotrvajícím dešti teče. Ač jsou vyrobeny s nepromokavých materiálů a konstrukce je sebelépe vymyšlená, vždy se do nich vlhkost dostane. Některé batohy mají proto na boku nebo ve dně našitou kapsičku a v ní pláštěnku na batoh. Pokud nic takového váš batoh nemá, je možné batohovou pláštěnku koupit ve specializovaném turistickém obchodě.

Dešti tedy lze zabránit v promáčení batohu, ale záda budeme mít mokrá v každém případě. Firmy se sice chlubí "revolučními odvětrávacími systémy," ale žádné se zatím nepodařilo zabránit naprostému promočení zad za chůze s větším batohem. S tím je nutné počítat.

Poslední vymožeností moderních batohů jsou pitné vaky, které lze připevnit do zvláštních prostor. Plastové vaky na vodu jsou skladné, lehké a dá se z nich pít pomocí hadiček i za chůze. Na druhou stranu se musejí vymývat speciálními chemickými prostředky a musíme se o ně starat lépe, než o plastové lahve, které po použití zmačkáme a vyhodíme do nejbližší popelnice.

Čtěte také: Rosa na kolejích