Barrandova jeskyně u Berounky

Tradičně jsme prošli kolem Karlštejna, dále naše kroky směřovali do starých lomů Mexiko a Malá a Velká Amerika. V lesích jsme prozkoumali ještě pár štol a to včetně slavné Hagenky. Radost nám zkazili lomaři, jelikož štolu zadělali dráty a betonem.

Bez svědků

V jedné ze štoliček jsme se schovali před deštěm a uvařili oběd. Potom jsme se začali ubírat k Barrandově jeskyni. Neustále pršelo a podvečerní hodina se blížila. Zdálo se nám nejlepší jít do jeskyně až večer, kdy nebude tolik lidí okolo. Do ideálních podmínek nám nahrával i vydatný déšť.

Pomalu jdeme podél Berounky. Na cestě kousek od vstupu do jeskyně stojí dvě auta. Začínám být nervózní, že by tu přeci jen někdo byl. Po dalších padesáti metrech míjíme kluba stočeného statického lana, odhadem tak dvě stě metrů.

Cedule pomáhá v orientaci

"Takovýhle lana se nepoužívají na obyčejné horolezectví," obrácím se na Radka. Oba jsme se na sebe zkroušeně podívali. Jdeme k ceduli u naučné stezky, která označuje místo, kde strmý kopec tvoří úžlabinu a tou se stoupá ke vchodu do Barrandovky.

Na ceduli vidíme nákres rozsáhlého systému chodeb plazivek. "Do háje!" Skupina několika lidí přichází ze shora. Chvíli čekáme a kamuflujeme náš úmysl prohlížením cedule. Nakonec skupinka odchází, bere lana a auty odjíždí pryč. Chvíli ještě čekáme a potom jdeme.

Záhadné lano

Nejprve lezeme do strmého kopce. "Rychle, rychle," pobízíme se, abychom se co nejdříve dostali z dohledu od cesty. Blátivým stoupáním přicházíme až k místu, kde začíná skála. Nejdříve zkouším vylézt normálně a co to! "Tady je nějaký lano a vede nahoru, co teď?" obracím se šeptem na Radka. "No co, když už jsme tady, půjde dál," odpovídá s utrápeným výrazem.

Tak se vydáváme dále vzhůru s pomocí toho záhadného lana, které vede někde z vršku. Já jdu jako poslední, a když jsou už všichni na skále, přitáhnu se za lano já. Přitáhnu se a lano sjede ke mně. Přitáhnu se ještě jednou a znovu. Lano však pořád ne a ne držet. Z ničeho nic se odshora ozve: "Co to děláte?"

Po tom výkřiku oba s Radkem zbledneme. Doufáme, že nám nedají pokutu, že chodíme, kam nemáme. "Dobrý, můžete si to smotat," po tiché chvilce zamlouváme vzniklou situaci. Ve skrytu duše se modlíme, aby to nebyli nějací zapřísáhlí speleologové-ochranáři.

Když už to vypadá, že je všechno ztraceno, ozve se shora: "Počkejte, já vám to ještě přivážu, ať můžete vylézt nahoru." Vyšplháme až ke vchodu a všichni jdeme dovnitř jeskyně. Jako poslední poděkuji kamsi nahoru za keříčky, kam ani nevidím a také vejdu do tmy.

Dvě propasti

Tak jsme tu! Teď už jen doufáme, že nás tu nikdo nenačapá. Sejdeme do míst, kde jeskyně klesá a je třeba slanit dolů přes dvě průrvy, které se černají jako hluboké studny. Uvážeme lana, přestrojíme se do sedáků a jdeme na to.

Překonání první průrvy je pěkná zabíračka. Propast je táhlá, stěny kluzké. Postupuji po malých krůčcích s nohama roztaženýma, postupně povolují osmu. Chvilku odpočívám a přichází druhá a ještě horší díra. Nohy mám rozkročené, že mě div nechytá křeč do kyčle.

Následují stresující okamžiky, kdy slaňují prckové. První to na začátku vzdá a vrací se zpět, druhý jde v pohodě. Třetí překoná první díru za mého usilovného radění, ale na konci druhé se mu smekne noha. Chytám ho za bundu a vytahuji na plošinku. Moje kolena se klepou ještě když slaní i poslední člen výpravy.

Jílovité plazivky

Radek zůstává nahoře a dohadujeme se na čase, do kdy se musíme vrátit. Vyrážíme s heslem "Vzhůru dolů."

Sjíždím po břiše dolů do jeskyně, která je místy jen dvacet centimetrů vysoká. Proplížíme se několika tunýlky, sem tam je síňka, ve které si člověk může odpočinou a dokonce i kleknout. Do prudkých jílových svahů se to prosmekává a člověk se po nich plazí jako po ledě.

Mikina se mi občas vyhrnuje až k bradě a čelovka se občas do plazivky nevejde i s hlavou. Před sebou proto tlačím v jedné ruce čelovku a v ruce druhé fotoaparát zabalený v igelitu.

Hlubinná kniha

Konečně dorážíme na místo, kde si každý vytvoří svou jílovou sošku a zapíše se do notýsku. Jako je na skalách vrcholová kniha, tak tady je hlubinná kniha.

Obracíme to zpět, posléze se navazujeme a šplháme nahoru. Když se všichni dostáváme na povrch, je něco kolem půlnoci.