Dobytí hradu Sion je záhadné

Půdorys nevelké stavby ukazují zachovalé základy.

Zikmundův škůdce

Hrad postavil jako správní centrum panství a své sídlo Jan Roháč z Dubé. Jenomže člověk často míní a doba ještě častěji mění. Bývalý vojevůdce nebyl první ani poslední, kterého osud zaskočil.

Politický vývoj Roháče postaví na stranu nekompromisních nepřátel císaře Zikmunda. Ten nelení a prohlašuje ho zemským škůdcem. Obležení hradu na sebe nedává dlouho čekat.

Kruté oblehání?

Obléhání trvá plné čtyři měsíce, posádka se urputně brání. Až válečná lest císařských vojáků jednu z posledních bašt husitství zdolává. Podkopávají se pod hradbami a hrad dobývají.

Sion byl dobyt 6. září 1437 a již za tři dny byl hejtman se svými druhy v Praze mučen a pověšen.

Alespoň tak to líčí v rozsáhlé publikaci České dějiny její autor Silvius Piccolomini, pozdější papež Pius II. Ale v souvislosti se Sionem přicházejí na řadu pochybnosti.

Nebyl to mocný hrad

Rozloha hradu je přibližně šedesát krát čtyřicet metrů. Nejedná se tedy o mocnou opevněnou stavbu, spíše o hrádek. Piccolominim uváděných devadesát obránců by se tam při sebevětší snaze prostě nevešlo. A pokud, čirou náhodou ano, kam by asi umístili zásoby nejméně na čtyři měsíce?

Nestřílelo se tolik

Ještě dnes je možné ve zříceninách narazit na kamenné koule z praků oblehatelů. Našlo se jich zatím kolem stovky. Středověká válečná taktika nebyla nijak složitá a náročná. Při obléhání hradu byly vždy k dispozici alespoň dva praky. Každý z nich dokázal vystřelit čtyřicetkrát za den. Kolik koulí by to muselo být za čtyři měsíce?

Neválčilo se tak moc

V šedesátých letech minulého století zříceniny podrobně prozkoumali archeologové. Ze všech nálezů představovaly válečné předměty nějakých pět procent. Je to poněkud málo. U ostatních hradů, zničených po dlouhodobém obléhání, jde o pětašedesát až devadesát procent.

Navíc archeologové nenašli žádné pozůstatky po údajném podkopání hradu, nebo dokonce jen samotných hradeb.

Nebyl to Zikmund, ale Roháčův synovec

Velitel obléhatelů Hynek Ptáček z Pirkenštějna byl synovcem Jana Roháče. Čtyři měsíce urputně bojoval, ale Sion dobyl jen pár dní před příchodem posil netrpělivého císaře Zikmunda.

Nebylo co pít

To nejlepší na konec. Na "nedobytném" hradě není studna. Ani jímka, kterou by šlo odněkud napustit, nebo studánka či pramínek. Jediný zdroj vody, bez které čtyři měsíce nevydrží ani nejdrsnější válečník, je říčka Vrchlice. Sice malý kousek od hradu, ale za hradbami. Představa přestávky v boji, během které si obránci skočí k potoku pro pár věder vody, je neskutečná.

Nebyl to chudý husita

Je to trochu moc náhod na jeden malý hrádek, pozdějším papežem označovaný za pevný a nedobytný hrad. Jak to všechno skutečně bylo, ví snad jen skupina duchů, podle pověsti střežící poklady Jana Roháče z Dubé.

Duchové nám určitě nic neprozradí, a tak můžeme alespoň přemýšlet o záhadě středních Čech. Našla by se zde ještě jedna nesrovnalost. Ve škole nám přece vždy tvrdili, že husité si byli naprosto rovni a neměli žádný majetek. Vše přece naházeli do kádí na rynku. Ale že panství a finance na stavbu hradu měl čirou náhodou právě hejtman…?

Zobrazit místo Turistika na větší mapě