Hlučín: Bunkry, kam se podíváš

Zemské slezské muzeum spravuje a rekonstruuje čtyři objekty předválečného opevnění v Hlučíně - Darkovičkách. Od nejlehčí po nejtěžší pevnost.

Muzeem provádí Petr Kuchař, který vás doslova zahrne lavinou informací. Vybrali jsme pro vás to nejpodstatnější.

Areál československého opevnění Hlučín-Darkovičky

Každá pevnost má číslo podle pořadí, ve kterém stojí, krycí název a odolnost. Ta se počítala podle tlouštky stropu.

Prvním objektem muzea je bunkr Obora. Mezi posádkou byl i rotný Švarc, který se později zúčastnil s výsadkovou skupinou atentátu na Heydricha.

Dále je v lese objekt Štípky, který měl jako jediný maskovací nátěr, ty ostatní byly natřené tmavě. V roce 1945, když přešla fronta, byl bunkr naplněn municí a odstřelen. Stropní deska se přetrhla a půlka stropu se ve vzduchu opačně převrátila a dopadla zpět na bunkr.

Další bunkr Orel je součástí nedostavěné tvrze U Orla. Tvrzí se rozumí několik pevností propojených chodbami. Orel je ponechaný ve stavu, v jakém byl v roce 1945, ale předtím byl ještě cvičně postřelován německou armádou. Strop má tři a půl metru a protože měl být součástí tvrze, tak je v něm navíc šachta do hloubky dvaceti šesti metrů. Pak je kousíček chodby, ale ta je zaslepená. Zbytek už se nestihl dostavit, protože přišel Mnichov. Když Němci v roce 1945 ustupovali, odstřelili schodiště v šachtici. Po válce zde bylo plno smrtelných úrazů. Někdo tam šel ze zvědavosti, někteří si chtěli vzít armaturu na výstavbu rodinných domků a spadli dolů. Celkem si objekt Orel po válce vyžádal 18 lidských životů!

Celý název objektu, v kterém se provádějí návštěvníci, je MO-S-19-Alej. MO je úsek opevnění, čili Moravská Ostrava, S je srub, 19 je pořadí od Bohumína a Alej krycí název.

Zde se mezi objekty ještě táhne protitankový příkop, za ním protipěchotní a vpředu protitankové překážky. Kolem pevnosti byl do hloubky čtyř metrů uložen lomový kámen. Kdyby dopadl granát, síla výbuchu by se rozložila mezi škvíry a utlumila. Kámen ale francouzští vojáci, coby váleční zajatci, v roce 1941 vybrali a použili na stavbu silnic.

Železobetonový monolit

Betonáž pevnosti proběhla ve dnech 21. až 27. srpna 1936. Za šest dnů dělníci zpracovali téměř dva tisíce kubíků betonu a 150 tun armatury. Hrubá stavba trvala šest týdnů, z toho dva týdny bylo technologické volno. Po 210 dnech byl objekt kompletně vyzbrojen, vybaven a předán armádě.

Práce prováděla firma Nekvasil z Prahy a při betonáži se posílaly betonové vzorky do Prahy, kde se prováděly zkoušky odolnosti. Strop má tloušťku 2,5 metru, čelní stěna 2,75 m. Hlavní zdi jsou železobetonové a boční příčky z cihel. Poslední řada cihel se nahradila vrstvou korku zalitého asfaltem, což mělo za úkol tlumit pružení železobetonu.

Přečtěte si také, jak vypadají bunkry na Hlučínsku v zimě!

Češi stavějí pevnosti v Jugoslávii

Každá pevnost je šitá na míru podle terénu. Okolí Darkoviček je unikátní tím, že je to nejstarší úsek pevností a ještě hodně pod francouzským vlivem. Kdybychom šli od Antošovic u Bohumína směrem k Hlučínu, tak uvidíme, jak se pevnosti před očima mění. Zmenšují se, střílny se přehazují, vzduchotechnika se mění, vstupuje do toho ryze český prvek.

Naši technici šli poté stavět Rupnikovu pevnostní linii do Jugoslávie, takže z žáka se stal učitel.

Zvony se odvážely k Atlantiku

Rekonstrukční práce na Aleji začaly až v roce 1984. V bunkru, kromě některých zárubní, nebylo nic. To, co návštěvnící vidí dnes, je posháněné po celé republice.

V závěru rekonstrukce byly na křídla objektu umístěny dva zvony. Jsou dovezeny z Milostovic u Opavy a váží 25 tun. Kopule pochází z Orlických hor, je z ocelolitiny a váží 49 tun.

V kopuli byli dva muži, kteří obsluhovali kulometné dvojče. Ve zvonu byl kulomet a hlavně periskop, kterým se řídila palba ze střeleckých místností. Z místností padaly vystřelené nábojnice do příkopu, který je pod střílnami. Kromě odpadní funkce také zamezoval nepřátelským ženistům přístup ke střílnám.

Podlaha zvonu se dá výškově nastavit. Zvony byly z kvalitního pancíře, a proto je Němci vytrhávali a podobně jako děla odváželi na Atlantický val. Zbývající zvony najdeme v dnešním Polsku, na východní linii německého opevnění.

PANORAMA: BUNKR ALEJ DARKOVIČKY
Kliknutím na uveřejněný snímek otevřete velké panorama.

Dveře váží 690 kilogramů

Vlastní vstup chránily dvě střílny. Dále je ještě na rohu granátový skluz, kterým se házely granáty, aby se v hluchých prostorách nemohl nikdo ukrývat. Vstup dále chrání mříž, střílna pro strážného a dvoje pancéřové dveře. Vstupní dveře vážily 690 kg. Chodbička je zalomená, aby se nedalo střílet dovnitř.

Prostor mezi prvními a druhými dveřmi sloužil k vyrovnání tlaku vzduchu, něco jako přetlaková komora. Vzduch se do pevnosti nasával mřížkami, pak šel přes prachové a chemické filtry a znovu se rozváděl ventilátorem. Tím vznikl přetlak a zplodiny, které vznikaly při střelbě, se dostaly ven a chemické látky se nemohly dovnitř.

Vše zajištoval vlastní zdroj elektřiny, diesel agregát, který se ale bohužel původní nedochoval. Kdyby došlo k výpadku elektřiny, nastoupil by ruční pohon.

Zbraně

Hlavní zbraně v pravé střelecké místnosti jsou dvě. Pevnostní protitankový kanon, vzor 36, ráže 47 mm. Dostřel děla je 5895 metrů, kadence 35 ran za minutu. Co bylo nejdůležitější, ve své době na vzdálenost 1100 metrů prostřelil všechny čelní pancíře, to znamená v roce 1938 tloušťku pět centimetrů. Proto byl později o tyto zbraně takový ohromný zájem ze strany Německa.

Kanon má kapalinové, brzdometné zařízení ve válci a je spřažený s těžkým kulometem. Je tady i původní univerzální optika, dá se použít jak pro kulomet, tak pro dělo.

Celkem bylo v objektu umístěno 3648 protitankových granátů a v hlavním skladišti 486 200 kusů kulometné munice.

Tajné složení betonové směsi

Na exponovaných místech je plechování stropu, protože při zásahu těžkým granátem strop pružil a od pnoucí armatury by mohly uskakovat odštěpky. Půltunová letecká bomba ale udělala do betonu jen šedesáticentimetrovou díru. Proto celou válku pátrali Němci po složení této směsi.

K vidění je i původní, plně funkční ústředna z roku 1936 a dva polní telefony.

Posádku tvořilo 36 mužů. Ti měli zásoby na dva týdny boje v obklíčení. Dole je hlavní ložnice pro mužstvo, šest dvoulůžek určených pro 24 vojáků. Poddůstojníci měli každý vlastní postel.

Splachovací záchod

Pevnost má kromě dvou pater ještě vlastní studnu s hloubkou 47,9 m a také rezervoáry na pitnou a spotřební vodu. Toaletní mísy byly litinové a splachovací, to byla novinka na našich pevnostech. Vedle mísy byl na zemi poklop - vstup do vyměňovací nádoby pod objekt. Poklop je v drážce s olejem, aby nešel dovnitř zápach. Trubkou nad záchodem se metan odváděl nad pevnost.

Zobrazit místo Turistika na větší mapě

Doprava

Opevnění Darkovičky se nachází severně od Hlučína nedaleko Ostravy. Přijedeme vlakem do Hlučína a vydáme se po modré turistické značce. V Darkovičkách se napojíme na naučnou stezku.

Do Darkoviček lze také přijet autobusem. Pro automobilisty je připravené parkoviště u vchodu do Areálu československého opevnění ve správě Slezského zemského muzea na okraji obce.

Ukázky válečného umění v Darkovičkách

Expozice Slezského zemského muzea je otevřená v Darkovičkách do konce září. O letních prázdninách je rozšířená otevírací doba od úterý do pátku 10 - 16 hod, o víkendech a ve svátcích 11 - 17 hod. 

Celý areál je ovšem přístupný po celý rok a seznamovat se lze s bojištěm i opevněním zvenku.