Bunkry na Hlučínsku v zimě

Myslivecký posed mne naviguje k místu, kde lze potok přejít. Vyšlapu kopeček a mířím k lesu Davídka.

Překročím lipovou alej, vedoucí do Markvartovic a podél kraje lesa dojdu k silniční křižovatce. Nalevo vidím bunkr Alej s jasným nápis Muzeum.

Zabočím před ním vpravo do lesa, k opevnění Obora, součásti areálu československého opevnění v Hlučíně - Darkovičkách. Pamětní deska mne informuje, že zde sloužil mezi jinými vojáky také Jaroslav Švarc, jeden z účastníků atentátu na Reinharda Heydricha.

Dalšími pevnostmi, které pod areál spadají, je už zmíněná Alej, u silnice do Darkovic ležící Orel a malý bunkr, tzv. řopík (Ředitelství Obranných Prací). Přístupná z nich je pouze Alej.

Obejdu Oboru a dám se po silnici směrem na Šilheřovice. Po pár desítkách metrů se na stromě objeví malá šipka, upozorňující na další bunkr Štipky, skrytý v lesním porostu. Odbočím doleva po lesní pěšině a hned jsem u něj.

Je to působivý pohled, přestože, nebo právě proto, byl bunkr vyhozen do povětří. Stropní deska vyletěla do vzduchu a dopadla zpět. Celý objekt vypadá strašidelně. Na střeše leží padlý strom a další jsou v okolí.

Vracím se zpět na silnici a šlapu si to pěšky zpět ke křižovatce. Bunkr Alej je přes zimu zavřený, vstup je možný jen po předchozím ujednání. Zvídavým mohu doporučit informačně bohatou knížku Petra Kuchaře nazvanou Areál československého opevnění Hlučín – Darkovičky.

Prohlédnu si vojenskou techniku a mířím k dalšímu objektu, pevnosti Orel. Kdysi byl volně přístupný a stala se zde řada smrtelných úrazů, nyní je vchod zabezpečen. Za dobré viditelnosti je z jeho střechy krásný výhled, jak k nám, tak do blízkého Polska.

Ledový povrch mne ale od zimní návštěvy odrazuje. Netoužím skončit napíchnutý na zbytcích armatury, které jsou skryté pod sněhem.

Po polní cestě pokračuji dál k bunkru Jaroš. Zde se buduje muzeum, tentokrát soukromýma rukama místních nadšenců. Přes zimu je zavřeno také. Od Jaroše sjíždím po polní cestě směrem do Darkovic.

Údolím stoupám nahoru okolo lesa směrem k vysílači. Od něj je to už jen kousek k dalšímu bunkru Chlupáč. Ze všech navštívených je největší. Rozměry vzbuzuje respekt. U vchodu kupodivu chybí mříž a objekt je přístupný. Nestojím o případná překvapení uvnitř a do černé tmy nejdu.

Odjíždím po polní cestě směrem k hlavní silnici mezi Darkovičkami a Vřesinou. Bunkr František, ležící pár kroků od silnice je už zabezpečen mříží.

Překračuji silnici a přes pole mířím k Hlučínu. Normálně bych si to prodloužil přes les, ale popadané stromy mne od toho odrazují. Na obzoru se tyčí kříž. Právě zde překročím silničku z Darkoviček do Kozmic a kolem lesíka Vařešinky přijíždím k sídlišti OKD.

Na dohled je zastávka autobusu číslo 56, jedoucího až do Ostravy. Kdo chce jet do Opavy, dojde za pár minut na vlakové nádraží.

Zobrazit místo Ostrava na větší mapě